Zahrada s hobitím domečkem

FOTO VENTURAPICTURES

Hrnky a šálky zdobí ploty i zídky. Kouzlo zahrady tkví hlavně ve venkovských dekoracích. Chvílemi máte pocit, jakoby se tu zastavil čas. V modranské zahradě snadno splynete s přírodou. FOTO VENTURAPICTURES

Motýl kovář

Ačkoliv babička v domě už dávno nebydlí, tráví zde všechen svůj čas. S radostí nám ukazuje jeho zákoutí a přitom vypráví příběhy ze svého mládí. Zatímco venku všechno roste a žije, uvnitř domu jakoby se zastavil čas. Babička nám ukazuje přední pokoje se starožitným nábytkem, letní kuchyň i kůlny. Potom nám navaří voňavý bylinkový čaj a začíná mluvit. Dům ve společném dvoře koupil ještě její otec v roce 1952. Rodina zde prožila mnoho.

„Po určitou dobu jsme zde měli malé hospodářství. Otec chodil s koňmi do vinic, orat půdu. Ale přišlo i období neúrody. Časy byly těžké, dům bylo nutné splácet. Otec tehdy odchovával mladé býky, a když je prodal, utržené peníze dával majiteli za dům. Pomalu, kousek po kousku,“ vzpomíná stará paní Javorová. Její dcera Rút je vyučená keramička: „Vyráběla jsem už opravdu leccos. Keramické pece, pípy na pivo, obědové soupravy.“

Ukazuje nám i svůj poslední výtvor. Ten však k našemu překvapení z keramiky není. „Když je jen chvíli horší počasí, už jsem schovaná v dílně a tvořím. Toto je můj nejnovější výtvor – Motýl kovář,“ ukazuje nám originální obraz na dřevěné desce. Když se zeptám, z čeho je vyroben, vysvětluje, že použila nářadí, které se používalo k práci na vinohradu.“

Kdysi lidé neměli ploty. Dnes se každý oplotí a skrývá. U nás plot nenajdete, pokud, tak jen laťkový – na okrasu. Se sousedy žijeme a máme dobré vztahy. FOTO VENTURAPICTURES

„Není dobré, když se louka hned poseče. Je potřeba počkat, až povyroste, pak posíct, spadaná semínka nechat vysušit, ať zas vyrostou nové rostliny.“ FOTO VENTURAPICTURES

Modrý Hobitín a Hmyzotel

Zahradu v úzkém a dlouhém dvoře tvoří několik zákoutí, hospodářských budov a dílna. „Pěstujeme si tu zeleninu, ovoce, bylinky. Ani mnoho, ani málo, ale nám to stačí,“ ukazuje babička na záhony i na skleník. „A když přijdou mšice, jen zapálím cigarety, zavřu a vykouřím je. A je klid. Nic nestříkám,“ dodává spokojeně.

Její dcera Rút má radost z květin. „Tento rok jsem na některé části trávníku zasela i luční směs. Zamíchala jsem do ní i semínka z květů, které jsem si odložila z minulého léta. Už teď se těším na hmyz a motýly, ale nejvíc na včelky,“ usmívá se Rút.

Hobitín je lákadlem především pro ty nejmenší. Děti si tu hrají, ukrývají se a zároveň tráví čas v přírodě. FOTO VENTURAPICTURES

V zadní části zahrady nás upoutal modrý oválný soudek. Starý hluboký sud původně sloužil jako nádoba na dešťovou vodu. „Nabírání vody z hlubokého sudu už dalo zabrat mé páteři i žebrům, a tak jsem přemýšlela, jak jinak by se dal využít. Namalovala jsem ho, nalakovala. Dovnitř jsem uložila starou matraci, polštáře a girlandu se světýlky.“

Rút vymyslela i „dveře“, které tvoří nepromokavá plachta na háčky. Z její vnější strany jsou namalovány maličké dveře s klikou jako pro malé trpaslíky. Hobitín má i svou vlastní schránku, namalovanou – jak jinak – modře. Přestože se na neobvyklý domek těší vždy nejvíce ti nejmenší, Rút si z něj vychutnává zejména výhled: „Dlouho jsem hledala, to správné místo pro domeček ze sudu. Chtěla jsem z něj vidět na srdíčka, která v době květu hrají růžovou a bílou a na která se každý rok těším, až opět vykvetou.“

Ve správné přírodní zahradě nesmí chybět domeček pro hmyz. Tento má nejen úctyhodné rozměry, ale dokonce i hrdý nápis – Hmyzotel. FOTO VENTURAPICTURES

Udržitelná přírodní zahrada

rozloha: 1000 m²

lokalita: Modra, Slovensko

TEXT-: KATARÍNA PAUKEJE
FOTO: VENTURAPICTURES
ZDROJ: časopis HOME