Ruční, nebo motorová kosa? Spojte přednosti obou!

Proč se vracet ke kose, když existují výkonné stroje? Na rozsáhlých lukách dnes ruční práce sotva nahradí čím dál pokročilejší techniku, na zahradě má však návrat ke kořenům mnoho výhod.

Pokud místo motorové kosy použijete její ruční „kolegyni”, nebudete potřebovat benzín, elektřinu ani klapky na uši. Posílíte svaly, protáhnete si záda a při práci uslyšíte zpěv ptáků, protože tiché svištění kosy nepůsobí nijak rušivě. Naopak, sečením v pravidelném tempu se můžete dostat do stavu blížícího se meditaci – plynulost rytmického pohybu uklidňuje. V první řadě ovšem potřebujete dobrou, ostrou kosu a také správnou techniku, jinak sečení radostí nebude. Jak s kosou zacházet, se naštěstí dá naučit celkem snadno, a pokud vlastníte květinovou louku, jen stěží byste hledali ekologičtější a ekonomičtější způsob, jak jí dopřát pravidelnou údržbu. Odpadá také příprava a čištění stroje, takže vás nebude obtěžovat posíci každý den třeba jen malý kousek. To prospěje jednak vám, protože se nic nemá přehánět (zvláště, pokud patříte mezi začátečníky), jednak všem obyvatelům louky. Postupným sečením totiž drobné živočichy nepřipravíte o domov, pouze se z posečené části zahrady přestěhují tam, kam vaše kosa zatím nezavítala. Na čerstvě posečený kousek se dost možná slétnou ptáci a budou náruživě hledat něco dobrého k sezobnutí.

foto Shutterstock

Jak začít s kosením?

• Základem je ostrá, dobře naklepaná kosa. Naklepat čili ztenčit její ostří můžete na speciálním naklepávači. Ostří postupně protahujete pod válečkem, do jehož vršku klepete kladívkem. První váleček odvede hrubou práci, druhý s ostřejším okrajem klepání dokončí. Dokonalejšího výsledku můžete dosáhnout pomocí takzvané babky a kladívka, tato metoda ostření už ale vyžaduje mnohem více zkušenosti – a ideálně i proškolení od někoho, kdo tuto dovednost ovládá. Můžete navštívit i speciální kurzy, kde se naučíte, jak síci i jak kosu udržovat ostrou.
• Ostří dobře naklepané kosy stačí jemně přebrušovat brouskem, nejlépe navlhčeným. Přiostřete ji před každým sečením, a pokud nejde jen o pár metrů zahrady, tak i v průběhu.
• Úhel, který svírá kosa a kosiště (násada) musí být ostrý nebo menší. Jakmile se úhel rozevře, sečení se stává namáhavějším – v takovém případě kosu vraťte do původní polohy a dotáhněte matky.
• Sečte nejlépe po dešti nebo ráno, vlhká tráva se seče snáze.
• Kosou zabírejte úzké proužky, malá „sousta“, která dokážete snadno a čistě podseknout.
• Špička kosy směřuje rovně nebo lehce od země, aby se vám nezapíchla do půdy. Občas se to stejně přihodí – pak ji stačí očistit věchtem trávy.
• Váš pohyb by měl vycházet z nohou. Pokud při kosení zapojíte i břišní svaly a celý trup, budete šetřit ruce a posilovat celé tělo.
• Nespěchejte, soustřeďte se na podseknutí vybraného výseku a plynulost pohybu.
• Po sečení kosu očistěte a osušte. (Nenechte ji zrezivět, jako se to v minulosti „povedlo” autorce článku…)

foto Shutterstock

Která kosa bude pro vás ta pravá?

Kosa dlouhá 50–60 cm je šikovná na kosení v členitém terénu či mezi stromky a keři. Delší kosu oceníte na souvislých plochách. Pokud se řadíte mezi začátečníky, bude pro vás snazší síci kratší kosou. Hladké a pohodlné kosiště by vám mělo pěkně padnout do ruky.

S kosou na plevel?
Kosou snadno posečete i porosty kopřiv či bršlic, které vás dost možná překvapí svou křehkostí. U kopřiv však nečekejte, až vás přerostou, pak se u země kosí hůře a budou s vámi bojovat, žahavými listy to umí dobře. Navíc je potřebujete bez zralých semen – ať už budou sloužit k přípravě hnojivé jíchy, k mulčování, nebo se je chystáte dát do kompostu.

Seznamte se: srp
Tato miniverze kosy se hodí na osekávání trávy kolem vyšších trvalek nebo keřů – na rozdíl od kosy máte snáze pod kontrolou, co vše podseknete. Pěkně ostrý srp však využijete třebas i pro sklízení bylinek.

foto Shutterstock

Kdy raději motorovou?

Tichá ruční kosa sice má své kouzlo, na rozdíl od našich předků ovšem máme na vybranou, kdy tento vynález mladší doby železné odložíme a raději povoláme do práce těžší kalibr. Motorová kosa, křovinořez a další moderní vynálezy nám v mnoha situacích ušetří nejen čas a práci, ale i starosti s poničenou ruční kosou. Kdy se bez motorové techniky obejdete jen stěží?

foto Shutterstock

Do terénu křovinořez

Pokud delší dobu nesečená louka zarůstá náletem dřevin, čeká vás nejen těžká práce se starou suchou trávou, kterou přerostly nové generace, ale i s tenkými kmínky semenáčů stromů. Stačí, aby dosáhly výšky třiceti centimetrů, a třebaže působí nenápadně, rázem znamenají nepříjemnou překážku pro klasickou kosu. Na své soukromé louce možná narazíte i na řadu kopečků, které vybudovali čilí mravenci. Srovnat je ruční kosou stojí dost sil a trpí tím nejen svaly, ale i samotný kosící nástroj. Obecně platí, že si s nerovným terénem mnohem snáze poradí kvalitní křovinořez. Pomůže vám rovněž v prudkém svahu – i ten se sice dá síci klasickou kosou, ale půjde o obtížnější disciplínu kosení.

Kotouč, nůž či vlasec?

Výhoda křovinořezů tkví i ve variabilitě výměnných žacích nástrojů, které můžete volit podle plánované FVC 3002- ED • příkon: 250 W • maximální průtok 2 000 l/h • maximální hloubka ponoru 7 m • maximální výtlak 9 m DMOC: 1 199 Kč práce. Pro odstraňování dřevin se výborně hodí pilové kotouče, hvězdicovité nože si zase poradí se spletí staré trávy a jemnějších křovin. Na sečení trávy postačí vlasce, které mají oproti pevným nožům velkou výhodu – dovedou se vyhnout kamenu, který v trávě nevidíte, a ocelový nůž tak nepoškodíte. Motorové kosy čili strunové sekačky bývají méně robustní a slouží především ke kosení vyšší trávy. Používají se primárně jako doplněk velkých sekaček pro hůře přístupná místa, pro údržbu větších ploch se příliš nehodí. Pro sečení rozsáhlejších porostů se obvykle doporučují lištové či bubnové sekačky s pojezdem. Výše zmiňované pomocníky si můžete pořídit jak benzínové, tak elektrické, dnes i akumulátorové. Liší se výkonností i vahou, kterou byste každopádně měli nést na popruhu zavěšeném na těle. Použijte ochranné brýle, neboť odlétnutý kamínek může být nebezpečný. U benzínových typů strojů pravděpodobně při pilné práci oceníte také ochranu uší.

Jak se pěstuje květinová louka?

Pestrá kvetoucí louka kypí barvami a životem. Vaše sympatie si nejspíš získá i svou nenáročností: nevyžaduje extra závlahu, nemusíte ji hnojit ani často sekat. Proto se na zahradách objevuje stále častěji, k radosti lidí i zvířat. Poskytuje potravu i domov motýlům, čmelákům, lučním koníkům, cvrčkům a spoustě dalších živých tvorů.
Louku byste měli posekat dvakrát ročně – po odkvětu, obvykle na přelomu června a července, otavu pak v září či říjnu. Posečenou trávu z louky shrabejte, aby se na ní zbytečně nehromadily živiny. Pokud nepotřebujete seno, tráva vám poslouží buď coby skvělá přísada do kompostu, nebo jako vhodný materiál k mulčování kolem stromů a keřů. Další možnost? Vyčleňte kousek louky, na kterém otavu necháte dorůst – v zimě tak poskytnete úkryt mnoha vítaným hostům. Ve vyšší otavě s oblibou zimují slunéčka i královny čmeláků, na jejichž úspěšném přečkání zimy závisí osud dalších generací, dále se zde do jara rádi ubytují draví střevlíci, drabčíci i škvoři. Na zahradě se vám bohatě odmění svou pomocí.

foto Shutterstock

Květinovou louku můžete založit osetím holé půdy, v hobby marketech seženete mnoho směsí lučních květin a travin určených pro různé podmínky (pro polohy nižší či vyšší, půdy sušší či vlhčí, s vašimi oblíbenými kopretinami či s jinými druhy květin). A co když už na zvoleném kusu půdy nějaký ten porost máte? Louka se dá postupně vytvořit z trávníku, pokud snížíte frekvenci sečení a budete do něj vysazovat předpěstované luční květiny. Ty se vyznačují velkou skromností – svědčí jim půda chudá na živiny, při nadbytku dusíku převládnou trávy. Pokud disponujete půdou těžkou a příliš výživnou, měli byste ji vylehčit přimícháním písku.

Viola Martinková, foto Shutterstock