Přáli byste si zimní zahradu?

Zimní zahradu lze použít buď pro pěstování květin nebo jako obytnou místnost. Záleží na tom, z čeho si ji necháte postavit, jak bude velká, na jakou světovou stranu orientovaná. A také, zda ji chcete vytápět, nebo ne.

foto Shutterstock

Zásada, že v jednoduchosti je krása, platí pro zimní zahradu. Firmy vám postaví prakticky jakýkoli tvar a velikost, od nejjednodušší přístavby s pultovou střechou přes různé výklenky až po šikmé stěny či atypická zákoutí. Veškeré nepravidelné konstrukční prvky nadstandardního a atypického vybavení se zhotovují většinou na zakázku, což se projeví na ceně stavby.

foto Shutterstock

Orientace na světové strany

Zimní zahrada zpravidla navazuje na dům, může ale stát i samostatně nebo být propojená s bazénem či letní kuchyní s pergolou. Ideální je počítat s její stavbou již v projektu domu, pokud se rozhodnete pro budování dodatečně, už jde většinou o kompromis. Třeba v orientaci na světové strany a tím i ideálního využití. Zvolíte-li otočení na jih, svítí tam slunce – a zadarmo prostor ohřívá – po celý rok. V létě tady ale mohou teploty dosahovat i přes padesát stupňů, proto se stává nezbytným doplňkem stínění a větrání. Na západ směrovanou zahradu ohřívají paprsky v druhé polovině dne, je proto vhodná na večerní posezení. Pokud jste dlouho v práci, a naopak míváte volné dopoledne, nechte si ji postavit na východ. Zimní zahrada může být i na severní straně domu, pak zachycuje ranní a večerní paprsky, přes den ale zůstává zastíněná.

foto Shutterstock

Teplá, nebo studená?

Více než orientace na světové strany ale způsob využití a množství tepla uvnitř ovlivní to, zda se rozhodnete zimní zahradu vytápět, nebo ne. Vytápěná slouží jako plnohodnotná místnost a stává se většinou druhým obývacím pokojem. Doporučuje se do ní instalovat spíše podlahové topení, protože při něm oproti vytápění z jednoho či dvou radiátorů dochází k lepšímu rozložení tepla po celé ploše. Je však dražší. Nejen proto, že zde musíte mít zdroj tepla, ale také jsou k její stavbě nutné materiály s lepšími izolačními vlastnostmi, aby teplo neunikalo skrz okna a konstrukce rychle ven.

Většina lidí však volí takzvanou studenou zahradu, která prodlouží sezonu o celé týdny. Teploty zde jsou o několik stupňů vyšší než venku, i když je pravda, že jak se na trh dostávají stále kvalitnější materiály, které jsou uvnitř schopné zadržet teplo, rozdíl se zvětšuje. Stejně ale bude-li v zimě dlouho a hodně mrznout, teploty v zahradě poklesnou k nule. Neznamená to však, že byste místo nijak nevyužili. Jsou to ideální podmínky pro přezimování balkonovek a středomořský druhů pěstovaných v nádobách.

Pokud byste chtěli přece jen čas od času v takové zahradě posedět, lze sem přidat například přenosné topidlo nebo elektrické infrazářiče, které neohřívají vzduch, ale osoby a předměty v jeho dosahu.

foto Shutterstock

Z čeho se staví

I když se hovoří o zasklených zahradách, jako výplňový materiál se stále častěji používá také polykarbonát. Jeho vlastnosti se zlepšují a přibližují se sklu, ovšem oproti němu nabízí jednu ohromnou výhodu – je lehký, prakticky nic neváží. To je zvlášť u velkoplošného zasklení velmi důležité, neboť nezatěžuje příliš konstrukci, dopřát si můžete velká okna bez dalších podpěr, které nebudou bránit ve výhledu a opravdu propojí zimní zahradu s exteriérem. Zatímco kdysi se na stavbu používaly dvoustěnné desky silné jeden centimetr, dnes se setkáte s až sedmistěnným polykarbonátem s tloušťkou dva až tři a půl centimetru i více, přičemž ty poslední charakterizuje koeficient prostupu tepla U rovnající se číslu jedna. Zbytečné jsou obavy, že by pod komůrkovou střechou bylo přítmí či větší tma, už i z polykarbonátu koupíte kvalitní takzvaní plně čiré desky.

Sáhnete-li přece jen po sklu, za standard se považuje to s koeficientem prostupu U kolem hodnoty jedna.

foto Shutterstock

Sklo či polykarbonátové desky jsou osazené do konstrukce, nejčastěji ze dřeva, hliníku či plastu. Je celkem zbytečně dlouze a složitě řešit a pracně porovnává výhody jednoho materiálu oproti druhému. Rám tvoří ani ne deset procent z plochy zimní zahrady. Při výběru konstrukce proto zohledněte její vzhled a celkový design, aby ladila se stylem domu a jeho okolím.

• Nejvíce lidí volí konstrukci zimní zahrady ze dřeva, která je zpravidla vyrobená z lepených hranolů. Používají se běžné dřeviny jako na výrobu oken, ale vybrat si můžete také například kanadskou borovici nebo kanadský dub.
• Hliníková konstrukce má tu výhodu, že je naprosto bezúdržbová, velice trvanlivá a může být zbarvena pomocí práškové barvy. Předností je i jeho voděodolnost a minimální roztažnost vlivem rozdílných teplot.
• Kombinace hliník-dřevo spojuje dobré vlastnosti obou materiálů.
• Plastová konstrukce je bezúdržbová a finančně výhodná. Opticky je ovšem málo atraktivní a při velkém rozpětí mohou vznikat problémy se statikou.

foto Shutterstock

Moderní okna s kvalitními izolačními skly vás navíc ochrání nejen před zimním chladem, ale také před letním přehřátím a vytvoří i účinnou bariéru proti hluku. Nezajistí však větrání, bez kterého se neobejdete, ať tu pěstujete rostliny, které zvyšují vlhkost vzduchu, nebo si tu chcete posedět v létě. Ideální je takzvané křížové větrání, kdy proti sobě otevřete okna, vzduch může proudit, vymění se a ochladí. Proto je důležité, aby byla zahrada vybavená výklopnými okny ve svislých stěnách, střešními okny ovládanými mechanicky pomocí teleskopického táhla či elektromotorem. Ten lze doplnit větrnými a teplotními čidly, které otevírají okna automaticky podle parametrů, které si nastavíte. Nejčastěji se k zahradám volí posuvné či posuvně výklopné dveře, nezabírají totiž zbytečně prostor. Důležité je také zastínění zimní zahrady před příliš intenzivním sluncem. Nejúčinnější je venkovní, které izoluje přímé sluneční záření v dostatečné vzdálenosti od vnitřního klimatu zahrady. Pro vnitřní stínění se nejlépe osvědčily lehce ovladatelné screenové rolety, rohože a žaluzie.

foto Shutterstock

Co tady pěstovat?

• Nevytápěné zimní zahrady jsou vhodné pro přezimování balkonových a terasových rostlin pocházejících ze Středomoří. Patří mez ně fíkovník, myrta, citrusy a některé druhy orchidejí z vysokohorských poloh. Dobře zde poroste arálie (Fatsia) s výraznými dlanitými listy, pitosporum (Pitosporum), vavřín (Laurus), úhledný cykas (Cycas), aktinidie čínská (Actinidia chinensis), červeně kvetoucí kladivník (Cestrum), fuchsie (Fuchsia), nenáročná kořenokvětka (Aspidistra), podocarpus (Podocarpus) nebo pnoucí tibouchina (Tibouchina) s výraznými modrými květy. Pěstovat tu je možné i jinak velice náročnou kamélii (Camellia).
• Vytápěná zimní zahrada, kde ani v zimě neklesá teplota pod osmnáct stupňů nabízí stejné podmínky pro pěstování jako třeba v obýváku. Daří se tady klasickým pokojovkám, které tady díky dostakus větla lépe porostou. To platí třeba pro filodendron, kroton, dračinec (Dracaena) nebo šefleru. Tyto rostliny ale doplňte i druhy, kterým by se doma nevedlo. Jsou to například gardénie, banánovník (Musa), grevilea, chmelníček (Beloperone) nebo brunfelsie či kočičí ocásek (Acalypha).
• Pokud budete zimní zahradu vytápět na více než 25 stupňů a udržovat tady vlhkost až 90 procent, vzniknou tady ideální podmínky pro pěstování tropické vegetace.

text Magdalena Krajmerová, foto Shutterstock