Příprava dříví na zimu

Připravit palivo na zimu nevyžaduje jen sílu, kterou potřebujete k pokácení stromu a naštípání dřeva, ale také dobré znalosti. Třeba abyste si uměli vybrat správnou pilu a sekeru, které vám práci ulehčí.

Pokácet strom a nařezat kmen na špalky vypadá jednoduše, tedy pokud to dělá někdo, kdo si uměl vybrat správnou motorovou pilu a zvládne s ní i pracovat. Kromě ní budete potřebovat i plastové nebo dřevěné klíny, sekeru a kácecí lopatku kalač na přetlačení stromu.

Jak na to?

Před začátkem práce si zkontrolujte funkčnost řetězové brzdy, nabroušení a napnutí řetězu i lehký chod páček. Dodržujte veškerá bezpečnostní pravidla, abyste neohrozili sebe ani nikoho jiného. Směr pádu stromu určete podle konkrétního prostředí i sklonu, v jakém strom roste. Vždycky by to měl být prostor, kde nezpůsobíte žádné škody a kde se nebude nikdo pohybovat. Začněte řezat směrový klín. Zásek proveďte v pravém úhlu ke směru pádu stromu, vodorovným řezem maximálně do jedné třetiny průměru káceného kmene.

Výška klínu by měla činit dvě třetiny hloubky káceného stromu. Potom přistupte z druhé strany k hlavnímu řezu, který provádějte nadvakrát. První polovinu veďte směrem ke klínu a ponechte nedořez – minimálně dva centimetry, ale raději víc. Ten vytvoří tak zvanou zlomovou lištu, která má funkci jakéhosi pantu a umožňuje kontrolu padajícího kmene. Do této první poloviny hlavního řezu vložte nejlépe plastový nebo dřevěný kácecí klín. Pak obejděte kmen z druhé strany a proveďte druhou polovinu hlavního řezu. Teď ho veďte zhruba centimetr pod první částí tak, abyste nezasáhli do klínku. Opět ovšem nechte nedořez. Jakmile tuto druhou část dokončíte, strom buď začne padat sám, nebo mu můžete pomoci kácecí lopatkou, kterou strom přetlačíte.

Cirkulárka místo řetězové pily

Mnoho lidí pokácenou kulatinu řeže na stejně dlouhé špalky podle velikosti kamen nebo krbu řetězovou pilou. Pokud máte kamna jako hlavní zdroj tepla v domě, je lepší zvolit cirkulárku, tedy okružní pilu. Argumentem pro její pořízení je bezpečnost a rychlost práce. To je také důvod, že tyto stroje nevymizely a dosud se prodávají, jen v trochu jiné podobě. Převládají kolébkové modely, které jsou podstatně bezpečnější než tradiční se stolovým uspořádáním. Uříznout si neopatrným ovládáním prst je tu v podstatě nemožné. Navíc zuby pily z tvrdokovu jsou podstatně robustnější než u řetězové pily, proto snáze přežijí i nějaký ten hřebík, i když výrobce řezat do kovu rozhodně nedoporučuje.

Jestliže dáte přednost benzinové řetězové pile, rozmyslete si, která kategorie bude pro vás nejlepší:

Hobby – jde o nejnižší a zároveň i nejlevnější třídu motorových pil o objemu 30 až 40 ccm, čemuž samozřejmě odpovídá jejich použití. Tento výrobek si pořiďte v případě, že potřebujete čas od času prořezat ovocné stromy na zahradě, k čemuž se vám mimochodem hodí lehčí pracovní nástroj. Zvládnete s ní připravit také omezené množství palivového dřeva v menším průměru.

Farmářské – jejich využití je mnohem širší a zvládnou udělat daleko více práce. Hodí se nejenom k náročnější a častější přípravě palivového dřeva, ale poslouží vám i při kácení stromů menšího průměru. Objem benzinového motoru očekávejte kolem padesáti kubických centimetrů. Jejich výhodou je i lepší zpracování jednotlivých dílů. K obsluze daných částí nebudete kupříkladu potřebovat jakékoliv přidružené nástroje, těšit se můžete na propracovaný systém odpružení, automatický sytič nebo praktický dekompresní ventil.

Profesionální – jsou uzpůsobené pro každodenní několikahodinový provoz. Tomu samozřejmě odpovídá i celkové zpracování výrobků, kam patří použití těch nejlepších materiálů promítajících se do celkové životnosti produktu. Profesionální motorové pily si běžně poradí s kácením stromů se silnějším kmenem.

Pokud se rozhodnete pro elektrickou pilu, dejte pozor na výrobce, kteří nabízejí stroj s příliš dlouhou lištou. Platí, že čím je delší, tím potřebujete vyšší celkový výkon, protože při řezání větších průměrů dřeva dochází k výraznějšímu tření a úbytek výkonu vzniká i prostým třením řetězu o lištu.

Tyto pily se také vyznačují daleko tišším chodem, nezanechávají po sobě žádné zplodiny a mají v podstatě bezúdržbovou konstrukci.

Kterou sekeru koupit

Kdo pravidelně štípe dřevo, potřebuje dvě základní sekery – dlouhou štípací, většinou se prodávají v délce kolem sedmdesáti centimetrů, a kratší čtyřiceticentimetrovou univerzální. Tu využijete na přípravu menších polen či třísek. Štípací sekera je výjimečná tím, že má velmi široký klín, úhel čepele se obvykle pohybuje kolem 35 stupňů a hmotnost bývá kolem dvou a půl kilogramu. Pracuje se s ní obouručně a měla by si poradit i s menšími špalky bez použití klínku nebo kalače.

Univerzální sekery mívají užší – asi třicetistupňové – ostří. Jsou menší, jednoručně s nimi naštípáte dříví na drobnější polínka nebo třísky. Univerzální sekery se prodávají i ve větších délkách, jsou ale určeny pro speciální práce, nejčastěji pro odvětvování.

Moderní sekery bývají potažené teflonem nebo podobným lehce klouzavým materiálem, každý výrobce propaguje svůj obchodní název. I když prodejce bude tvrdit opak, lze předpokládat, že se vrstva po letech používání setře. Na rozdíl od levných seker z hobbymarketu ty značkové zaručují kvalitu použité oceli.

A co takhle štípačku?

Štípačky jsou náhražkou pro ruční štípání a ocení je nejen ti, kdo nemají dobrou kondici, a přesto potřebují připravit palivo na celou zimu. Horizontální jsou vhodné na občasné štípání dřeva do krbových kamen nebo na zatopení na chalupě či chatě. Většinou do nich lze vložit kulatinu do průměru 25 centimetrů a délky kolem půl metru. Pracují s tlakem kolem čtyř nebo pěti tun. Stačí jim napájení 230 voltů, nevyžadují tedy třífázové rozvody. Nelze u nich ale použít čtyřramenný klín, takže poleno štípáte napůl a pak zase napůl. To zdržuje v práci.

Standardem pro ty, kdo štípají pravidelně větší množství dřeva, by měla být vertikální štípačka. Při jejím nákupu se zaměřte na hmotnost, platí, že čím vyšší, tím lepší. O důležitosti pevné konstrukce svědčí i to, že pracuje s tlakem až pět tun, u větších je to i dvojnásobek. Můžete do nich nasadit špalky až metr třicet dlouhé o průměru až čtyřicet centimetrů.

Důležité také je, abyste měli možnost nastavit si výšku štípacího klínu. Pokud stroj takové zařízení nemá, vrátí se po rozštípnutí špalku klín do nejvyšší polohy. Pak pracuje částečně naprázdno, což zdržuje. Zaměřte se i na rychlost pohybu pístu – čím rychleji se vrací do horní polohy, tím dříve budete mít hotovo.

Radek Tichý, foto Shutterstock

Uložit