Přirozeně krásná zahrada s pítkem

Sníte o kvetoucí zahradě plné života a toulavého stínu? Rádi relaxujete při pozorování vodní hladiny či plápolajícího ohně? Pak se nechte od zahradní designérky Anny Hlaváčové pozvat na slunnou jižní Moravu!

foto: Pavel Slováček

Na návštěvy jsou manželé Hlaváčovi, majitelé úžasné rodinné zahrady nedaleko Baťova kanálu, s trochou nadsázky zvyklí – dokonale přírodní vzhled výsadby totiž přitahuje ještěrky, ježky, motýly i nejrůznější ptactvo, které hnízdí v korunách stromů a pravidelně se slétává do obřího pítka na vodní lázeň. Abychom si po vzoru opeřenců mohli také vychutnat letní přelet nad jihomoravskou zahradou, fotograf Pavel Slováček zachytil její krásy pomocí dronu. Skoro se až nechce věřit, že bychom před sedmi lety na tomtéž místě viděli jen prázdný prostor. „Realizace zahrady začala v době, kdy ještě ani nebyla dokončena stavba domu. Chtěli jsme si s dětmi užívat zahradu už od prvních okamžiků po nastěhování,” vzpomíná Anna Hlaváčová. Ta sice původně vystudovala design, navrhování zahradji ale postupně nadchlo a pohltilo natolik, že se jím dnes živí na plný úvazek pod značkou Anygarden. I když její vlastní zahrada záměrně vypadá jako spontánní dílo přírody, nad kterým si žádný člověk nemusel lámat hlavu, ve skutečnosti „pouhý” proces plánování zabral Anně Hlaváčové celý jeden rok.

foto: Pavel Slováček

PŘÍRODNÍ KRÁSA NEDOKONALOSTI

„Přála jsem si vytvořit přirozenou zahradu bez přísných pravidel, která se dá snadno a dlouhodobě udržovat, a zároveň umí okouzlit během každého ročního období,” popisuje svůj architektonický záměr majitelka a tvůrkyně v jedné osobě. „Pokaždé, když si sednete s hrnkem horké kávy na terasu, by vás mělo něco zaujmout: ševelení stromů, šustění trav, zpěv ptáků, vůně květů…

V přirozené zahradě jednoduše přijmete i nějakou tu nesrovnalost, jako je bodlák nebo plevel, který sem nejspíš zaneslo poletující ptactvo. Právě tím se zahrada stává takovou, jakou sama chce být – nedokonale dokonalou.” U trvalkových záhonů Anna Hlaváčová docílila „ležérního” dojmu tím, že mezi okrasné květiny nenápadně umístila ovocné keře: děti tak mohou v sezóně mlsat rybíz, borůvky, ostružiny i jahody. O soukromí celé rodiny se rovněž postaraly dřeviny, které plodí chutnou úrodu – rychle rostoucí zelenou clonu majitelka vytvořila z lískových keřů.

foto: Pavel Slováček

VODNÍ ZRCADLO I PŘENOSNÉ OHNIŠTĚ

Aby děti mohly pobíhat kolem domu i napříč záhony, zahradu o nemalé rozloze tisíc metrů čtverečních propojuje trávníková cesta. Vedle zastřešené jižní terasy z exotického dřeva, jež lemuje dům po celé jeho délce, se velké oblibě rodiny těší ocelové vodní pítko, na které je zcela záměrně vidět z jídelny i obývacího pokoje. „Sledování pítka nás moc baví, dokonce teď máme i pravidelné ptačí návštěvníky, kteří denně přilétají ve stejnou dobu a dopřávají si letní koupel,” usmívá se Anna Hlaváčová. Pítko však zdaleka neslouží jen jako sezónní vodní atrakce. „Pomyslné vodní zrcadlo máme pod stromy umístěné celoročně. Ráda pítko využívám i k rychlému načerpání vody do konve při zálivce. Chybějící vodu pak dopustím čistou, a tím se náplň pítka průběžně obměňuje. V zimě na vodní hladinu přidávám krmítko, aby ptáčci měli dostatek potravy. Když pítko zamrzne, led manuálně narušíme, a ptactvo se tak může napít i v zimních měsících.”

A jakou údržbu takové pítko vyžaduje? Díky svému materiálu, tedy oceli bez povrchové úpravy, má hned dvě výhody: nepotřebuje žádnou extra péči a dá se hravě proměnit na přenosné zahradní ohniště pro rodinnou sešlost.

foto: Pavel Slováček

POSEZENÍ PROMĚNLIVÉ JAKO PŘÍRODA

Ocelové ohniště ostatně najdete na zahradě Hlaváčových také – variabilní posezení kolem praskajícího ohně zajišťují kostky a bloky ze smrkového dřeva, které esteticky zapadají do přírodního rázu zahrady. „Oproti dubu se smrk vyznačuje nejen nižší pořizovací cenou, ale i nižší hmotností. Protože rádi posezení kolem ohně měníme nebo si kostky různě přenášíme po zahradě, dali jsme přednost lehkému smrkovému dřevu. Ani po letech používání našeho rozhodnutí nelitujeme,” má jasno Anna Hlaváčová. Proměnlivost ostatně k její zahradě patří – rok co rok zahradní výsadbu zvelebuje a dotváří podle aktuálních přání rodiny.

„Jak plyne čas, naše zahrada se pomalu přibližuje té vysněné, divoce přírodní, na které můžeme zkoumat faunu i flóru zblízka. Doslova v každém ročním období se na naší zahradě něco děje: teď v létě mě těší pohled na suchomilné šalvěje, rozchodníky a verbeny. Na podzim je vystřídají sasanky či hvězdnice a v zimním období si nemůžu vynachválit čemeřici. Je až nepochopitelné, že natolik křehký květ dokáže odolat velkým mrazům! Na jaře potom netrpělivě vyhlížím krokusy a narcisy obletované včelami, a když přijde květen, užívám si omamně vonící kosatce. Příroda zkrátka umí nachystat překrásnou podívanou po celý rok!”

Veronika Košťálková, foto: Pavel Slováček