Pryskyřníky na záhon i do kytic

Zářivě žluté, oranžové či růžové, méně často červené a bílé květy pryskyřníků mají rádi nejen floristé. Dlouho totiž vydrží ve váze. Pěstovat je však můžete na záhonu i v truhlíkách.

Pryskyřník asijský nebo i zahradní (Ranunculus asiaticus) se nejčastěji využívá jako rostlina k řezu, můžete ho vysazovat také jako letničku. Zaujme miskovitými květy zářivých barev, největší zájem je o plnokvěté odrůdy. Ve Středomoří, odkud pocházejí, rostou jako trvalky. V našich podmínkách zimu venku zpravidla nepřežijí, jejich životní cyklus se podobá spíš cibulovinám, ale množí se a rostou z hlíz, podobně jako jiřinky.

Pozor, ať se nezlomí

Pryskyřníky kvetou nejčastěji koncem jara, tedy obvykle v červnu. Rostliny potřebují slunečné místo, na vodu tolik náročné nejsou, výrazné sucho jim ale také nesvědčí – potom se nerozvíjejí další květy. Dorůstají do výšky kolem čtyřiceti, některé odrůdy dokonce až šedesáti centimetrů. Jsou však dost křehké, proto je chraňte hlavně před větrem, aby se nezlomily. V zahradě se nejčastěji vysazují před jehličnany nebo stálezelené dřeviny, které vytvoří neutrální barevné pozadí k jejich svítivým barvám. Hodí se i vedle trvalek s listy šedými nebo stříbřitými, jako je starček, svatolina, hvozdík nebo čistec. Naopak do společného záhonu s jinými kvetoucím druhy je nesázejte, zanikly by mezi nimi.

Hlízy před sázením zhruba na tři hodiny namočte.

Ideální je studený skleník

Profesionálově pěstují pryskyřník nejčastěji ve studeném skleníku, pokud ho vlastníte a najdete v něm místo, zkuste to také. Na záhonech a v nádobách však mnohem lépe uvidíte, jak dobře rostou a pěkně kvetou. Jen je třeba vybrat správný kultivar – pro řez jsou určeny odrůdy s delšími stonky květů, mají-li růst na záhonu nebo v truhlíku, volte ty nižší. Před zasazením, dávají se do hloubky pět až osm centimetrů, je třeba namočit drápkovité hlízy asi na tři hodiny do vlažné vody, aby nabobtnaly. Ty velké můžete i rozdělit. Pryskyřník vyžaduje spíš lehčí propustnou půdu s vyšším podílem písku. Jako ostatní hlíznaté druhy nesnáší místa zamokřená a studená, tam pravidelně trpí hnilobami.

Když jeden nestačí

Pryskyřníky se dají množit jak ze semen, tak hlízkami. Druhý způsob je však pro domácí pěstování vhodnější. Po odkvětu se rostliny zatáhnou a listy zežloutnou, ve druhé polovině prázdnin se už mohou vyrývat. Pro další uskladnění a množení se hodí jen nové hlízky, které vypadají jako ztlustlé kořeny, ty staré už nevykvetou.

Pěstování ze semen využívají profesionální zahradníci, když chtějí získat hrnkové rostliny pro časné jaro. Vysévají je zhruba v září do skleníku a asi po šesti týdnech přepichují. Termín výsevu nesmí překročit polovinu října, potom by nestačily dorůst. Silné rostliny se po dalších šesti týdnech hrnkují a prodávají jako doplněk primulek do truhlíků. Pryskyřníky jsou totiž odolné k nízkým teplotám, a to i kvetoucí.

Přezimování

V dobrých podmínkách dokážou zahradní pryskyřníky přečkat zimu i v půdě. Ta ale musí být suchá, a navíc chráněná vysokou vrstvou slámy či štěpky. V teplejších oblastech dokonce mohou zimovat i nezakryté, potom se rychle rozrůstají. Protože průběh zimy lze těžko předpovědět, je lepší hlízky vyrýt a uskladnit podobně, jako se to dělá s jiřinkami či kanami. Vyzkoušet oba způsoby můžete v případě, kdy máte hodně rostlina a nebude vás trápit, pokud nějaké umrznou.

Dagmar Cvrčková, foto profimedia.cz a Shutterstock