Oblíbené hory si postavili u domu

Před mnoha lety byste tady našli ovocný sad. Ovšem majitel měl větší zálibu v horách než v zavařování, a tak si u domu vytvořil alespoň skalku, která mu je připomínala.

Velké kameny objevil v okolí, buližník a vápenec nedaleko Karlštejna. Osobní auto a fréza na kámen pak majiteli stačily, aby si na zahradě vytvořil – alespoň ve zmenšeném měřítku – hory, které měl tak rád. Stejně jako alpinky. Mezi ně vysadil jehličnany, v určitém období se jich zde nacházelo až dva a půl tisíce. O smysluplnou práci během sezony měl tedy postaráno a v zimě, kdy nebylo možné pracovat na zahradě, si hrál s kamenem. Proto také v jednom zákoutí najdete sochu Buddhy, u jezírka zase japonské lucerny. I nábytek a další dřevěné prvky vznikly během dlouhých zimních večerů. Vše je vlastní výroba majitele, jen kovářské práce, včetně slunečních hodin, vyráběli známí.

Stromů ubylo

Zahrada má plochu kolem patnácti set metrů čtverečních a je pojatá jako ryze okrasná. O úrodu se ale rodina zrušením sadu nepřipravila. Na tento pozemek navazuje ještě užitková část, za ní už následují pouze pole.

Zahradu majitel budoval celých třicet let, dnes zde hospodaří syn a vnuk a snaží se prostor udržovat tak, aby se co nejvíce podobal původní zahradě. „Otec zde měl druhy pocházející z tuzemska i z ciziny, z původního množství jich tu nyní zůstalo zhruba pět stovek. Přežily ty větší, které už vyžadují jen minimální péči. A pak bonsaje. Ty stále a pravidelně zaštipujeme a zastříháváme,“ popisuje.

Sochu Buddhy udělal majitel během dlouhých zimních večerů.

Kaprům obvykle zima nevadí

Nedílnou součástí asijských zahrad bývá jezírko. Tato není výjimkou, vodní plocha tady nechybí. Jde o přírodní nádrž, která se obejde bez filtrace a jakéhokoli dalšího zařízení na čistění vody. Pouze jednou za dva roky jej majitelé vyčistí a nově napustí. Jezírko má dostatečnou hloubku sedmdesát centimetrů, a tak zde vznikly vhodné podmínky pro ryby. Ovšem letošní zima a silné mrazy skupina červených kaprů a karasů přežila pouze částečně. Otvor do ledu, který se dělá každoročně, tentokrát nepomohl. Také vodní rostliny byly vybírané tak, aby nevyžadovaly větší péči a venku mohly být celoročně.

Typickým znakem asijských zahrad je chybějící trávník, zde ho sice najdete, ale pouze na omezené ploše několika metrů čtverečních. Je náležitě opečováván, tedy majitelé ho pravidelně sečou a hnojí. Horší je to s pravidelným zaléváním, protože v létě, kdy vláhu potřebuje nejvíce, je v této lokalitě nedostatek vody. Větší část plochy tvoří stará kamenná dlažba a mulč.

Jezírko, v němž plave skupina červených kaprů a karasů, se obejde bez filtrace a jakéhokoli dalšího zařízení na čistění vody. Pouze jednou za dva roky jej majitelé vyčistí a nově napustí.

Padesátiletá vistárie

V zahradě se nachází srub, který svou střechou – dřevěným šindelem – ladí s kostelem, který je při pohledu od domu v pozadí. Kdysi sloužil jako letní byt, dnes zde má rodina venkovní posezení. U domu zaujme vzrostlá vistárie. Rostlina, které se majitelé časem zbavují, protože roste tak moc, že je schopná utrhat okapy i poničit třeba střechu. „Ano, zkušenosti máme podobné. Roste nám zde už padesát let, dostala se až na půdu, kde škodila, a tak jsme ji usměrnili řezem, který opakujeme každý rok,“ dodává majitel.

Mezi dřevinami se objevují také kapradiny, konkrétně pérovník pštrosí, který jako jediný z tohoto druhu nevyžaduje vlhké stinné místo. I když tato vlastnost nebyla hlavním důvodem, proč ji sem vysadili. „Ačkoli je zahrada orientovaná na jih, vysoký strom u domu zde dělá poměrně velký stín, a tak se zde daří i stínomilným druhům,“ dodává majitel.

Magdaléna Krajmerová, foto Jaroslav Hejzlar

Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2017.