Návrat ke kořenům? Pěstujte původní druhy zeleniny

Ekologičtí i přírodní zahradníci znovu „objevují“ staré odrůdy a méně tradiční druhy. Více se to projevuje v ovocnářství, které za pomoci různých spolků vrací původní či krajové odrůdy zpět do krajiny i na zahrady. V zelinářství tytéž snahy obnáší o něco více práce: zatímco stromy zakoupíte a vysadíte jednorázově, zeleninové druhy musíte každoročně vysévat znovu. Trend návratu starších plodin na zahrady se ale dá vypozorovat i v tomto oboru, třebaže to obnáší trochu pátrání a shánění.

Foto: Shutterstock

Návrat staronových druhů

Cukrovka (Beta vulgaris) – s výraznou redukcí ploch věnovaných pěstování této technické plodiny vzaly za své i některé krajové recepty, které ji využívaly. V Polabí a středních Čechách řada hospodyněk zpracovávala nastrouhanou cukrovou řepu zahuštěnou mletým mákem na všechno možné pečivo, obecně zvané „řepánky“ – stáčené šneky, řezy, štrúdly nebo i buchty. Všude v řepařských oblastech se navíc vaříval i hustý černý „sirob“. Kdo dnes nechce hledat po polích, může si pár řádků nasít i na vlastní zahradě. Cukrovka má podobné nároky jako červená řepa a brambory, tedy jako všechny okopaniny potřebuje hlubokou kvalitní půdu s dostatkem živin a přiměřenou a pravidelnou závlahou (spon 40 × 30 cm). Jednoklíčkové osivo cukrovky nabízejí například firmy Dobrá Semena i SEMO (odrůda ‚Viktor‘ s vysokou cukernatostí).

Tuřín (Brassica napus var. napobrassica) – prochází velkým návratem. Od nejčastější přílohy doby „předbramborové“, přes postupnou degradací do nevýznamného krmiva až po nynější návrat do našich zahrad. A požehnání má i od odborníků na výživu, kteří vyzdvihují jeho nízký obsah škrobu, ale vysoký obsah vlákniny. O jeho vzestupu svědčí i zájem šlechtitelů – kromě tradiční odrůdy ‚Dalibor‘ se nabízí i novější žlutomasý ‚Helenor‘, sladší ‚Brora‘ (nabízí SEMO) či odolný ‚Gowrie‘ a ‚Magres‘ (od firmy Dobrá Semena). Můžete jej vařit, pražit, připravovat z něj kaši. Nejlepší úrodu dává při pěstování na hrůbcích založených kolem půl metru od sebe, rozteč sazenic má měřit 20 centimetrů. Sklízí se až za pět či šest měsíců, což při výsevu v dubnu připadá na říjen, pozdější výsevy se sklízejí až do zimy. Je značně mrazuvzdorný a na rozdíl do cukrovky se dá úspěšně pěstovat i ve vyšších nadmořských výškách.

Foto: Shutterstock

Vodnice (Brassica rapa var. rapa) – historie jejího využívání se velmi podobá tuřínu. Spojují je i podobné nároky na pěstování, vodnice má ale výrazně kratší vegetační dobu, která se pohybuje od dvou do tří měsíců. Můžete uplatnit postupný výsev, a to od dubna až do srpna, do řádků 30 centimetrů od sebe, jednotí se pak na 15 centimetrů. Najdete ji v nabídce všech větších podniků (‚Oasis‘, ‚Primera‘, ‚Purple Top White Globe‘).

Šťovík (Rumex patientia) – ještě před rozšířením využívání citrusových plodů byl častou a vyhledávanou součástí salátů. Nacházel uplatnění ve studené i teplé kuchyni, kde nahrazoval špenát. Tuto rostlinu využívaly ale všechny evropské národy, není to výhradně česká plodina. Šťovík lze samozřejmě najít i na vlhkých loukách, spolehlivou úrodu ale zajistí pěstování na záhonech. Vysévá se koncem léta, do sponu 30 × 20 cm, jemné mladé listy se pak průběžně sklízejí napřesrok zjara. Na místě vydrží až pět let, musíte však vylamovat květní stvoly.

Foto: Shutterstock

Listová kapusta (Brassica oleracea) – kromě známějšího kadeřávku se hitem přírodních zahrad stává i takzvaná italská nebo černá kapusta (‚Nero di Toscani‘). Jde o vysokou rostlinu (měří asi jako naše růžičková kapusta) s protáhlými bublinatýni listy. Ty se postupně sklízejí po celou zimu. Má hned dvě výhody: vysokou výtěžnost z plochy i dlouhou dobu sklizně – kapusta přirůstá až do mrazů. Různé typy mrazuvzdorných kapust a brokolic se pěstují i jinde v Evropě, semena ale v běžné obchodní síti nekoupíte, bývají dostupná na různých burzách. Můžete vysévat přímo na místo (ve druhé polovině jara), lépe ale uděláte, když si vypěstujete sazenice a vysadíte je na stanoviště už větší, a to minimálně půl metru od sebe.

Krmivo nebo potravina?

Celá řada zajímavých plodin se řadí do kategorie krmiv. V posledních letech, což má za svědomí i Covid 19, se zase více chová drobné hospodářské zvířectvo, a roste tak zájem o krmné plodiny. Některé z nich – s výjimkou krmné listové kapusty (odrůda ‚Inka‘) – mohou být vhodnou potravinou i pro lidi. Platí to především pro topinambury nebo krmnou mrkev. Topinambury umí výborně nahradit brambor, neobsahují ani solanin, ani škrob. Sadbu nabízejí některé menší domácí farmy. Krmná mrkev velmi statečně odolává v horších podmínkách, umí se přizpůsobit i suchým etapám v sezoně. V sortimentu ji stále mají semenářské podniky, mrkev žluté barvy ‚Táborská žlutá‘ nabízí SEMO, červenou mrkev ‚Višňovská‘ zase Moravia Seed.

Foto: Shutterstock

Vlastní semena?

Nabídka osiva původních plodin nebo starých odrůd je dost omezená hlavně proto, že se jejich množení věnuje jen omezené množství podniků. Můžete se ale pokusit získat semena vlastní. Tato činnost však nejspíš zůstane v kategorii „zajímavý koníček“ – plnou produkci si z vlastních zdrojů nezajistíte, alespoň ne v prvních letech.

Zahradníci versus botanici

Abyste se zorientovali v možnostech domácího semenaření, musíte si uvědomit, co znamená jednoletost či dvouletost rostlin. Drtinou většinu zeleniny totiž pěstujeme jen jeden rok, přestože se z botanického hlediska jedná o dvouletky. Termín „jednoleté a dvouleté“ není tedy pojem zahradnický nebo zelinářský, ale botanický. Nevypovídá o tom, kdy se plodiny sklízejí pro užitek, ale o tom, kdy rostliny vykvétají, uzavřou svůj životní cyklus a vytvoří novou generaci. Mezi jednoleté rostliny patří veškerá plodová zelenina, tedy rajčata, dýně, okurky, papriky, lilky…

A dále všechny luskoviny: hrách, fazole, ale i čočka nebo podzemnice olejná. Rovněž většina listové zeleniny, tedy hlavně saláty spadají do jednoletých druhů. Dvouletá je naopak všechna kořenová zelenina, tedy mrkev, petržel, celer, ale i salátová řepa. Brukvovitá zelenina stojí na rozhraní – byť tedy převládají jednoleté druhy (ředkvičky, kedlubny, brokolice, květák, zelí). Některé nicméně vykvetou až druhým rokem, což platí pro kadeřávek a kapustu. Na podobném rozmezí stojí i zelenina cibulová, i tady jeden rok sázíte, zatímco druhým se tvoří semena (podzimní česnek, cibule, zimní pór, šalotka).

Foto: Shutterstock

Proč vůbec pěstovat původní druhy?

Staré odrůdy a netradiční druhy jsou vyhrazeny jen pro pěstování v malém. Jejich výnos nemá smysl srovnávat s takzvanými moderními odrůdami, třebaže s jejich „supervýkonem“ můžete počítat pouze za splnění ideálních podmínek pěstování. Do této kategorie spadá hlavně výživa, ochrana, ale i nároky na vodu i agrotechniku. Naproti tomu staré plodiny, ty na zahrádkáře nekladou vysoké nároky. I bez profesionální péče a podpory často obstojí překvapivě dobře na místech, kde by moderní druhy úplně pohořely. Dalším důvodem, který stojí za zmínku, je genofond.

Šlechtěním se totiž mění nejen vlastnosti plodin, ale především jejich geny, tedy schopnost předávat tyto vlastnosti dále. U moderních odrůd se vůbec nepředpokládá, že se tak stane, jde o výkonné křížence, jež ale vyniknou jen v první generaci (F1 hybridy). Jejich rok pěstování tedy představuje pomyslnou premiéru a zároveň i derniéru. Staré odrůdy si uchovávají daleko komplexnější genetickou výbavu, které se stává základem pro další šlechtění. Právě proto se stále pěstují a šlechtitelé se k nim opakovaně vrací. Genofond rostlin (ostatně i zvířat) uchováte jen tak, že je trvale pěstujete (nebo chováte). 

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock