Mavuň: splněný sen pohodlných zahrádkářů
Kdyby všechny trvalky byly tak věrné a soběstačné jako mavuně, stačilo by zahradu osázet, zapomenout na ni a pak se jen radovat, jak to všude krásně kvete. Až na mavuň u zahradníka narazíte, dejte jí […]
Kdyby všechny trvalky byly tak věrné a soběstačné jako mavuně, stačilo by zahradu osázet, zapomenout na ni a pak se jen radovat, jak to všude krásně kvete. Až na mavuň u zahradníka narazíte, dejte jí šanci, nezklame vás.
Na štítku ji hledejte pod botanickým jménem Centranthus ruber čili mavuň červená. I když je to trvalka, naše mokré zimy zřídka přežije bez úhony. To ale vůbec nevadí, protože se jako věrný přítel každý rok vrací ze semen, která z ní vypadají. Roste rychle, vytváří rozvětvené trsy vysoké asi 70 až 80 centimetrů a široké 30 až 50 centimetrů. Rostlina v květináči o průměru 12 cm stojí okolo čtyřiceti korun a na malý záhon stačí vysadit dvě tři, protože už v dalším roce se jejich počet díky samovýsevu zněkolikanásobí.
[xyz-ips snippet=“garlo-045″]
Dlouhé kvetení
Ke kvetení nemusíte mavuň přemlouvat. Kvete dlouho a bohatě od června až do zámrazu. Hojnost nálevkovitých kvítků s pěti nestejnými cípečky, přibližně centimetrovou štíhlou trubkou a krátkou ostruhou mavuně ukazují ve vzdušných poschoďovitých květenstvích připomínajících vidlanovité laty kozlíku lékařského, se kterým sdílejí stejnou čeleď kozlíkovitých (Valerianaceae). Po otevření mají květy karmínově červenou barvu, později sytě růžovou, a než opadnou, vyblednou do jemného růžového odstínu. Na záhonu vzbuzují dojem, jako by po něm putovaly červánky. Vyznavači decentních barev zvolí sněhobílou varietu ´Albus´, která se časem mezi květinami rozprostře jako mořská pěna. Listy sivě modrozelené barvy se ke květům snad ani nemohou hodit lépe.
Hmyzí návštěvníci
Až budete mavuně v teplém letním dni míjet, s největší pravděpodobností uslyšíte tajemné hučení jako od větráku. To se mezi květy prohání dlouhozobka svízelová, nevšední host z jižní Evropy. Dlouhozobka je pozoruhodný motýl, noční, ovšem aktivní i ve dne. Má popelavě šedé baculaté tělo zakončené černobílým chomáčkem, žlutooranžová zadní křídla a nápadný sosák. Létá rychle, neúnavně kmitá křídly a nektar saje, aniž by usedla na květ. I babočky a bělásci kvetoucí mavuně hojně navštěvují. Oproti ostatnímu hmyzu mají motýli výhodu dlouhého sosáku, kterým se pohodlně dostanou ke květním šťávám hluboko do ostruhy.
Dílo náhody
Mavuně jsou náruživé cestovatelky. To díky semenům, která mají podobně jako pampelišky ochmýřené padáčky a jsou schopná se při větrném počasí zatoulat i na metry daleko. Semenáčky se pak objeví nejen okolo matečné rostliny, ale i na vzdálenějších místech, kde při troše štěstí vytvoří s ostatními rostlinami nečekané kombinace. Nechtěné semenáčky lze snadno vytrhnout a případně přesadit jinam. Chcete-li mavuním vybrat místo sami, odstřihněte odkvetlé květenství, přeneste jej a uzrálá semínka vyklepejte.
Jenom radosti
Mavuně jsou rostliny pro pohodlné zahrádkáře a začátečníky. Kromě výsadby, úpravy po odkvětu a odstranění odumřelých zdřevnatělých částí nevyžadují žádnou péči. Daří se jim všude kromě stinných, chladných míst s těžkou mokrou půdou. Výborně snášejí delší období sucha, vystačí si s vodou ze srážek. Tolerují mělkou půdu a omezený prostor pro kořeny. Dokonce i ve spárách kamenné zídky vyrostou plnohodnotné rostliny. Jakmile se vysemení, uvadlé zbytky odstřihněte. Jednak nebudou rušit vzhled záhonu, a rostliny navíc přimějete k dalšímu kvetení. K chorobám nejsou mavuně náchylné a nelákají slimáky ani hmyzí škůdce.
Sólo i společně
Uvolněný vzhled mavuně oceníme na přírodních zahrádkách, kde se mohou bez omezení proplétat mezi sousedícími rostlinami. Výborně vypadají tón v tónu s růžovými krásenkami (Cosmos) a kohoutkem věncovým (Lychnis coronaria) doplněné stříbrolistým čistcem (Stachys byzantina) a purpurovým keřem tavolou kalinolistou (Physocarpus opulifolius) ´Diabolo´. Ostudu neudělá ani vedle fialových šalvějí, modrých rozrazilů (Veronica) a lnu (Linum perenne). Růžové mavuně pěkně kontrastují se žlutými sluncovkami (Eschscholzia californica), denivkami (Hemerocallis) a asfodelkou (Asphodeline lutea), ty bílé zase s rudými zavinutkami (Monarda) či vínovými dlužichami (Heuchera). Obě variety vytvářejí půvabný doprovod pro růže a růžově kvetoucí keře, jako jsou vajgélie (Weigela) a tavolníky (Spiraea). Báječného partnera tyto mimořádné květiny nacházejí v obyčejném kopru, který dokonale souzní s jejich namodralými listy.
FOTO: AUTORKA, SHUTTERSTOCK, THINKSTOCK, PROFIMEDIA.CZ
