Nebojte se bodláků

Bodláky nejsou plevel. Naopak – zaujmou svým nevšedním vzhledem a oproti jiným květinám zůstávají pěkné i v zimě. Navíc slouží jako materiál pro suchou, vánoční nebo dušičkovou vazbu. Nejkrásnější však bývají na zahradě.

Proč mají bodláky ostny? Aby se bránily před hladovými býložravci a získaly tak čas na dozrání semen, z nichž vyrostou nové a nové rostliny. Stejný význam má jejich šedá barva – chrání je před sluncem.

Nejznámější jsou máčky

Nejvýraznější rod, který zaslouženě přitahuje pozornost, jsou máčky (Eryngium). V přírodě potkáte máčku ladní (E. campestre), dorůstá do výšky asi třicet centimetrů. Mnohem nápadnější a výraznější je v zahradách často pěstovaná máčka alpská (E. alpinus), které vyhovují vlhčí půdy a zákoutí. Může mít až sedmdesát centimetrů a přitahuje pozornost svou barvou – celá je modravě šedá, a také výraznými květenstvími, dlouhými až několik centimetrů, která jsou vroubena jemně dělenými listeny. Podobnou barvu má máčka plocholistá (E. planum), kterou zdobí množství květenství spíše kulovitého tvaru. Až do metrové výšky dorůstá máčka obrovská (E. giganteum), a od ostatních bodláků tohoto rodu se liší barvou – listy i listeny kolem květů jsou šedozelené, u odrůdy ´Silver Ghost´ dokonce stříbrné. Proto se dobře kombinuje s výrazně barevnými trvalkami, jako jsou třapatky, rudbekie nebo oman. Ze španělských Pyrenejí pochází máčka Eryngium bourgatii, které vyhovují sušší a slunná místa s propustnou zásaditou půdou, na běžném zahradním záhonu trpí hnilobou kořenů.

Máčky v zahradě kombinujte s trvalkami, vedle nichž dobře vynikne jejich zajímavý vzhled. Hodí se k nim rostliny s jemnou strukturou, jako jsou kavyly, levandule, svatoliny a také druhy s výraznými barvami – třapatky, montbrécie, vysoké zahradní řebříčky nebo kohoutky. Vedle větších druhů máček se hodí i vyšší druhy, které bodláky nezastíní a nevytlačí ze záhonu. Kombinujte je třeba s diviznami, sápami, denivkami, okrasnými česneky, sporýši nebo perovskiemi.

Máčka obrovská

Vyzkoušejte štětky

Do stejné čeledi miříkovitých (Apiaceae) jako máčky patří i štětky, kterých také existuje několik druhů.

Štětka soukenická (Dipsacus sativus) se kdysi využívala k počesávání sukna, její květenství připomíná hustý kartáč. V přírodě najdete spíš štětku planou nebo také lesní (D. fullonum), jde o rostlinu vysokou až metr a půl. Pokud vaše zahrada sousedí například s polem, je možné, že se na ní vysemení sama. Na rozdíl od máčky vytváří jen jeden hlavní chudě větvený stonek. Ovšem má krásné květy. Mimo sezonu se používají do vazeb a jejich semena slouží jako potrava pro drobné ptactvo. Jde o dvouletku – první rok tvoří jen listovou růžici, další sezonu vykvétá a poté odumírá.

Paznehtník měkký – listy

Inspirace z antiky

Do krásných odrůd se šlechtí paznehtník ostnitý (Acanthus spinosus), který může mít impozantní dvoubarevná květenství vysoká až metr a půl. Proměnou prošel i paznehtník uherský (A. hungaricus) – nové odrůdy jsou sice nižší, mají kolem jednoho metru, ale bohatě a dlouho kvetou a hodí se i do menších záhonů.

Výjimkou je paznehtník měkký (Acanthus mollis), který se pěstuje nikoli kvůli květům, ale pro krásné listy s ornamentálním tvarem. Staly se dokonce předlohou antickým stavitelům ve starém Řecku, kteří jejich stylizovanou podobou zdobili hlavice sloupů. Takzvaný akantový ornament se stal inspirací i pro pozdější evropské výtvarné umění.
Všechny druhy paznehtníků se pěstují podobně – potřebují slunné místo s lehčí, sušší propustnou zeminou. Přežijí i dvacetistupňové mrazy.

Paznehtník ostnitý – listy

Málo známé druhy

Mezi málo známé druhy patří ostropes trubil (Onopordum acanthium) – má květ podobný bodláku obecnému, také se s ním řadí do společné čeledi Asteraceae. V posledních sezonách se stává hitem anglických zahrad, a to pro jeho vzhled i schopnost kvést až do podzimu. Je také symbolem Skotska. Měří až dva metry, proto dobře vynikne vedle vysokých a nápadných rostlin, třeba divizny, juky, vysokých liliochvostců, okrasných česneků a podobně. Ostropes není trvalka, ovšem na místě se udržuje samovýsevem. I když odstraňujete zvadlé květy, má tolik semen, že vždy najdete poblíž mateřské rostliny několik mladých, které můžete přesadit na vhodné místo.

Dalším druhem vhodným na zahradu je léčivý ostropestřec mariánský (Silybum marianum). Kromě opravdu velikých květů zaujme i listy s výraznou kresbou, které vyniknou v okrasné zahradě. Jde o robustní rostlinu, zabere hodně místa, hlavně do šířky. S tím je třeba počítat při výsevu. Ostropestřec na rozdíl od jiných bodláků potřebuje kvalitnější hluboce zpracovanou půdu s dostatečnou zásobou vody. Pěstuje se také jako dvouletka nebo letnička.

Štětka lesní

Sbírat, nebo pěstovat?

Některé bodláky, vhodné pro suchou vazbu, rostou i v přírodě. Nejčastěji jde o máčku rolní, pupavu bezlodyžnou a štětku soukenickou. Pokud je máte blízko, není nutné tyto druhy pěstovat na zahradě. Jen je třeba ohlídat si správnou dobu, kdy je stříhat na sušení. Po dozrání semen se rozpadají, proto je sbírejte dříve, zpravidla ve druhé polovině prázdnin. Pozor také na déšť, i ten může květy bodláků zničit.

Ostropestřec mariánský – listy

Dagmar Cvrčková, foto profimedia.cz a Shutterstock