Neuvěřitelný svět orchidejí: Jakými triky nám berou dech?

11. 03. 2023

Patří k nejbohatším skupinám rostlin vůbec – jenom ve volné přírodě existuje bezmála 30 tisíc druhů orchidejí, v zahradnických kulturách se pěstují další desítky tisíc kříženců. Jestli tedy existuje nějaká opravdu záludná zahradnická otázka, mohla by znít: […]

Orchideje se vyskytují po celé planetě – od kruté severské tundry až po teplé a nikdy nevysychající lesy tropického pásma. Rostou v listí, v mechu, na zemi, ale i na skalách, na kmenech stromů či vysoko v korunách pralesních velikánů. Některé druhy byste hravě zakryli bříškem svého prstu, jiné naopak dosahují výšky několika metrů. Navzdory rozmanitosti přímo neuvěřitelné, jedno mají orchideje přece jenom společné – a sice svůj způsob rozmnožování. Při opylování používají podivné, ba až nečestné finty a leckdy vám vezmou dech svými strategiemi přežití a zachování rodu.

Jenom ve volné přírodě existuje bezmála 30 tisíc druhů orchidejí.

Energii v semínku nehledejte

Významnou roli zde sehrávají miniaturní semínka orchidejí, zřejmě nejmenší v celé rostlinné říši. Jsou tak titěrná, že v sobě až na mimořádné výjimky neobsahují žádné zdroje energie – najdeme v nich pouze obal a zárodek nesoucí genetickou informaci. Ostatní druhy vyšších rostlin tvoří semena včetně energetických zdrojů, které rostlinu vyživují, než si vytvoří své vlastní, plně funkční listy. Orchideje to tak nemají. Proto závisí na přímé pomoci jiných organismů – v praxi tuto obtížnou funkci zvládají jedině houby.

Čtyři miliony mizivých šancí

Proces klíčení orchideového semínka se děje pomalým, až vleklým tempem. Vajíčko ukryté v semínku se nejdříve zvětší a kolem obalu se zvenku objeví místo jednoho klíčku četná vlákna odkázaná na rychlou pomoc. Tu může mladému zárodku nabídnout pouze houba, která se v danou chvíli nachází poblíž. Aby to neměly orchideje až tak jednoduché, každá houba jim posloužit nemůže. V mnoha případech se jednotlivé druhy orchidejí specializují na zcela konkrétní druh houby. Pokud se tato v blízkosti nenachází, pro semínko to znamená smůlu spojenou s jeho koncem. Proto orchideje tvoří obrovské množství semínek, ty nejplodnější až kolem čtyř milionů kusů v jediném plodu. Pravděpodobnost, že semínko dopadne v blízkosti té správné houby, by se dala vyčíslit jako stejně mizivá.

Epidendrum radicans se v tropech pěstuje v nádobách, podobně jako naše muškáty.

Voní po šeříku i po zkaženém mase

Se semínky přímo souvisí opylovací procesy, které jsou v mnoha případech stejně, či dokonce ještě raritnější než proces klíčení. Ve většině případů orchideje vsadily na spolupráci s hmyzem, či jinými živočichy. Občas se o opylení mohou postarat ptáci, jindy zase netopýři, hmyz v této věci ale vítězí na celé čáře. Jednotlivé druhy orchidejí proto ve své evoluci udělaly všechno, aby uspěly. Najít pro sebe sexuálního partnera, který dopraví pyl z jedné rostliny na druhou, anebo alespoň z jednoho květu na květ druhý – to pro orchideje představuje alfu a omegu jejich bytí, základ přežití. Udělají proto všechno, aby perspektivní hmyz přilákaly do útrob svého květu. Hezky na toto téma píše pan Oskar Smrž ve své knize Dějiny květin (vydal Josef Vaněk, 1924): „Některé orchideje mají nádhernou vůni, a to neobyčejně silnou, až omamující. Brassavola glauca a Caladenia Menziessi voní po konvalinkách, Miltonia Roezlii po plané růži. Oncidium tigrinum po fialkách, Leptotes serrulata po šeříku a Stanhopea po čokoládě. Vedle přeskvostných a líbezných vůních však také některé orchidee mají puch milý sice opylovačům z říše hmyzu, ale protivný člověku. Jihoafrické Satyrium pumilum páchne po zkaženém mase a smrdutý výpar Bolbophyllum recari je příšerný.“

Když rostlina ošálí živočicha…

Tím rafinovanost orchideových květů nekončí. Druhy, které opylují živočichové aktivní v noci, obvykle mají světlé barvy, aby byly v temnu noci alespoň trochu vidět. Jiné orchideje vytvářejí květy podobné samičkám některých druhů hmyzu. Jedná se o podlý trik, ale funguje to. Samci ošálených hmyzích druhů s nadšením navštěvují orchideje, a jelikož touží partnersky uspět, ve svém strašném omylu provádějí v květu kopulační pohyby. Vítězem se však povětšinou stává rostlina: svůj pyl odevzdá samečkovi, ten ji při dalším podobném pokusu přenese na květ jiné rostliny, a dílo oplodnění orchideje tak dokončí – navzdory faktu, že byl škaredě oklamán a ponížen.

Sotva byste na fotografii tipovali orchidej? Tento pozoruhodný druh se latinsky nazývá Dicmea neglecta.

Rarity a rekordy ze světa orchidejí:

Stejně jako jsou mnohé orchideje odkázané na konkrétní druhy hub při klíčení semen, ve svém dospěláckém životě mají často vyhraněnou vazbu na velmi malou skupinu opylovačů. Čekání na tu správnou „hmyzí návštěvu“ může trvat dlouhou dobu – proto některé orchideje kvetou až deset týdnů. A když k opylení dojde? Květ okamžitě uvadá a veškerou energii rostlina začne vkládat do tvorby plodů.

Ve sbírkách se často pěstují miniaturní orchideje, které dorůstají do velikosti několika málo centimetrů. Ty úplně nejmenší dokonce měří jenom pár milimetrů. Rostou v deštných lesech, kde trvale panuje vysoká vlhkost vzduchu. Do této skupiny patří například Platystele jungermannioides nebo Lepanthes oscarrodrigoi. V roce 2015 byla v Brazílii objevena miniaturní orchidej později pojmenována jako Campylocentrum insulare, jejíž květy v průměru dosahují pouhých 0,5 mm.

Za vůbec největší orchidej se považuje vanilka (Vanilla planifolia), která roste jako liána. Celkem běžně dosahuje výšky kolem deseti metrů, odborníci ale popsali i exempláře ještě o několik metrů vyšší.

Největší květ ze všech orchidejí pravděpodobně mají rostliny rodu Phragmipedium – podobné našim střevíčníkům. Hlavní část sice měří jenom několik centimetrů, ale po stranách vyrůstají dva okvětní lístky, které mohou u některých druhů dosahovat délku až 70 centimetrů.

Některé druhy epifytních orchidejí – ano, tak se nazývají ty, které rostou přichycené v korunách stromů – obsahují ve svých vzdušných kořenech zelené barvivo chlorofyl, díky kterému kořeny dokážou vylepšovat bilanci výroby cukrů prostřednictvím fotosyntézy.