Přírodní zahrada s dotykem profesionála

Čím dokonalejší achytřejší techniku běžně využíváme, tím silnější emoce vnás vyvolá kontakt sněčím tak obyčejným, jako je příroda. Nefunguje na klíček, tlačítko ani na joystick, apřece je ve své jednoduchosti krásná. Zklidňuje mysl, osvěžuje tělo aharmonizuje duši.
Reklama

„Dostali jsme vrestituci pole, ale chtěli jsme podnikat vzahradnictví,“ začíná paní Hana vyprávění otom, proč si její rodina po nekonečných jednáních súřady postavila firmu iobytný dům na kopci za městem. Kromě javorové aleje upříjezdové cesty kpolím tu před šesti lety nerostl jediný strom. Dnes obklopuje prosté stavení ze dřeva akamene malebná přírodní zahrada, vníž nechybí zurčící potůček, koupací jezírko ani kvetoucí louka.

Půvab vproměnách času
„Jsme ve volné přírodě, proto jsem chtěla, aby zahrada při pohledu zdálky vypadala přirozeně,“ pokračuje Hana, jejíž snaha onenápadné navázání na okolní krajinu začala už oplocením pozemku. „Vyšla jsem ze vzhledu acharakteru přirozených plotů, jaké mívali lidé na mezích: vysadila jsem kaliny, trnky, šípkové růže. Ale protože jsem zahradník,“ říká súsměvem plavovlasá žena, „nedalo mi to apřidala jsem ikeře starých botanických růží, které divoce rostou po světě.“

Skulisou mohutné javorové aleje vpozadí je zahrada založená na listnatých dřevinách. Kostru tvoří čtyři druhy jeřábů, střemchy, břízy, daří se idubu abukům. Je tu mnoho keřů, travin, trvalek, méně jsou zastoupeny jehličnany. „Zahrada vystavěná zlistnáčů atrvalek je proměnlivější. Vkaždém období něco začíná kvést, další je vplném květu nebo už odkvétá… Stále se díváte na něco jiného. Myslím, že pro sezónní pobyt je taková zahrada příjemnější než zahrada jen zjehličnanů. Jistě, na tu je hezčí pohled vzimě, ale existují keře, které jsou zajímavé ipo opadu listů. Například svída se svou červenou, zelenou nebo žlutou kůrou. Některé keře zase drží přes zimu plody, což vypadá hezky, efektní jsou irůzné traviny.“

Zeleň zalévaná potem
Představy opodobě afunkci zahrady se mohou významně lišit. Někdo preferuje zeleninové záhony, jiný vyznává japonskou jednoduchost, další hodlá pěstovat od všeho trošku. Jak ale začít? „Při zakládání zahrady si především musím říct, proč apro koho ji dělám. Ataké si musím ujasnit, zda je pro mě zahrada skutečně takové hobby, kterému se budu věnovat od rána do večera. Jestli chci pořád něco okopávat, plít, stříhat, vylepšovat, anebo chci na zahradě odpočívat. Lidé si například neuvědomí, kolik času zabere zastřihávání živého plotu. Nehledě na to, že někdy zbytečně stříhají keře, které řez nepotřebují. Nejenže stím mají spoustu práce, ale jejich dřevina ztrácí přirozený tvar amění se vkošťátko.“

Za mnohem efektivnější pokládá odbornice vysázet volně rostoucí živý plot. Doporučuje ktomu vybrat keře, které vdospělosti dorostou jen do žádané výše anevyžadují zkracování. „Jediný argument pro stříhaný živý plot je nedostatek místa. Ale ivtakovém případě si můžeme ulehčit práci: použijeme například tavolníky, keře sceloživotně tenkými větvemi, které netloustnou adobře se řežou.“

Ve vlastním kabátě
Vmístě, kde se do dlážděné cestičky rozeběhla tráva, nám paní Hana přibližuje současný trend úpravy zahrad. Vyznačuje se odklonem od takřka vojensky uspořádaného stylu, vněmž je vše posekané, vzorně zastřižené, ba až lehce sterilní, avrací se kuvolněnému přírodnímu vzhledu. „Do Čech to vždycky přijde smenším zpožděním,“ říká, „ale kdo už to zná, je nadšený.“

Anejen proto, že vpřírodních zahradách se toleruje iplevel nebo rostliny, které by mnohý zahrádkář za plevel pokládal: přirozená zahrada je oáza, kde se daří rostlinám, lidem izvířatům. „V úzkostlivě opečovávaných zahradách si lidé stavějí okolo záhonů plůtky, aby jim přes ně nechodil pes, apláčou, že to není nic platné aže jim zvířata všechno zničí. My máme tři psy, někdy až pět ovcí, běhají sem zajíci, když nezavřeme bránu, tak nás navštíví isrnky, ale vpřírodní zahradě nejsou stopy zvířat tak patrné.“

Život vnáší do zdejší zahrady ikvetoucí louka, které se odborně říká louka přírodě blízká. Na rozdíl od anglického trávníku se nad kopretinami, silenkami, štírovníkem ajetelem vznášejí motýli, bzučí včely, bručí čmeláci ana stéblech trávy trénují skoky zelení koníci. „Kvetoucí louka se seje zprůmyslově vypěstovaných semen. Jsou místa, kam se nehodí, například kbazénu, vřele ji však doporučuji na volné plochy velkého pozemku. Jednak vní květiny rozkvétají postupně, takže je stále co pozorovat, jednak druhé nevyžaduje pracnou údržbu. Seká se dvakrát ročně, takže nepotřebuji traktůrek jako ten, kdo osel půlhektarový pozemek nevhodnou trávou, kterou pak musí každý týden znovu aznovu sekat.“

Voda znamená život
Do přírodní zahrady se nehodí modrý plastový bazén, ale koupací jezírko. Jak říká Hana, je pro lidi, kterým nevadí, že se ovodu budou dělit svodoměrkami, šnečky, žábami, nebo dokonce sužovkou. „Do přírodního jezírka se nesypou drahé chemikálie na čištění vody, takže koupání je zdravější. Jezírka, která stavíme, se skládají zumělé nádrže sumělým koloběhem vody. Ta musí být chudá na živiny, aby vní nerostly řasy, což je ukoupacího rybníčku nežádoucí. Ze stejného důvodu se dokonalou izolací musí zamezit vnosu zeminy například při průtrži mračen. Do jezírka nemohou být svedené okapy, protože na střeše je spousta prachu, pylu. Důležitá je také hloubka jezírka, naše má vkoupací části asi 230 centimetrů. Jednak se při vstupu do vody nešlápne na bahnité dno, jednak se chladnější voda lépe okysličuje, což přispívá ke snadnější afinančně nenákladné údržbě.“

Komplexní řešení
Spřírodní zahradou ladí jednoduchý dům, zčásti obložený polním kamenem posbíraným vokolí, zčásti dřevem natřeným světlým lazurovacím lakem.

„Venkovní pískovcová dlažba je sice indická, ale má barvu zdejších kamenů,“ prozrazuje Hana azdůrazňuje, že harmonii domu nevnímá pouze jako vizuální propojení stavby sokolím. „Zabývám se proekologickou činností, aproto jsem chtěla, abychom také ekologicky topili aohřívali vodu. Pořídili jsme si tepelné čerpadlo IVT Greenline Compact 9 slevným provozem, které nepotřebuje obsluhu. Když přijdu zpráce domů, chci si užít krásného místa, klidu, pohodlí, ane se starat ozatápění, vynášení popela atahání uhlí.“

TEXT: Oldřiška Podhorcová
FOTO: Lukáš Hausenblas

Reklama
Reklama

Komentovat