Návštěva v japonské zahradě

Nejen malé děti nakukují dírami v plotě a věří v tajemství, které se za ním objeví. My dospěláci už na tajemství tolik nevěříme, ale někde uvnitř nás alespoň trošičku doufáme, že za plotem nebude jenom skládka. Když ale půjdeme kolem vysokého plotu, přes který visí stvoly bambusu a větve jinanu, a ve výšce očí se nám přímo nabídne v brance otvor k nakouknutí, určitě lákavému tajemství neodoláme. Potěší už jen to, když si uvědomíme, že někdo přemýšlí o zvědavosti druhých s pochopením, nikoli s odsouzením, a záměrně ji ještě podněcuje. Za takovýmto plotem jsme tajemství opravdu objevili a díky vstřícnosti jeho majitele a tvůrce z něho můžeme kousek ukázat i vám.

Zahrada stará přibližně dvacet let leží docela nenápadně ve svahu za řadovým rodinným domem. Díky zvolené kompozici vypadá mnohem větší, než ve skutečnosti je – má jen 9 × 25 metrů. Jde o zahradu v asijském stylu a jako většina asijských zahrad je hlavně z kamene, rostlin a vody. Celou zahradou prochází cesta spojující dva vchody; stejně spojuje téměř celou zahradu ucelená vodní soustava.

Čajový altán ve spodní části zahrady	Na spodní hranici pozemku je vchodová branka se stříškou a okýnky. Kromě toho, že přes ni můžete nakouknout, umožní vám také vstoupit do zahrady nebo do nedalekého lesa.

Čajový altán – místo na čajový obřad, který je jednou ze způsobů autorova oblíbeného „uvíznutí v čase“. Jde o kultivovanou formu lidského kontaktu a komunikace, vyjádření duchovní polohy bytí, nenásilí a o estetický zážitek. Čaj se i dnes podává v misce, která má většinou dekor i zevnitř – jen když dopijete čaj, odhalí vám celou svou výtvarnou hodnotu. Miska se při pití drží oběma rukama, což pomáhá soustředit se na samotný obřad pití čaje a ani jedné ruce nedovoluje jinou činnost.

Centrální kompozice zahrady v asijském stylu meditační zahrady. Výhled z čajového altánu do srdce zahrady je záměrně omezen stěnou z mléčného skla.	Brána tori nám otevírá pohled na celou zahradu rozprostírající se pod ní. Vpravo před bránou je kamenná vodní nádržka (Tsukubai).

Tradiční japonskou bránu tori tvoří dva svislé a dva příčné trámy. Mezi dvěma příčnými trámy bývá tabulka s nápisy. V Japonsku najdeme brány tori nejčastěji u tradičních šintoistických svatyní. Jsou symbolem prosperity a štěstí a zdobí vstupy a vjezdy do mnoha míst a osad. Dalším posláním bran tori je poskytovat místo odpočinku ptákům. Ti jsou v šintoismu považováni za posly bohů.

Schody ve svahu mezi horní a dolní částí zahrady. Vlevo vedle schodů je zakomponována část určená k údržbě zahrady a malý sklep. Na vrcholu schodů je japonská brána tori.	Začátek cesty z nášlapných kamenů na horní terase. Prostor mezi cestou a dřevěnou podlahou terasy byl využit pro malé aranžmá tvořené třemi kameny uloženými na pohrabaném písku.
Malé zákoutí skryté za třemi druhy bambusu. Jednoduchý a nenápadný skládací nábytek se doslova ztrácí a dává vyniknout rostlinám a kamenům. Možná poslouží tomu, koho už bolí klouby a nevydržel by klečet na rohožích tatami v altánu při čajovém obřadu.	Střed zahrady. Můstek v japonských zahradách symbolizuje přechod od známého k neznámému (v tomto případě velmi výstižně, protože prostor na druhé straně mostu není pro stálý stín a šero bambusů z velké části zahrady zřetelný). Červená barva vnáší do zahrady celoroční barevný kontrast. V levém rohu zahrady se za můstkem schovává malý koutek k posezení.

Abychom blíže pochopili autora této krásné zahrady, dovolím si citovat jeho slova z českého vydání publikace Bonsaje a japonské zahrady nejen v Japonsku, protože si netroufám zachytit jeho myšlenky svými slovy:

„Zastavení je okamžik, v němž spočine naše tělo a mysl. Mnozí z nás vnímáme zastavení v uspěchané době, v níž žijeme, a prostředí, které nás obklopuje, jako nečinnost, nicnedělání. Každý vnímavý člověk však cítí, jak je zastavení důležité. … Zdá se mi, že v dnešní době, která preferuje aktivitu, snahu o lepší, větší a dokonalejší, se posuzuje „zastavení se“ jako něco méně aktivního, horšího, menšího a nedostatečného. A přitom je moudré naslouchat myšlenkám a zkušenostem, které definovaly generace našich rodičů a prarodičů. Je dobré zamýšlet se nad původním významem ustálených spojení, pořekadel a přísloví, která vznikala ze zkušeností našich předků. Jen náhodně mi přišlo na mysl: Velké věci jsou zřetelné až z většího odstupu – Spěchej pomalu, také tam dojdeš. … Zastavení nám umožňuje pochopit, že příroda kolem nás, celý hmotný svět se řídí pořádkem, do něhož se musí vejít i ty největší ambice člověka. Díky němu můžeme pochopit chyby, které děláme, a vliv našich skutků ve chvíli, kdy se už nedá všechno vrátit zpět. Zastavení je tedy nutnou podmínkou kultivace sebe samého, našich vztahů i ovlivňování našeho okolí.“

Půdorys současné zahrady: 1 – vstup na zahradu z domu, 2 – zahradní branka, 3 – čajový altán, 4 – pramen, 5 – potok, 6 – jezírko, 7 – můstek, 8 – brána tori, 9 – dřevěná terasa, 10 – schodiště, 11 – posezení v zeleni, 12 – sklípek

Ing. Hana Říhová
Foto: Dano Veselský
Zdroj: časopis HOME