Orientální zahrada pro milovníky hor

Co vysázet na jihovýchodně orientovanou zahradu, aby rostliny přežily letní žár a v zimě nabídly zajímavou podívanou? Odborníci z ateliéru Zahrady Orientu se tentokrát vypravili pro inspiraci nejen obvyklým východním směrem, ale i na jih od České republiky – do horské krajiny rakouských Alp.

foto: www.zahradyorientu.cz

Pokud bychom mezi letošními návštěvami hledali vítězku v kategorii „Nejoriginálnější zadání projektu“, cenu by si bezpochyby zasloužila atriová zahrada, která na Moravě dělá radost pětičlenné rodině. Majitelé chtěli, aby zahrada odrážela jejich náklonnost k východní kultuře – proto také proměnu svěřili ateliéru Zahrady Orientu – po čistě japonské oáze ale netoužili. „Pozemek patří nadšeným lyžařům, kteří část roku tráví v podhůří rakouských Alp. Proto si přáli vytvořit orientálně laděnou zahradu s alpskými prvky,“ přibližuje zahradní architekt Lukáš Sirotný zajímavé zadání, které ovlivnilo nejen výslednou skladbu rostlin, ale i zakomponování suchých kmenů, pařezů a velké množství kamene, který navozuje „skalnatý“ dojem. Právě manipulace s kamením nakonec představovala pro realizační firmu největší výzvu – celkem ho totiž na pozemek dopravili přes dvacet tun.

foto: www.zahradyorientu.cz

Okrasné jezírko (nejen) pro kapry

„Při přestavbě zahrady naštěstí probíhala i celková rekonstrukce vedlejšího domu, došlo tedy ke stržení boční zdi plotu a původního přístřešku. Vzniklým průjezdem jsme pak mobilním jeřábem a paletovými vozíky převáželi a ukládali kameny,“ ohlíží se za stavebními pracemi Lukáš Sirotný. Vedle terénních úprav došlo i na vybudování okrasně koupacího jezírka s vodopádem, jež se ukrývá v samém srdci zahrady. „Jezírko rodina primárně využívá pro chov koi kaprů, občas ale poslouží i k letnímu svlažení. Při bližším pohledu si můžete všimnout, že dřevěným můstkům a chodníčkům nechybí napojení na solitérní a nášlapné kameny,“ upozorňuje na detaily autor zahrady. Zpětně přiznává, že se při hloubení jezírka museli odchýlit od původní ho projektu – narazili totiž na nečekanou komplikaci. „Zjistili jsme, že do plánovaného prostoru jezírka zasahují podzemní hradní sklepy. Aby byla zajištěna bezpečná zimovací hloubka pro ryby – tedy alespoň 150 centimetrů – muselo dojít k rozšíření terasy a k posunu jezírka,“ popisuje dodatečné úpravy architekt.

foto: www.zahradyorientu.cz

Kam s borovicí? Na hradby!

Třebaže zbytky středověkých hradeb, které lemují zadní stranu zahrady, umocňují krásu a originalitu celého objektu, zahradním architektům práci rozhodně neusnadnily. Vrchovatě je zaměstnala především otázka, jak vysadit tvarovanou borovici (i s doplňkovými travinami a trvalkami) přímo na nejvyšší místo hradeb… „Vytvořili jsme zde vybetonovanou kapsu o velikosti většího kontejneru tak, aby borovice měla dostatek substrátu. Zároveň jsme museli řešit odvodnění pomocí vyspádované odtokové měděné trubky a přívod kapkové závlahy po zadní straně hradeb,“ komentuje náročnost prací Lukáš Sirotný. Výsadba dopadla dobře a na jaře se na hradby dosadí ještě druhý strom: tvarovaná polosolitéra jalovce čínského, který bude ve stylu kaskády přepadávat směrem k vodopádu. „Tvarované stromy tvoří stěžejní prvky orientálních zahrad, i zde tedy dominují. Na hradbách a u jezírka vidíme borovice lesní, zatímco v koutu u vířivky roste vcelku raritní borovice Banksova. Tyto stromy se v bonsajové terminologii označují jako jamadori, tedy stromy vyzvednuté v přírodě. Konkrétní kusy použité v atriové zahradě pocházejí ze starých lomů v Polsku a na Slovensku. Jejich stáří podle součtu letokruhů na odřezaných větvích odhadujeme na 70 až 100 let,“ vypráví tuzemský odborník na bonsaje.

Šarlatové datyně i originál z Japonska

Na zahradě nechybí ani originál importovaný přímo z Japonska: borovice drobnokvětá (Pinus parviflora) umístěná do přední části zahrady. „Sbírku borovic potom zakončuje větší množství kleče (Pinus mugo a Pinus mugo ‚Pumilio‘), která propůjčuje zahradě vítaný alpský nádech,“ pokračuje ve výkladu Lukáš Sirotný. Na levé straně bystré oko návštěvníka zaujme další zachráněnec ze starých parkových výsadeb, tvarovaný stříbrný smrk, aktuálně na sebe však strhávají pozornost hlavně listnaté stromy. „Na podzim i v zimním opadaném habitu vnáší do zahrady listnatou eleganci vysoký a štíhlý javor japonský (semenáč Acer palmatum), umístěný u hradeb. Ve středním patře kromě kleče vynikají datyně (Enkianthus campanulatus), které se od konce srpna až do listopadu krásně barví do šarlatově červené barvy. Největší stříhaná koule je opět japonský originál, menší datyně v kultivaru ‚Prettycoat‘ už pocházejí z Evropy,“ komentuje architekt původ dřevin.

Najdete suvenýr z alpské školky?

Stinnější místa zahrady, typicky za soli terními dřevinami, architekti vyhradili japonským azalkám, malolistým rododendronům a kapradinám. Aby se vlastníkům zahrady neustále nabízel pohled na kvetoucí rostliny, půdokryvné patro tvoří promyšlený mix trvalek a travin: od brzkých čemeřic a vřesů, přes remontující plamenky až po miniaturní denivky. „Větší plochy pokrývají kobercové mateřídoušky, ve skulinách pak rostou tymiány, rozchodníky či lomikameny. Z trav upoutají svým horským vzezřením hlavně ostřice (Carex montana, Carex digitata). Sami vlastníci zahradu zajímavě doplnili dovozem několika alpských trvalek přímo z rakouských školek pod Alpami – jedná se např. o rozličné kultivary protěže, hořce či alpského bodláku neboli máčky (Eryngium alpinum).“

Zelená střecha z nadhledu neruší

Za hodně netradiční se dá považovat i řešení zahradního přístřešku, který ukrývá filtrační technologii jezírka, popelnice a zahradnické i sportovní potřeby. „Po dlouhém přemýšlení vyhrálo provedení extenzivní zelené střechy s uloženými kameny v alpském stylu,“ přibližuje tvůrčí proces Lukáš Sirotný. Jelikož se majitelé často dívají na zahradu z terasy v prvním patře domu, tedy z nadhledu, architekti usoudili, že by střecha z plechu nebo pálených tašek zbytečně rušila estetický zážitek. „Aby na poměrně šikmé střeše nedošlo ke splavování substrátu a rostlin, rozchodníky s netřesky jsme vysázeli do plastových dílců vyplněných střešním substrátem. Plně zapojený porost rozchodníků je navíc i téměř bezúdržbový,“ vyzdvihuje plusy zelené střechy zahradní architekt.

A co náročnost zahrady?

„Abychom udrželi správné proporce stromů, zajistili zpětné rašení, a tím pádem i zhušťování, zásadní údržbový zásah představuje letní střih tvarovaných stromů, který připadá na červen nebo červenec. Ve stejném termínu probíhá i střih tvarovaných koulí a azalek, na konci podzimu pak pročišťování borovic od dvouletých i tříletých (žloutnoucích) jehlic a dostřih listnatých datyň, případně úprava koruny javoru. Přes zimu se pak dostává ke slovu případná úprava tvaru soliterních stromů pomocí úvazků a drátů,“ nastiňuje celkový objem péče Lukáš Sirotný. Zahrada neklade zvláštní nároky na pletí a díky kapkové závlaze, kompletně rozvedené ke všem stromům a rostlinám, se majitelé dokonce nemusí starat ani o zalévání. Rodině tak zbývá milý úkol: čas od času kontrolovat volnější plochy pod solitérami či okolo chodníčků, a hlavně si dosyta užívat výjimečnou krásu alpskoorientální oázy.

text: Veronika Košťálková, foto: www.zahradyorientu.cz