Na co si dát pozor, když chcete začít s chovem ryb

Jejich živlem je voda. Přesto se s rybami můžete setkat na rozhraní světů, tedy u hladiny… A dokonce se s nimi i spřátelit!

Foto: Shutterstock

Ryby nás okouzlují nejen tím, jak elegantně plují, umí zaujmout i svým vzhledem a způsoby. Není tedy divu, pokud vás láká vyzkoušet chov ryb přímo na vlastní zahradě. Pakliže máte dostatečně velké jezírko s účinným čistěním vody, nic vám nebrání, abyste si společnost ryb dopřáli. Předem se však musíte důkladně seznámit s jejich nároky. Stručně představíme ty nejoblíbenější druhy, které vynikají velkou atraktivitou, a přitom se dají doporučit začátečníkům.

A rybí soutěž krásy vyhrává…

V Japonsku slůvko „koi“ značí běžného kapra, zatímco ti šlechtění, všemi barvami hrající kapři, se zde nazývají „Nishigi koi“ neboli brokátoví kapři. U nás jim zjednodušeně říkáme koi kapři. V Číně se chovali již před naším letopočtem, v Japonsku se pro ně dodnes pořádají soutěže krásy. Vedle výjimečného vzhledu mají i velmi přátelskou povahu, díky níž si je snadno ochočíte. Vašimi věrnými zahradními společníky se klidně mohou stát i na třicet let! Na své chovatele nekladou žádné extra nároky, prostor však vyžadují. Od původního kapra se liší barvou i tvarem, nikoli však velikostí. Již v prvních pár letech života mohou narůst do metrové délky.

Foto: Shutterstock

Proto je můžete chovat pouze v dostatečně velkých nádržích o minimálních rozměrech vodní hladiny 12 metrů čtverečních a hloubce dosahující nejméně 1,5 metru, raději 2 metry. Čím více toto minimum překročíte, tím lépe pro kapry i pro vás. Ryby budou spokojenější, vy snáze udržíte vodu čistou a prostředí v rovnováze. Hluboká voda se méně přehřívá, prostorná nádrž umožní rybám přirozený pohyb. Společenští kapři žijí v hejnech, pořídit byste si proto měli alespoň pět jedinců, aby se cítili dobře.

Krmení jednou denně? Nestačí!

Koi kapři patří mezi všežravce, čemuž odpovídají i granule pro ně určené. Prodávají se různé typy vhodné pro jednotlivá roční období. Potravu se vyplatí doplnit minerálními přípravky, v nichž granulky obalíte. Pokud se část uvolní do vody, nevadí –  všechny ryby přijímají minerály i žábrami, proto ostatně existují i speciální přípravky, které obohacují vodu. Kapři se v přírodě krmí po celý den, takže jim krmení jednou denně nevyhovuje. Snažte se jim podávat potravu vícekrát za den v menších dávkách.

Foto: Shutterstock

Rychle si uvyknou, že váš příchod znamená něco dobrého na zub a shluknou se ke hladině. Zde jim dávejte jen tolik plovoucích granulí, kolik stačí bezpečně spolykat. S příchodem zimy, kdy teplota vody klesne pod 10 °C, byste měli krmit méně a nakonec přestat – i kapři sami začnou být línější a méně žraví. V zimě potravu přijímat nesmí, ani když je krátkodobé oteplení na chvilku probudí z podřimování u dna – strava by jim ublížila. S krmením postupně začnete až znovu zjara, podrobnosti raději prodiskutujte se zkušenými prodejci či chovateli.

Přivítejte přírůstky

Zdraví a spokojení kapři se v jezírku mohou i vytřít, jikry zanechají na ponořených částech rostlin. Když jim poskytnete takzvané třecí kartáče, jikry se soustředí přímo na nich – což se hodí, pokud nehodláte přírůstky z nádrže konzumovat. Ryb totiž nemůžete chovat neomezený počet a takto narození kapři nebývají tak zajímavě zbarvení, takže se bohužel nedají snadno prodat dalším zájemcům. Už tak najdeme viditelné rozdíly mezi koi kapry odchovanými v Evropě a v Japonsku: jakkoli krásně ti evropští vypadají, nedosahují stejné pestrosti a šíře barevných kombinací jako jejich „bratři“ z Japonska. Na druhé straně se mohou pochlubit větší odolností, což je při venkovním chovu v českých podmínkách velmi žádoucí.

Foto: Shutterstock

Mladí kapříci z Evropy stojí stovky korun, zatímco ceny těch „originálních“ z Japonska se mohou vyšplhat i na desetitisíce. Praví japonští krasavci u nás dlouhodobě prospívají obvykle jen ve sklenících – prohlédnout si je můžete například v liberecké botanické zahradě, kde žijí v jezírku pod korunami staletých kamélií.

Tajuplní a dlouhověcí: Poznejte jesetery zblízka

Mezi oblíbené osazenstvo jezírek patří i tak trochu záhadní jeseteři. Jedná se o dlouhověké ryby, v mládí však rychle rostou – za rok mohou svou délku až zdvojnásobit. Když je zakoupíte v délce přibližně 20 až 30 cm, patrně již jeseteři přežili jednu zimu, a pokud jim poskytnete dobré podmínky, měli by vám dělat samou radost. Běžně chované druhy ke spokojenému životu potřebují nádrž o minimálním objemu 12 metrů krychlových, a čím větší bude, tím lépe – dorůstají opravdu značných rozměrů. A pozor, potrpí si na čistotu a okysličení vody! Svými naspodu položenými ústy hledají potravu při dně, z bahna vybírají nejrůznější bezobratlé, loví drobné rybky.

V jezírku se krmí speciálními granulemi, které neplavou na hladině, ale klesají ke dnu. Přibližné dávkování vždy uvádí výrobce – ryby se nesmí překrmovat (zbytky nesnědené potravy zbytečně zatěžují vodu), ale neměly by ani strádat hlady. Zdraví jeseteři mají tělo stejně silné jako hlavu, nikoli užší. Budou vám ochotně dělat společnost celá desetiletí, jen počítejte s tím, že potomstva se nedočkáte. K rozmnožování vyžadují velmi specifické podmínky, v přírodě probíhá v horních tocích velkých řek, kam roztoužení jeseteři neomylně táhnou.

Foto: Shutterstock

Malý, bílý, nebo diamantový?

Začínajícímu chovateli se osvědčí například jeseter malý (Acipenser ruthenus). Jeho přízvisko odkazuje pouze na srovnání s ostatními druhy jeseterů – dorůstá až 125 cm a dožívá se více než dvaceti let. Rychle si zvyká na nové prostředí, žije aktivně i ve dne, nejen večer. Jen málokdy vyplouvá až k hladině, takže mu nehrozí nebezpečí od lovící kočky tolik jako ostatním druhům. Relativně nízkými nároky a solidní odolností se může pochlubit také jeseter diamantový (A. gueldenstaedtii). Jde o atraktivní formu jesetera ruského, poznáte ho podle světlejších kostěných štítků.

Právě kvůli nim se musí transportovat v bedně (zvláště pokud se jedná o většího jedince), a nikoli ve vaku, jako se to dělá u většiny ryb. Může dorůst přes dva metry délky a žít téměř 50 let. Další druh, a to jeseter bílý (A. transmontanus), se dokonce může dožít i stých narozenin. Nejdelší zaznamenaný jedinec měřil šest metrů. Už jen z toho vyplývá, že tento druh nelze doporučit začátečníkům: vyžaduje nejméně trojnásobný objem nádrže než předchozí druhy, a navíc potřebuje klid a dokonale čistou vodu.

Když si přejete zlaté rybky…

Než se v našich končinách objevili koi kapři, na běžných zahradách patřily zlato-červeně zbarvené formy karase (Carrasius auratus auratus) k nejoblíbenějším jezírkovým rybám. V Číně se pro okrasu chovaly již před tisíci lety, do Evropy je dovezli Portugalci v 17. století. Dorůstají délky třiceti centimetrů a dožívají se až dvaceti let. Nesvědčí jim však teplota vody vyšší než 20 °C, nádrž proto vyžadují prostornou, alespoň místy hlubokou a částečně zastíněnou.

Foto: Shutterstock

Jak ryby nakupovat a převážet?

Nakupujte jen u solidních chovatelů, existuje hned několik specializovaných firem. Zde vám ryby správně připraví na přepravu a poradí i s dalším chovem. A jak by měl transport vypadat? Ryby se přepravují ve vodě, u většiny druhů (s výjimkou některých jeseterů) však speciální přepravní kádě nepotřebujete. Prodejci ryby vloží do velkých a silných průhledných vaků, kde třetinu objemu tvoří voda a zbytek vyplňuje kyslíková atmosféra, díky níž tekutina zůstane prokysličená. Ryby tak bez újmy přečkají i více hodin, nesmíte je však vystavit teplu a slunci.

Po příjezdu domů je v žádném případě nelze vypustit rovnou do jezírka! Voda ve vaku má obvykle jinou teplotu než v jezírku. Přibližně na hodinu tedy vak položte v zastíněné zátočině, aby se teplota postupně vyrovnala. Kapři přirozené změny teploty samozřejmě snášejí, ty však nikdy nenastanou ve vteřině. Po uplynutí hodiny vak otevřete a postupně do něj přilévejte vodu z jezírka – opět v průběhu půl hodiny až hodiny. Nakonec ryby můžete vypustit. I ta nejšetrněji provedená přeprava a změna prostředí pro rybí nájemníky vždy znamená značnou zátěž. Aby se ryby vzpamatovaly bez újmy na zdraví, dopřejte jim klid a to nejkvalitnější krmení doplněné vitamíny a minerály.

Foto: Shutterstock

Pozor na čtyřnohé lovce

Kočka domácí, mazlík, který většinou neztratil nic ze svých instinktů a schopností lovce, představuje pro ryby vážné nebezpečí. Když se její stín objeví na hladině, ryby k ní plují v očekávání krmení, avšak jako krmě mohou posloužit samy. Obratnou packou s ostrými drápy dovede kočka vyhodit z jezírka i značně velkou rybu. Proto by se k vodě, zvláště pokud chováte kapry, neměla raději vůbec dostat. Jesetery malé šelmy ohrožují méně, neboť tyto ryby k hladině vyplouvají výjimečně.

Text: Viola Martinková, foto: Shutterstock