Lepší malá zahrada ve svahu než žádná

Zahradě koupené na čtvereční metry, či dokonce na ary snadno spočítáte budoucí výnosy. Ale od takové zahrádky, která se kroutí, stoupá, klesá kolem domu s trochou kamenité půdy před domem a v ohybu soudomí, můžete čekat jen hromadu překvapení.
Reklama

Kopec za domem, dokud nepřišli, jen zpustlý svah a i nyní tak malý prostor, že Danka jinak jejich zahrádce neřekne, jen „tady si dej kávu a štrikuj“. Od cesty jejich dům vypadá celkem impozantně s hezky rozloženou hmotou, obnovený do patiny a tradice, až tak, že by člověk za takovým šlechtickým domem očekával alespoň ovocný sad s altánkem.

Ale na rozdíl od průčelí se zadní strana domu zanořila do svahu. Ten se jen kousek pod kuchyňskými okny drží v rovině a potom se zhurta zvedne až k sousedovu plotu. Teprve nedávno si podél toho plotu dokoupili proužek půdy, aby na slunném kousku měli políčko a aby něco vypěstovali pro vnoučata, když je v létě navštíví.

Reklama

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

Životopis zahrady podle Danky „Že je naše zahrada oproti sousední mnohem níž, se nám líbilo. Prohlubina mezi naším domem a vedlejším pozemkem nám dala pocit soukromí. Když jsme sem přišli, rostla tu samá kopřiva, uprostřed se nakláněla stará jabloň na první pohled vhodná jen na dřevo do kamen. Později z původní výsadby zůstala jen jabloň a kapradí. Jabloňku jsme začali zalévat a stříhat. K naší radosti se probrala k životu. Ukázalo se, že jedna její polovina je letní, jakubka, a na druhé jsou naroubovaná fantastická podzimní jablka.

Dělení zahrady do různých tematických celků zvětšuje potenciál pozemku. FOTO LUCIE PEUKERTOVÁ
Přečtěte si také:

Zahrada svépomocí, nebo s pomocí zahradního architekta?

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

Část zahrady oddělovala betonová zídka se zbytky sloupků, na nichž měli původní majitelé natažené pletivo. Prý tam chovali slepice. Plot jsme zrušili, ale zídku využili na polidštění svahu. Zakomponovali jsme ho do jedné z teras. Zahradu jsme přetvářeli souběžně s domem. Nechtěla jsem čekat, až dokončíme přestavbu, a dobře jsem udělala. Při našem tempu rekonstrukce by tu rostla kopřiva dosud. Ta nám alespoň napověděla, na jakém druhu půdy se chystáme vysazovat. Jak jsme čistili zahradu, ukázali se kamenné zídky. Ty, prorostlé kapradím, maliním a planým angreštem, byly už na rozpadnutí.

Rozebrali jsme je a skládali nanovo. Tak dobří řemeslníci jsme nebyli jako ti před námi. Zídky nám vydržely sotva 15 let,“ vzpomíná Danka, ukazujíc na zídky.

„Dalším problémem na naší parcele jsou spodní vody. Mohou za to, že se na nás tlačila sousední zahrada. Dohodli jsme se se sousedy a o něco posunuli hranici směrem na jejich pozemek. Získali jsme tak nejen stabilnější základ pod plot, ale také kousek slunného místa na vyvýšený záhon s jahodami, angrešty a vinnou révou.

Štěrkový záhon byl jako jeden z mála záhonů založen v úrovni stávajícího terénu.
Přečtěte si také:

Přírodní zahrada na okraji středočeské Libře

Vznikla užitková část, s níž jsme ani nepočítali. Našlo se místo i na keříky malin, ostružin a rybízu. Vzhled zahrádky se ještě více změnil toto léto. Nebyli jsme na to sami, zavolali jsme si na pomoc kamarády, kteří měli více zkušeností než my. Oni dostavěli schody, upravili malou vodní plochu.“

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

Aby bylo kde a kdy posedět „Při výběru nových rostlin jsme se řídili typem půdy. Důležitým měřítkem byl i fakt, že jsem v podstatě líný člověk, který nemá rád zbytečnou práci. Snažili jsme se nechat zahradu zarůst keři a trvalkami tak, aby tam plevel neměl místo. Ušetřený čas s radostí trávíme posezením na zahradě. Máme hned tři příjemná místečka. Jedno na dřevěné terase pod pergolou, tam za slunných teplých dnů stolujeme. Sedíme na zděděných lavicích a židlích ve stínu vistárie, která se sice hezky popíná po pergole, ale ne a ne kvést. Tak jsme jí teď zabezpečili kamarádku, která už kvetla, ať ji přesvědčí. Už se těším na jaro.

Druhé sezení máme pod romantickým obloukem s tahavou růží na kamenné lavičce, poslední vzniklo u vody. Vlastně ne poslední. Tím je lavička před domem. Vždy se mi v dětství u babičky na vesnici líbily takovéto lavičky, kde po večerech sedávaly babky. Prostor před domem růžemi máme. I lavičku. Jen sedět na ní jaksi nemáme kdy. Také jsem toužila po domě obrostlém až po střechu. I to se mi splnilo, většinu domu zakrývá přísavník, růže, popínavá hortenzie a množství keřů. Okrasné keře jsou sice v převaze, ale máme tu i aronii a mišpuli. Aroniový džem robím už pravidelně, tento rok čekám na mrazy, abych vyzkoušela i recept na mišpulový,“ loučí se s námi Danka a černý kocour a že ať se ještě někdy zastavíme. Rádi.

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

foto Dano Veselský

Daniela Gašparová-Pokorná

– středoškolská profesorka historie a literatury na banskobystrickém gymnáziu
– osobnost se silným smyslem pro domácí pohodu se zručností patchworku a pečení vzhledných a chutných dortů
– maminka vlastní i pěstounská, která se svým manželem Šanim vytvořila zázemí třem svým a dvěma svěřeným potomkům

text. Marína Ungerová
foto: Dano Veselský
produkce: Mária Vrábelová

Reklama

Komentáře

  • To vypadá nádherně! Mnohem lépe než ty obrovské moderní zahrady, které jsou v podstatě jen jeden veliký trávník. Takovou zahradu bych hned brala a celý den lenošila. 🙂

    MaruškaG

Komentovat