Pod dohledem Panenky Marie

Ruiny staré budovy v místech, kde plánujete vytvořit posezení, postavit ohniště a vysít trávu, mohou vyděsit. Rozebrat je a zbytky odvézt vyžaduje hodně práce a peněz. Ovšem pokud si najdete dobrého architekta, budete toho všeho ušetřeni. Navíc získáte originální krásnou zahradu a v místě uchováte původní genius loci.

Pobořené obvodové zdi jedné z budov rozhodly o tom, jak bude zahrada po rekonstrukci vypadat. Ruiny navazovaly na terasu s dřevěnou pergolou u domu a nacházely se v místě, kde noví majitelé plánovali vytvořit ohniště a místo k odpočinku. Ano, bylo možné vše rozebrat, odvézt, prostor srovnat a vytvořit zde zákoutí, jakých najdete u okolních domů desítky podobných. „My jsme se ale rozhodli tuto práci a další výdaje spojené s likvidací majitelům ušetřit a rozpadlé stěny na pozemku uchovali a využili,“ říká spoluautorka návrhu Lenka Vyhnálková ze studia Living in green a doplňuje, že zdivo nechali majitelé očistit a vhodně ošetřit, poté ho použili k oddělení příjemného prostoru k odpočinku s ohništěm. A třeba posezení, aby s okolím ladilo, vzniklo na dodatečně dozděných nízkých zídkách, které doplňují dřevěné sedáky. Rozbořená budova však našla i další využití – odděluje zahradu od sadu, který k domu také patří, a skrz bývalá okna je do něj krásný výhled. V kdysi zadní místnosti, které dominuje prázdný okenní otvor, se nachází soška Panny Marie. Majitelé na ni mají výhled od terasy domu.

Ve vesnickém stylu

Zahrada se původně nacházela u staré vesnické usedlosti, která prošla rekonstrukcí, aby vyhovovala nárokům nových majitelů, a tomu architekti přizpůsobili i výběr rostlin. Převažují tady tradiční venkovské druhy jako hortenzie, levandule, rozchodníky… Doplňuje je několik stromů, stálezelených konifer a okrasných trav. Středem zahrady i bývalé budovy se táhne hlavní cesta s mlatovým povrchem, která spojuje schodiště z terasy a průchod zdí. Květinové záhony a trávník se nacházejí podél ní a vyplňují prostor mezi zídkami a tak trochu připomínají jednotlivé místnosti, které se možná ve stavení takto nacházely. „Výrazným doplňkem v této části je i kamenné koryto, které sem umístili majitelé a po deštích se vždy naplní plní vodou,“ doplňuje Lenka Vyhnálková.
Kámen se v zahradě opakuje několikrát – kromě zídek a koryta je použitý i na terasu u domu a zpevňuje plochu kolem ohniště, obojí je vydlážděné žulovými kostkami.

Zimní pohled

Zatímco majitelé moderních zahrad s intenzivně pěstovaným trávníkem se v zimě nemají na co koukat, protože i pár centimetrů sněhu vše zakryje, tady je to jiné. Kamenné zdi vypadají zajímavě v každém ročním období. Když opadá listí, je na ně dokonce lepší a krásnější výhled než v sezoně – tak trochu připomínají starý opuštěný hrad, což místu dodává nevšední atmosféru a ještě zvýrazňuje zdejší genius loci, tedy ducha místa. Krásu ještě vylepší zaschlé květy hortenzií nebo stébla trav. Také proto majitelé posezení na terase u domu po létě neuklízejí a nechávají ho tady celý rok. I v zimě se mají čím kochat.

Magdaléna Krajmerová, foto Tereza Horáčková pro www.livingingreen.cz