Nechte rozkvést okolí potůčku

Voda sama o sobě představuje velký poklad, který každé zahradě dodá jedinečné kouzlo. Její přirozená krása ale ještě více vynikne, když ji obklopí vlhkomilné rostliny, jež během sezony rozkvetou v těch nejkrásnějších barvách.

Kresba: Lucie Peukertová

Jak to vypadalo před proměnou?

Lesní kout se prozatím ponechával bez větších úprav. Potok sice ozvláštní zahradu i bez vnějšího zásahu, jeho břehy si ale zaslouží důkladnou péči i kvetoucí rostliny, které místo rozzáří barvami.

Foto: Lucie Peukertová

Malebné zákoutí

Jižní část zahrady představuje lesní zákoutí s listnatými stromy. Převládají mezi nimi olše, javory a duby, a ačkoliv se jedná o poměrně zapojený porost, i tak k zemi občas proniknou sluneční paprsky. Hlavní prvek vybraného úseku zahrady si vzala na starost sama příroda: jde o menší potok, ve kterém hladina vody během roku kolísá v závislosti na množství srážek.

Majitelé postupně začali zpevňovat břehy i dno menšími kameny, navzdory jejich snaze ale této zóně zahrady chybí jednotný vzhled. I když se jedná o přírodní zákoutí s listnatými stromy, proměna se určitě neobejde bez dvou výrazných zásahů: po vyklizení spadaných větví z celého prostoru bude následovat osázení břehů kvetoucími trvalkami. Poměrně velkou výhodu zde skýtá listí, které se na stanovišti dlouhá léta rozkládalo, a přispělo tak k obohacení půdy o humus.

Foto: Shutterstock

Přírodní kámen? Koryto zpevní i zkrášlí

Po odklizení spadaných kmenů a větví doporučujeme provést ještě několik dalších úprav koryta potůčku. Abychom v budoucnu zabránili rozšiřování koryta vlivem přívalových dešťů, vyplatí se zpevnit břehy přírodním kamenem, a to na delším úseku potoka, nikoli jen na vybraném kousku zahrady. Drobnější kámen, jenž se pro zpevnění používá, na vybraných místech proložíme i většími kusy, které se stanou zajímavým estetickým prvkem.

Foto: Lucie Peukertová

Čím přilepšit vysazeným rostlinám?

Po zpevnění koryta i břehů přijdou na řadu nové rostliny. Protože dno ani břehy potůčku nepokrývá jezírková fólie, rostliny se vysadí rovnou do půdy. Při výsadbě bychom neměli zapomenout na vhodné přilepšení pro rostliny – buď zahradnickým substrátem nebo trochou rozloženého kompostu, který dodá trvalkám živiny. Protože je půda v okolí vody trvale zamokřená (a i ve větší vzdálenosti od toku mírně vlhká), po výsadbě se nemusí vysazené rostliny zalévat – výběr druhů odpovídá reálné zamokřenosti a vlhkosti půdy. Pokud se některé z nich časem výrazně rozrostou, vzhledu zahrady to nijak neuškodí, neměly by ovšem narušit tok vody v korytu.

Foto: Lucie Peukertová

Čím osázet přemokřené břehy?

Polostín bude vyhovovat například našemu původnímu kosatci žlutému (Iris pseudacorus), který v době květu může na výšku měřit i přes jeden metr. Mezi kosatci se těší pověsti nejméně náročného druhu, jenž se ochotně rozrůstá. Jeho svítivě žluté květy se otevírají od května do června – a ve stejném období tu svými zářivě růžovými květy vyniknou prvosenky japonské (Primula japonica). Modrou barvou zase zaujmou elegantní modrásky srdčité (Pontederia cordifolia), které v době květu dorůstají výšky okolo 50 centimetrů.

Foto: Shutterstock

Rodgersie, blatouchy i přesličky

O kus dál, v mírně zamokřené půdě, se bude dařit blatouchu bahennímu (Caltha palustris), který díky svým žlutým květům láká opylovače. Přírodní a tak trochu divoký charakter dopřeje této vlhkomilné výsadbě bujně rostoucí rodgersie jírovcová (Rodgersia aesculifolia). Tato trvalka se svěže zelenými listy vytvoří vyšší patro trvalkové výsadby, dorůstá totiž do výšky okolo jednoho metru.

Kromě dělených „jírovcovitých“ listů zaujmou v červnu a červenci její bílé květy uspořádané do mohutných lat. Trošku netradiční podobu očekávejte u přesličky japonské (Equisetum japonicum) nebo u méně známého kapsovce amerického (Lysichiton americanus), který na sebe upozorní od března do května žlutým květenstvím, jež svou skladbou připomíná květ oblíbené pokojové rostliny toulitky.

Do podrostu patří i cibuloviny

Mezi trvalkami mohou na jaře rozkvést i některé cibuloviny. Na sušším břehu se velmi dobře osvědčí nenáročné sněženky (Galanthus nivalis), ve vlhké půdě pak spolehlivě porostou méně známé bledule letní (Leucojum aestivum), které oproti bleduli jarní (L. vernum) dorůstají do výšky okolo 35 centimetrů. Vlhčí živná půda bude vyhovovat také ocúnům (Colchicum byzantinum), jejichž růžově fialové květy rozkvetou koncem srpna nebo v průběhu září.

Foto: Shutterstock

Zalévání a hnojení obstará příroda

Protože půda u potoka netrpí nouzí o vodu, majitelé zahrady si předem mohou vyškrtnout zalévaní ze seznamu nutných činností – zvolená výsadba bez zálivky v pohodě přežije, čímž se liší od většiny květinových záhonů. Během roku ovšem doporučujeme dohlížet na nálety dřevin, které v podrostu klíčí z napadaných semínek olší a javorů rostoucích v okolním lese. V předjarním období bude třeba odstranit odumřelou hmotu trvalek a pročistit tok potůčku od spadaných větví a listí. Výsadba trvalek se i do budoucna obejde bez hnojiva, do půdy se totiž živiny vracejí díky spadanému listí.

Foto: Lucie Peukertová

Alternativní řešení? Divoký tis a kvetoucí dřeviny

Podmínky podrostu opadavých listnatých stromů vyhovují celé řadě okrasných dřevin, které by se ale musely vysadit na okraj vyvýšeného břehu, tedy mimo zamokřenou půdu. V okolí potůčku by v období května mohly kvést různé druhy i odrůdy pěnišníků (Rhododendron), jimž bychom při výsadbě museli dopřát ještě přídavek rašeliny. Stejně spolehlivě by tyto podmínky vyhovovaly také stálezelenému jehličnanu, tisu červenému (Taxus baccata).

Ačkoliv se tato dřevina často udržuje tvarovacím řezem, v lese by tisu lépe seděl volnější divoký růst bez náročného tvarování. Povrch půdy by pak mohl doslova zarůst dřín kanadský (Cornus canadensis), poměrně málo známý druh se sněhově bílými listeny ve tvaru hvězdy. Mezi další spolehlivé půdopokryvné rostliny, jimž rozhodně nevadí lesní podmínky, patří pachysandra klasnatá (Pachysandra terminalis) nebo náš domácí druh trvalky, kopytník evropský (Asarum europaeum) se stálezelenými lesklými listy a drobnými hnědofialovými kvítky s vůní pepře.

Text a kresby: Lucie Peukertová, foto: Lucie Peukertová, Shutterstock