Oheň na zahradě? Rozhodně ano!

06. 07. 2024

Ohniště se může stát synonymem celé řady příjemných chvil v zahradě. Můžete se u něj ohřát během večerů, kdy teploty tak úplně nepřejí dlouhému sezení venku. Vybízí k setkání se zpěvem a kytarou, která připomínají pohodu u letních táboráků – ovšem bez nutnosti stavět pagodu z polínek. Rozšíří vaše gastronomické možnosti o nejrůznější barbecue experimenty: vedle klasického opékání špekáčků, zeleninových špízů nebo steaků můžete zkusit ogrilovat i marshmallows, čerstvé ryby nebo ovoce ze zahrady. Které řešení ale vybrat?

Foto: Shutterstock

Ohniště může mít v neposlední řadě příznivý vliv i na vaši psychohygienu – na chvíli se zastavit, poslouchat praskající dřevo, dívat se do ohně. To, jak známo, umí duši občerstvit lépe než leckterý program na televizní obrazovce. Aby vám ohniště dělalo radost i přes den, nikoli jen po setmění, hodí se o něm přemýšlet i z architektonického a designového hlediska. Co všechno zohlednit, než si koupíte ohnišťovou mísu, nebo vybudujete kamenné ohniště, jsme se ptali odbornice Galiny Slívové. Ta s oblibou razí heslo, že oheň do zahrady patří – mimo jiné i proto, že jde o staletími prověřený prvek, který navozuje příjemnou atmosféru a spojuje lidi.

Pokud si chceme do zahrady přinést oheň – bezpečnou formou, samozřejmě – jak bychom o tomto prvku měli přemýšlet?

Ohniště v zahradě slouží jako další zahradní posezení – uvnitř přírody, s jiným výhledem na zahradu a do okolí. Nabízí nám takovou dovolenou ve vlastní zahradě. Oheň má své specifické kouzlo, úžasnou atmosféru a dokáže například i spojit více generací v rodině. Z ohniště se může stát atraktivní místo v zahradě, jak pro malé, tak pro dospívající děti, které tak budou trávit čas s prarodiči. Myslím, že lidé od pradávna seděli u ohně.

Primární funkcí ohniště je tedy spíš setkávání než příprava jídel?

Ne vždy si musí lidé zapálit oheň a opékat buřty – díky ohništi si mohou svoji zahradu užívat z jiného úhlu pohledu. Často bývá postaveno v místě zahrady, které by se třeba ani běžně nevyužívalo. Každý se mnou pochopitelně nemusí souhlasit, ale dle mého názoru se společnost už trochu nabažila klasického grilování. Mít gril na terase je určitě komfortní, svůj účel to splní, ohniště ale podle mě nenahradí. Síla ohně je zkrátka nezpochybnitelná. Chodí mi hezké reakce od zákazníků, že díky sezení u ohně vzpomínají na dětství… A že najednou vidí zahradu i z jiné perspektivy.

Když jste zmínila nevyužívané kouty zahrady – můžete uvést nějaké příklady, kdy je ohniště hezky „vyplní”?

Setkávám se s tím, že si klienti koupí velký pozemek, ale pak se drží především na terase u domu. Říkávám jim: „Vždyť jste šli bydlet do rodinného domu kvůli zahradě, tak jděte víc do zeleně! Užijte si tu zahradu i z jiných míst a udělejme ohniště dál.“ Když umístíte ohniště do opačného rohu, naskytnou se vám jiné výhledy. Mimo jiné vidíte i na svůj dům, kocháte se tím, co jste vybudovali – z terasy takový výhled nemáte. Proč si kupovat tisíc metrů čtverečních, a pak se držet jen na terase a nesednout si do zeleně… K vybudování ohniště se navíc dají využít i ty plochy, kde převládá podmáčená nebo jílovitá půda, a tudíž se zde rostlinám nedaří.

Co všechno bychom měli vzít v potaz, když ohniště vybíráme?

Pokud jsme se rozhodli, že ohniště poslouží jako další zahradní posezení, musíme vzít v potaz styl domu, místo (lokalitu), typ zahrady, materiály, které jsou v zahradě použity, počet osob, které budou toto místo využívat… A v neposlední řadě také to, jestli chceme mít na ohniště výhled z hlavní terasy. Když vytváříme koncept nového ohniště, na počátku – tedy ve fázi návrhu a plánování – hraje roli skutečnost, jestli má ohniště tvořit dominantu, designový prvek v zahradě… Nebo má sloužit jako další posezení někde „hlouběji“ v zahradě.

Foto: zahradajeradost

Řeší se při navrhování ohniště i nějaké bezpečnostní aspekty?

Určitě je nutné přihlédnout k faktu, jestli se na zahradě pohybují malé děti. Pokud ano, je vhodné, aby mohly užívat okolí ohniště, a byly tak i pod určitým dohledem dospělých, kteří tráví večer s přáteli u ohně. Buď zde mohou být přímo nějaké herní prvky, nebo by se vedle ohniště minimálně měla nacházet zatravněná plocha, kde si děti kopou s míčem nebo běhají. V každém případě by ale dětská zóna neměla ležet úplně mimo, tedy v části zahrady, kam dospělí už nevidí.

Rozumím, máme tedy předem počítat s tím, že menší děti nevydrží v klidu sedět u ohně…

Ony i chvíli vydrží – mám zkušenost, že pro děti i dospívající je oheň velmi atraktivním zpestřením zahrady. Když se sedí na terase a griluje se maso, tak je to komfortní, protože máte pár kroků do kuchyně, strávíte tu fajn čas, všichni si pochutnají… Ale ve chvíli, kdy děti dojedí, obvykle už nemají důvod, proč na terase dál setrvávat. Z vlastní zkušenosti vím – a potvrzují mi to i mnozí zákazníci – že sedět u ohně baví děti rozhodně víc.

Má to takový větší nádech dobrodružství, že? Vraťme se ale ještě k rizikům – musíme zohlednit něco dalšího?

Když večer sedí celá rodina u ohně, dům obvykle zůstává ze strany terasy otevřený – zejména ve městě tedy musíme zohlednit, zda od ohniště vidíme na otevřený vstup do domu, aby tam někdo nepovolaný nevniknul. Na vesnici už toto klienti příliš neřeší, klidně se sdruží kolem ohně někde dál v zahradě, s krásným výhledem do lesa.

Existuje obecné pravidlo, do jakých částí zahrady není vhodné ohniště situovat?

Napadá mě asi jen jediné omezení: určitě bych ohniště neumisťovala do části zahrady, odkud není hezký výhled.

Foto: zahradajeradost

V současné době na zahradách velmi často vidíme nadzemní typ ohniště – konkrétně přenosné ohnišťové mísy. Proč vytěsňují zapuštěná ohniště?

Zapuštěná ohnišťová mísa se staví převážně z kamene – a kámen sluší více zahradám uvnitř přírody nebo v horách. Hodí se třeba ke stylovým horským chalupám. Oblíbenost ohnišťové mísy je spojená také se skutečnosti, že se ne vždy oheň zapaluje – například u menších zahrad se prostor kolem ohniště využívá jako další posezení. Malé ohniště s přenosnou mísou se vejde i do velmi malé zahrady, často se prodává i s roštem, díky kterému nahradí zahradní gril. Naproti tomu zapuštěné ohniště, to bývá zpravidla větší a dá se v něm pálit větší množství odpadu ze zahrady… Pasuje tedy spíše do prostornějších zahrad.

Když v zahradních realizacích vidíme ohnišťovou mísu, obvykle nám rezavá barva prozradí, že je zhotovená z cortenu. Proč se těší takové popularitě?

Oblíbenost cortenového povrchu je velká obecně, nejen u ohnišť. Je to krásný, moderní materiál, který si našel místo nejen v městském mobiliáři a architektuře, ale pronikl i do soukromých zahrad. Firmy na tento trend promptně zareagovaly a rozšířily nabídku cortenových doplňků do zahrad. Přes opravdu velký výběr různých typů a tvarů přenosných ohnišť většinou vítězí kruhový tvar. A ohni prostě corten sluší. Najdou se zákazníci, které tato rezavá ocel neoslovila, ale je jich málo. Více se s tím setkáváme například u starší generace klientů, kteří si častěji přejí mít klasické zapuštěné ohniště.

Máte zkušenost, že klienti využívají ohniště celoročně?

Slýchávám od zákazníků, že u ohně sedávají klidně až do listopadu. Záleží ale i na dispozici zahrady – u některých městských pozemků se může stát, že když opadá listí, dočasně zde přijdete o pocit hezkého soukromí.

Co kdybychom si vysnili velmi originální, designové ohniště, které hned tak někdo nemá? Jaké máme možnosti?

Pokud chceme, aby ohniště plnilo designový prvek v zahradě, mělo by dle mého názoru navazovat na architekturu domu a převzít pomyslné druhé místo v dominanci – hned po stavbě. Svým způsobem by mělo být originální, mít určitý přesah. Musí zkrátka zaujmout. To neznamená, že se vždy a každému bude líbit – zde platí pořekadlo „sto lidí, sto chutí“ – všichni by mu ale měli potvrdit originalitu a výrazný vzhled. Jakmile příchozího zaujme, nebo dokonce ohromí, lze ho považovat za dominantní prvek v zahradě.

Foto: zahradajeradost

Ohniště dá umístit na velmi rozmanitou škálu povrchů, od přírodních až po umělé. Z jakých možností lze vybírat?

U moderních zahrad jsou to různé nášlapy (přírodní kámen, betonové dlaždice moderních tvarů, žulové kostky) nebo takzvaný mlatový povrch. Hezky vypadá i kombinace kamene a dřevěných prvků – třeba krásných nových pražců z bukového či dubového dřeva. Zdá se mi, že čím blíže přírodě se zahrada nachází, tím spíš sluší ohništi více dřeva a kamene. Když má blíže k městu, více ladí moderní beton – například betonové nášlapy. Ale najdou se i výjimky.

Může zpevněná plocha pod ohništěm sama o sobě plnit okrasnou funkci?

S pevnými prvky, ať už máme na mysli kámen nebo betonové nášlapy, se dá zase dále kreativně pracovat – například je můžeme skládat do různých tvarů, třeba do slunce. Jak vidíte na fotkách, realizovali jsme zahradu u novostavby, kde žily i malé děti. Ohniště ve tvaru slunce všechny nadchlo. Přidaly se hranoly ze dřeva v barvě slunce a vzniklo krásné a netradiční ohniště nejen pro děti.