Dynamika svahů

Svahovitý terén dokáže pořádně zamotat hlavu – nejen majiteli pozemku, ale nejednou i architektovi. V porovnání se zahradou na rovině je však zahrada na svahu zajímavější a dynamičtější. Ale na druhé straně i konstrukčně (a tedy i finančně) náročnější.
Reklama
Protože často potřebujeme někde vytvořit rovnou plochu pro obytnou terasu či hřiště, ve svahovitější zahradě si pomáháme opěrnými zídkami, které podpírají rovinu vzniklých teras. Pokud jde jen o mírný svah, nejlepším řešením jsou mírné terénní vlny a pahorky – pozemek tak získá přirozený vzhled jako například zvlněná krajina někde na Vysočině. V takové zahradě vytváříme rovinu jen účelově. (Samozřejmě, může to být i opačně; prostornou zahradu můžeme pomocí nenáročných přesunů zeminy rozvlnit.)
V prudším terénu a v menší zahradě není na vytvoření mírného svahu prostor, proto nezbývá nic jiného než řešení pomocí technických prvků – stavbou opěrných zídek svah zmírnit a v potřebných místech ho vyrovnat.
Terasy i schody jsou v rovných liniích. Zatímco z jedné strany je možné výškový rozdíl zahrady využít na kaskádovité protékání vody (jako výrazného okrasného prvku), druhá strana teras je osazená pestrými výsadbami. V této zahradě je voda zastoupena jen jako miniaturní okrasné jezírko na horní obytné terase. Druhá, největší terasa je věnována pohodě u krbu s grilem a relaxaci na houpačce. Na spodní terase jsou už jen výsadby rostlin. Takováto zahrada poskytne během letních veder i osvěžení v malém bazénu. Terasy jsou vedeny v prohnutých liniích, proto může mít bazén netradiční tvar. Celá zahrada tak získala atypický vzhled.
Opěrné zídky
Opěrnými zídkami většinou řešíme příkřejší výškové rozdíly. Nejčastěji je stavíme z kamene, podobně jako podezdívku na domech. Je-li kámen nepravidelný, stavíme je na způsob kyklopského zdiva. Když je kámen pravidelnější, s kvádrovým tvarem, při kladení jednotlivých vrstev kameny vzájemně vážeme. Můžeme využít i cihly, ale jen pevné, dobře pálené (zvonivky), protože obyčejné měkké cihly se venku v zahradě rychle rozpadnou.
Kámen i cihly zdíme cementovou maltou a hotovou zeď vyspárujeme. Je důležité, aby zídka měla dostatečný základ (přibližně 1/3 výšky zídky). Dole by měla být širší a směrem nahoru se zužovat. Ve spodní vrstvě kamene nebo cihel vynecháme při zdění několik štěrbin – na odvodnění i stabilitu. Prostor za zídkou vyplníme propustným materiálem, například štěrkem. Až potom zaplníme hlínou prostor ve vyšší části za zídkou.
K vysazení jsou vhodné trvalky (vytvářející polštáře) a plazivé rostliny, které mají tendenci viset, čímž zídku oživují. Pokud je stavba vyšší, můžeme v horní třetině na několika místech nechat pár štěrbin se zeminou a osadíme je vhodnými rostlinami. 

Betonové vegetační tvárnice je možné dostat v různých tvarech, velikostech a barvách. Vypadají dobře v moderních zahradách a v městském technickém prostředí, do přírodních scenérií nebo do venkovských zahrad se příliš nehodí. Tvárnice jsou pěkné, až když zarostou kobercovými a plazivými rostlinami, což díky jejich konstrukci netrvá dlouho. Méně tradičním materiálem, který se používá na opěrné zídky, je dřevo. Tento fakt mu však neubírá na kráse. Aby se životnost takové zídky prodloužila, je důležité její ošetření (tlakovou impregnací). Trochu netradiční řešení – svah podpírají velké ploché kameny.
Suché zídky
Jsou oblíbeným zahradním prvkem. Stavíme je podobně jako zděné opěrné zídky, ale místo malty používáme drobnou prosetou zahradní zeminu. Suché zídky nikdy nestavíme svisle, ale mírně šikmo proti svahu. S každou další vrstvou kameny posouváme vždy o 4 až 5 cm směrem do svahu.
Když potřebujeme překonat větší výškový rozdíl v zahradě, musíme pamatovat na jedno: příliš vysoké zídky nevypadají pěkně. Doporučuji terén raději rozčlenit na dva nebo více stupňů, aby zídky podepírající jednotlivé stupně mohly být nižší (neměly by přesahovat 70 až 80 cm).
Pěkný pohled není ani na dlouhé a rovné zídky, je to podobný efekt jako u dlouhé a rovné cesty – nuda. Proto se snažte zídky tzv. lomit, případně je rozčleňte schody. Zahradu na svahu tak můžete rozdělit do několika různých teras (lišících se velikostí i tvarem), jimiž prochází soustava schodů. Pokud navíc zvolíte správnou výsadbu rostlin, mohou v zahradě vzniknout zajímavá zákoutí.
Stejná suchá zídka s výsadbou trvalek a letniček v různých ročních obdobích.

Bohatě osázená suchá zídka.
Volná skalka
Je další možností, jak ztvárnit svah. Je to vlastně jakási stylizace tradiční skalky, která se skládá většinou z mnoha stejně velkých kamenů a ze sbírky drobných rostlinek a je poměrně náročná na údržbu. Ve volné skalce použijeme méně druhů rostlin na větší ploše. K jejímu vytvoření potřebujeme velké kameny, které můžeme doplnit drobnějšími, ale stejného druhu.
a) Prudké svahy nejsou vhodné pro osázení (vysazené rostliny ohrožuje eroze a vysychání), zatravněné se nedají dobře kosit 
b) Vhodnější je rozčlenit svah na několik nižších teras, které můžeme rostlinami osaditc) Násypem lze vytvořit měkkou, mírnou a pozvolnou terénní vlnu, kterou můžeme například jen zatravnit
Velmi dobře vypadají velké balvany. Z kamenů vytváříme menší skupiny a občas umístíme některý z nich samostatně. Mezi kameny tak vznikají větší plochy, které scelíme vysazenými plazivými rostlinami.
Do volných skalek jsou vhodné plazivé plamenky (Phlox subulata), mateřídouška (Thymus serpyllum), iberka (Iberis sempervirens), hvozdíky (Dianthus plumarius), tařičky (Aubrieta), rozchodníky (Sedum acre, S. kamtschaticum, S. spurium). Tu a tam umístíme zakrslý jehličnan, například kosodřevinu (Pinus mugo ‚Mughus‘), jalovec (Juniperus sabina, J. tamariscifolia), smrk (Picea nidiformis) nebo plazivé skalníky (Cotoneaster praecox). A neměli bychom zapomenout ani na trávy, například na oves (Avena sempervirens), vousatec (Pennisetum compressum) a skupinky kostřav (Festuca). Zahradní partii zpestříme i cibulovinami (šafrány, tulipány, narcisy). Taková skalka vypadá dobře po celý rok a nevyžaduje speciální péči. Použité rostliny jsou trvanlivé a nenáročné, brzy vytvoří hustý masiv, takže tu plevel bude mít jen pramálo šancí.
Řez svahovitým pozemkem u rodinného domu. Nahoře a dole má zahrada původní sklon, kolem domu jsou terasy.
Zelený svah(zatravněný nebo vysázený)
Zatravněný svah je nejjednodušší řešení, ale musíme brát v úvahu reálné možnosti jeho výsadby či vysetí, jakož i budoucí údržbu (kosení, plení).
Mírné svahy do 20° (úhel měříme vždy vzhledem k horizontální rovině) nejsou náročné – vyséváme je stejně jako roviny. Strmější svahy přibližně do 30° jsou už o něčem jiném – když přijde větší déšť dříve, než se vyseté rostliny dobře zakoření, může dojít k vyplavení zeminy i s výsevem. Prudké svahy do 45° nevyséváme, ale obkládáme travními rohožemi nebo osázíme plazivými trvalkami.
Travní rohože jsou vícevrstvé geotextilie, mezi nimiž je travní osivo. Rohože dobře chrání povrch půdy do té doby, než se porost zapojí, a částečně omezují růst plevele. Vyrábí se několik druhů (rozděleny jsou podle použití – existuje směs na dálniční středové pásy, parková či golfová směs), ty na svahy jsou navíc zpevněné speciální syntetickou mřížkou. Před jejich položením musí být povrch půdy připraven na výsev, tzn. odplevelený, bez kamenů, vyrovnaný, s dostatkem humusu a živin. Proto není možné travní rohože použít na skalnatých místech a na neupravených kamenitých svazích, na nichž geotextilie nemají šanci přilnout k povrchu a kde by nebyl zajištěn kontakt osiva s půdou a vzlínání vody k osivu.
Na svazích můžeme použít i metodu položení travních koberců. Jsou předpěstované a dodávají se v rolovaných pásech širokých přibližně 0,3 m, případně širších, s kořenovou vrstvou silnou 15 až 20 mm. Na svazích je třeba travní rohože i koberce připevnit ocelovými skobami.
Strmější či velmi kamenité svahy můžeme zpevnit dřevinami nebo vysadit trvalkami, které po zakořenění udržují terén. Z jehličnanů jsou to především plazivé a křovité jalovce, z listnáčů kustovnice (Lycium), skalníky (Cotoneaster), pámelník (Symphoricarpos). Z trvalek jsou vhodné jestřábník (Hieracium).
Svah pod domem je rovnými terasami rozdělen na dva menší. Rostliny se už zapojily do exteriéru a zcela pokryly šikmé svahovité plochy. Zajímavým řešením jsou gabiony. Jde o drátokamennou konstrukci ve tvaru kvádru či krychle, kterou tvoří svařené ocelové sítě vyplněné přírodním nebo lomovým kamenem, případně zeminou. Uplatní se v moderních zahradách i na venkově. Pomocí gabionové zídky vznikla terénní vlna uvnitř zahrady, díky čemuž jinak rovinatý pozemek získal další rozměr ještě před vysazením rostlin.
TEXT, FOTO a KRESBY: Ing. Hana Říhová
Reklama
Reklama

Komentovat