Neuvěřitelný příběh sněženky

25. 03. 2018

Malým bílým květům sněženek stačí jen nepatrné oteplení a po zimě se už směle derou nad povrch půdy, aby v přírodě i na zahradách zahájily toužebně očekávanou jarní sezonu. Sněženka (Galanthus) je tradiční jarní cibulovina […]

Malým bílým květům sněženek stačí jen nepatrné oteplení a po zimě se už směle derou nad povrch půdy, aby v přírodě i na zahradách zahájily toužebně očekávanou jarní sezonu.

Galanthus ‚The Wizzard‘

Sněženka (Galanthus) je tradiční jarní cibulovina a patří do čeledi amarylkovitých. Existuje přibližně ve dvaceti botanických druzích, které obývají především území na jihovýchod od nás. V naší přírodě roste jediný druh, a to sněženka podsněžník (G. nivalis). Místy je opravdu původní, ale někde se vyskytuje jen proto, že se postupně vydala na nesmělou exkurzi za hranice zahrádkářských kolonií a postupně zplaněla tak, že se stala přirozenou součástí místních lesů. Největší populace sněženek se nacházejí v lužních lesích – čím víc na jihovýchod, tím je jejich výskyt bohatší. Naopak, čím dále od nás severozápadním směrem, tím je sněženek méně a méně. Další stopy příběhu sněženky vedou do Velké Británie, ale pro pochopení je důležité dodat, že se tam ve volné přírodě přirozeně nikdy nevyskytovaly.

Nefalšovaná láska
Původní nepřítomnost těchto rostlin na britském souostroví způsobila, že příběh sněženky se zrodil právě někde tam, na rozsáhlých panstvích anglické aristokracie 19. století. Za vším stojí zřejmě souhra okolností, náhod a neobvykle silného vztahu Britů k rostlinám a zahradní kultuře. Možná první sněženky dovezli do Británie už Římané, za oficiální termín „vstupu“ sněženek na území dnešní Velké Británie se ovšem považuje až 16. století. Významná změna v jejich vnímání však nastala ale až v devatenáctém století, kdy z dřímajícího vztahu vypukla nefalšovaná láska. V záplavě nově dovezených vzácných a exotických rostlin z Jižní Ameriky nebo Číny si najednou bohatí Angličané všimli něžné sněženky, která dostala aristokracii zcela na kolena. A to nejen obrazně, ale i fakticky, protože krásu sněženky je možné objevit až při pohledu zblízka. A že to objevení nebylo lecjaké, o tom svědčí necelých posledních dvě stě let. Všímaví zahradníci totiž brzy zjistili, že není jedna sněženka jako druhá. Pochopili, že i jediný druh má schopnost vytvářet různé odchylky, které se projevují změnou velikosti květů, zejména však jejich barevností. Tyto sněženkové variace jsou ale k vidění jen při opravdu blízkém pozorování. Jde zvláště o poměr bílé barvy a zelených skvrnek, které se nacházejí na květech. Nejenže jejich zelená barva může mít různé odstíny, ale skvrny jsou i různého tvaru. A ačkoli se to může zdát těžko pochopitelné, tyto malé nuance rozvášnily Brity natolik, že se sněženky staly v Británii suverénně nejoblíbenější jarní květinou a překonaly už tak dost silnou lásku k tulipánům či narcisům. Tato vášeň hraničící s posedlostí dostala později i přiléhavé jméno – galantofilie. Odvozené je od latinského jména sněženky a řeckého slova filia, což je výraz pro náklonnost, přátelství či dokonce lásku.

Pozdrav z Krymu
První případy nepředvídatelného a nově se vyvíjejícího vztahu člověka s touto rostlinou zasahují zřejmě do období krymské války v polovině 19. století. Nesmyslná a drsná válka si vybrala nejednu krutou daň, ta byla ale kompenzována neobvyklým odškodným. Po kruté zimě na Krymském poloostrově byli britští vojáci fascinováni nádhernými květy sněženek. Přímo z míst bojů posílali někteří vojáci svým manželkám, matkám a milenkám v dopisech drobné cibulky těchto rostlin jako živý důkaz lásky k nim nebo jako projev smutku po svých zahradách. Později byly další cibulky různých typů dovezeny vojáky do Británie osobně. Úloha sněženek v krymské válce nebyla ale pro Brity jen bezvýznamnou epizodkou. Mnoho odrůd sněženek dostalo jména po padlých vojácích a na jejich hroby se sněženky vysazovaly jako symbol nesmyslnosti válek.

Galantofilie dnes
Ani čas britskou lásku ke sněženkám nijak neotupil. Naopak – ve Velké Británii galantofilie nabrala na síle a z aristokratického prostředí se sněženková mánie přestěhovala i do zahrad obyčejných lidí. A aby to nebylo málo, překročila i hranice království a v míře o něco omezenější zasáhla i zahradnické nadšence z jiných zemí. Květinové sběratelství přecházející v opravdovou vášeň není v Británii ničím neobvyklým. Ve většině případů se jedná o shromažďování nápaditějších či dokonce okázalých druhů květin. Kde se ale vzal tak silný vztah ke skromné sněžence, která navíc svou krásu předvádí pouze pár dnů v roce, je otázka, na kterou se odpověď hledá jen těžko. A přesto tato náklonnost existuje a stále nabývá na rozměrech. Důkazů o sněženkománii existuje hodně. Například v únoru minulého roku pořádala v Londýně Královská zahradnická společnost výstavu prvních jarních cibulovin. V době, kdy u nás ještě trvá nevlídná zima, v Anglii už začíná období, kterému tak výstižně říkáme předjaří. Hlavním magnetem výstavy byly samozřejmě sněženky, které bylo možné obdivovat na výstavních stolcích, ale i zakoupit. Nadšení místních lidí, kteří si přišli či přijeli dopřát tu radost a koupit si novou sněženku do své sbírky, bylo elektrizující. Sněženky se prodávaly v kvetoucím stavu, z květináčků přitom vyrůstala vždy jediná rostlina. Slova uznání, obdivu a nadšení neměla konce. K původním asi dvaceti botanickým druhům přibylo mnoho odrůd. Jejich počet se každým rokem mění a podle posledních údajů z důvěryhodných zdrojů přesahuje současný sortiment sněženek 2000 kultivarů.

Rekordní cena
Ještě pádnější důkaz o lásce ke sněženkám pochází z roku 2012, kdy byl na internetové dražbě překonán dosavadní rekord v ceně za jedinou sněženku. Ten měl až do 16. února 2012 hodnotu přibližně 360 liber. V tento den byla ale v rámci internetové aukce jediná rostlinka sněženky G. woronowii ‚Elizabeth Harrison‘ vydražena za neuvěřitelných 720 liber a deset pencí k tomu, což tehdy činilo v přepočtu téměř 22 tisíc korun. Sněženka ‚Elizabeth Harrison‘ byla asi deset let před dražbou objevena v jedné skotské zahradě, kde si jí v bohaté záplavě dalších květů všiml náhodou zahradník. Výjimečnost této odrůdy spočívá v krásně žluté barvě semeníku. Zatímco u většiny běžných sněženek je semeník zelený, odrůda ‚Elizabeth Harrison‘ se vyznačuje žlutou odchylkou, která jí vynesla věhlas, uznání a slávu, jež zatím nebyla překonána. Také vás příběh sněženky nadchnul? Příště si nenechte ujít příběh čemeřice.