Skleník: co u něj opravdu oceníte

Zatímco někde ještě leží na zahradách zbytky sněhu, jiní už vysévají ředkvičky, saláty, karotku, aromatické bylinky nebo vysazují brokolici, květák či kedlubny. Také vás láká začít s pěstováním už nyní? Pořiďte si skleník.

Firmy nabízejí desítky typů skleníků, což vám dovolí vybrat si takový, který bude nejlépe vyhovovat vašim požadavkům i velikosti zahrady. Samozřejmě můžete investovat do top výrobku, ale bude to zbytečné. Víte, co ve skutečnosti u skleníku opravdu oceníte a co je spíš zbytečný nadstandard?

Velikost

I když je pěstování více než jen vaše hobby, příliš velký skleník si nekupujte. Nejenže by se v něm hůře udržovalo teplo, ale široké záhony po stranách by byly hůře přístupné. Špatný je však i opačný přístup, tedy že zeleninu pěstujete jen pro radost, a tak vám stačí stavba menších rozměrů. Menší skleník zpravidla znamená například i menší vstupní dveře a středovou cestičku. A v okamžiku, kdy zjistíte, že dovnitř neprojedete kolečkem, takže tam budete muset substrát, kompost, hnojivo a vše potřebné nosit v rukou, přestane být pěstování zábavou. Navíc u menších skleníků bývají i nižší dveře, což může lidem s vyšší postavou dělat problémy. Proto se zde držte doporučovaného rozměru: dobrý skleník by měl být zhruba dva metry široký a dva a půl metru dlouhý.

Materiál

Ať už se rozhodnete pro skleník z pozinkované oceli, hliníku, plastu nebo dřeva, vždy by měl být z co nejkvalitnějších materiálů. Zde se opravdu nevyplatí šetřit a dělat kompromisy. Platí to třeba pro plast. Ten levnější, zpravidla bez označení výrobce, je méně odolný. Ovšem pokud si zvolíte výrobek od renomované firmy, získáte kvalitní konstrukci s dlouhou životností a dobrými izolačními vlastnostmi. Také pro ocel platí, že kvalitní je pevná a trvanlivá, dražší hliník je navíc lehký a s životností téměř nekonečnou.

Stejné pravidlo zvolte i při výběru výplně, zde je volba kvalitního materiálu ještě důležitější než u konstrukce. Při volbě oken z polykarbonátu tedy volte čtyř- nebo šestimilimetrový komůrkový polykarbonát, který výborně izoluje a je lehčí. Tvrzené, proti rozbití odolné sklo je klasika, která propouští nejvíce světla, dobře vypadá a je velmi trvanlivá. Za plného letního slunce bývá nutné skla stínit rohožemi nebo vápenným nátěrem. K mání jsou i skleníky, kde jsou oba materiály zkombinované – stěny se vyrábějí z bezpečnostního třímilimetrového skla a střecha z dvakrát silnějšího nerozbitného komůrkového polykarbonátu.

Vytápění

Jestliže pěstujete zeleninu a květiny jen pro radost, je vytápění zbytečné. I nevytápěný a na provoz mnohem levnější skleník vám postačí. Využijete ho při pěstování plodové zeleniny, k rychlení sazenic, které se řadí do kategorie předplodin, u méně náročných druhů zde můžete získat vlastní sadbu ze semen. Jestliže do něj budete chtít přece jen vysít choulostivější druhy, pak je během chladných jarních nocí stačí zakrýt bílou netkanou textilií.

Doplňky

Mnohé doplňky skleníku nejsou zbytečnou investicí. Platí to třeba o závěsných pěstebních policích, které se dají pořídit k téměř každému typu a rozšiřují tak plochu pro pěstování. Vhodné jsou ty sklopné, které – pokud je nepotřebujete – nepřekážejí.

Standardem už bývá i automatické větrání, což oceníte v situacích, kdy nejste přes den doma, nemůžete hlídat teploty uvnitř skleníku a podle potřeby otevírat či zavírat okna. Stejně důležité je ale mít pod kontrolou i zastínění, zvláště v červnu a červenci, kdy slunce svítí nejvíce. Dříve se hojně využívalo zabílení ploch nebo majitelé kryli okna rohožemi z rákosu, takzvanými stínovkami. Obojí funguje i dnes. Rohože se vyrábějí jako metráž a zjednodušila se i jejich instalace – upínají se zevnitř na západní okna speciálními svorkami. K dostání je také speciální stínicí barva na skleníky. Ta se ale vyplatí jen v případě velkých staveb a pouze na skleněné výplně.

Obloukový ocelový skleník Kyklop má okna vyrobená z čtyř- až šestimilimetrového polykarbonátu. Vyrábí se v několika rozměrech. Více informací najdete na www.lanitplast.cz.

Způsob instalace

Způsob instalace záleží na typu a velikosti skleníku. U těch malých není náročná příprava třeba, ovšem už od standardních velikostí výrobci doporučují připravit vybetonované základové pásy, a to v dostatečném předstihu. Slouží nejen jako statické ukotvení a tepelná izolace, ale je to i zábrana proti nastěhování myší nebo krtků. Zpravidla vám stačí pásy hluboké kolem půl metru, které zapustíte třicet až čtyřicet centimetrů do terénu, u větších rozměrů samozřejmě musíte kopat hlouběji. Betonové základy lze nahradit podkladovými rámy, které se vyrábějí z pozinkovaného plechu, do něhož se vrtají ve vzdálenosti zhruba metru a půl otvory na usazení pilotů podkladového rámu.

Větší přípravu terénu potřebuje skleník se zapuštěnou středovou uličkou. Vyplatí se do ní ale investovat, neboť se při práci nemusíte tolik ohýbat. Pokud o takovém typu uvažujete, musíte nejen dobře stavebně připravit místo, ale také odizolovat základy, aby na cestičku neprosakovala spodní či závlahová voda. Jestliže máte pozemek s vyšší hladinou spodní vody, raději o takovém typu ani neuvažujte.

Tvar

Zde nejde jednoduše určit, co je lepší a co se vyplatí. Záleží na podmínkách a orientaci zahrady. Typy se šikmými bočními stěnami zvané japan lépe propouštějí k rostlinám světlo. U rovných stěn zase lépe využijete veškerý prostor, zvláště pokud pěstujete vysoké rostliny. Oblíbené jsou i pultové skleníky, které přiléhají ke zdi. Ta akumuluje teplo a v noci či za chladnějších dnů ho odevzdává zpět; na rozdíl od těch v prostoru, které mohou stát volně na zapuštěných pilotech. Kdo si přeje zároveň originální doplněk zahrady, může si nechat postavit skleník s kruhovou nebo členitou základnou, zaoblenou kupolí…

Proč nezkusit fóliovník?

Alternativou skleníku je fóliovník čili folník, který také mnohem snadněji postavíte svépomocí. Je velmi praktický, avšak méně pohledný. To však v užitkové zahradě nemusí vadit. Navíc ho díky jeho lehké konstrukci snadno přemístíte. Plachta i s konstrukcí se kotví pouze přihrnutím okolní zeminy po obvodu fóliovníku.

Pozor však, kde ho kupujete. Základ těch kvalitních tvoří lehká hliníková konstrukce, mají klasické dveře a větrací okno včetně rámu, nikoli jen suché zipy jako některé levné produkty ze supermarketů. Kvalitní kašírovaná plachta má životnost minimálně pět let. Pokud si ho budete vyrábět sami, jako základ vám postačí kari sítě nebo dřevěné laťky, neboť fólie je lehká a snadno se s ní pracuje. Menší typy lze koupit i vcelku.

Fólie propouští více UV paprsků než sklo, což rostlinám svědčí. Snadno vytvoří teplé a vlhké klima, které prospívá například paprikám. Pokud si pořídíte dvojitou či vyztuženou, můžete počítat s delší životností. Úpravy zvyšující odolnost proti UV záření trvanlivost také prodlužují. Fólie velmi málo izoluje, omývá se hůře nežli pevné sklo či polykarbonát a zaprášená či znečištěná pak propouští méně světla. Fólie určená pro pěstování neuvolňuje nežádoucí látky, jinou raději nepoužívejte. Jednotlivé kusy lze spojovat lepidlem nebo žehličkou přes papír.

Pařeniště do každé zahrady

Pro pěstování a rychlení nízké a poléhavé zeleniny i pro předpěstování sazeniček poslouží pařeniště. Rám bývá z cihel, ze silných prken či starých trámů, samozřejmě nebarvených a chemicky neošetřovaných. Okna lze zakoupit již hotová nebo je lze vyrobit doma třeba z polykarbonátu, který si necháte na míru uříznout. Zakoupit se dá i kompletní pařeniště s automatickým zvedáním oken podle termostatu.

Jámu naplňte čerstvým hnojem, nejlépe koňským, kozím či ovčím – ty pařeniště vytápějí nejlépe. Můžete ho promíchat s trochou suchého listí a mírně udusat. Tvorbu tepla nastartuje prolití horkou vodou. V nouzi místo hnoje poslouží i kompost nebo vrstvy trávy, listí a slámy, ale budou topit o něco méně. Na ně nasypte dvacet centimetrů silnou vrstvu kvalitní prosáté zeminy nebo vyzrálého kompostu. Pařeniště zavřete a s osázením a osetím počkejte pár dní – zemina se zatím rovnoměrně prohřeje. Ve dne, zvláště pokud svítí slunce, teplo proudí i shora. V noci můžete pařeniště přikrýt rohoží, starou dekou nebo vrstvou sena. Senem a slámou lze obložit i boční stěny.

Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock a archiv firem