Skvostná zenová zahrada v západočeském podání

Věřili byste, že tuto propracovanou nádheru nevytvořil zahradní architekt, nýbrž nadšený čtenář Flóry, který příští rok oslaví krásné životní jubileum – rovných sedmdesát let? I my v redakci jsme zalapali po dechu, když nás skromný e-mail s odkazem na fotoalbum náhle teleportoval na sluncem zalitou zahradu, z níž dýchají takové relaxační účinky, že by směle mohla konkurovat nedalekým Mariánským Lázním. Jak útulná oáza vznikala, nám prozradil sám šťastný majitel, pan Marcel Révay.

Foto: Soukromý archiv Marcela Révaye

Skvostná „japonská nejaponská“ zahrada leží pouhé dva kilometry od hranic s Německem, konkrétně v zástavbě chalup v Chodovské Huti. Po někdejších kovárnách, stodolách a obytném stavení se zde nacházelo zbořeniště silně zarostlé nálety, buřinou a kopřivami. „Šlo o kopcovitý terén bez jediné roviny. Chalupu se štítem orientovaným na jih jsme začali stavět v roce 1978, tehdy jako rodiče tříleté dcery. O sedm let později se nám narodil syn. Obě děti zde trávily víkendy a prázdniny a dnes se na chalupu vrací s vnoučaty,“ vypráví s úsměvem Marcel Révay, který se o rozlehlou oázu stará s podporou manželky.

Postupně pozemek rozšiřovali, nyní tedy zahrada do tvaru písmene L zaujímá úctyhodných 2600 m2. „Za těch 43 let jsem zde překopal úplně všechno, nenašli byste tu jediný centimetr, do kterého jsem nekopnul,“ popisuje fyzicky zdatný senior. Vše rád buduje svépomocí, proto nevyužívá profesionální služby ani na údržbu zeleně, ani na terénní práce.

Jako ve starověkém egyptě…

„Kameny do 500 kilogramů jsme s pomocí syna a známých přesouvali jako Egypťané na patnácti válečkách. Usazení dvou kusů nám zabralo celé dopoledne. Na těžší, dvoutunové kameny jsem si objednal jeřáb,“ vzpomíná Marcel Révay. Své tempo zahradničení hodnotí jako aktivní, ba až hyperaktivní: „Údržba zahrady vyžaduje každodenní, celoroční nasazení. Ráno začnu na jedné straně, večer končím na druhé.“ Nejnáročnějším prvkem zahrady, co do investovaného času a peněz, jsou bezesporu jezírka – a právě ta (spolu s pokladem v podobě nevysychající hluboké studny) ovlivnila styl celé zahrady.

Foto: Soukromý archiv Marcela Révaye

Krása koi kaprů rozhodla

„Myšlenka jezírka s koi kapry se zrodila před jedenácti lety, kdy zahrada vypadala úplně jinak než dnes – měli jsme zde klasickou zahradu se skalkou, jahodovou plantáží, jabloněmi, květinami a zeleninou,“ vzpomíná Marcel Révay. Inspiraci pro zahradní proměnu dlouhé roky čerpá nejen čtením Flóry a časopisů o bonsajích, ale také sledováním tematických pořadů v televizi.

V neposlední řadě s manželkou procestoval kus světa, takže si do vlastní oázy přinesl i různé střípky zahraniční inspirace. „Mám kolem sebe rád hodně vody a jezírko s koi kapry bylo třeba zasadit do odpovídajícího prostředí, aby vše fungovalo jako celek. Proto jsme začali zahradu proměňovat na jakýsi mišmaš Japonska a mého vlastního stylu.“ Estetické aspekty majitelé propojili i s praktickým hlediskem: nejenže potůček a vodopád zahradu zkrášluje, ale vytváří i potřebný spád, a napomáhá tak čistění vody.

Foto: Soukromý archiv Marcela Révaye

Ranní dvouhodinovka u nádrže

A kolik hodin zabere údržba od jara do podzimu? Čistý čas věnovaný zahradničení a péči o vodní prvky odhaduje Marcel Révay na pět hodin denně. Pauzu si od svého koníčku dává maximálně na týden či dva, když s manželkou odcestuje na dovolenou. „Každé ráno strávím zhruba dvě hodiny u nádrží s rybami: musím vyčistit skimmery a plovoucí nečistoty, vše zkontrolovat, doplnit vodu…“ Dvě velká jezírka s kaskádovitou hloubkou celkem pojmou 90 kubíků vody.

V prvním plují okrasní koi kapři – včetně některých velmi hodnotných exemplářů od pana Luďka Štěcha, který se specializuje na jejich import z Japonska – a jeseteři. Přestože se společný chov koi kaprů a jeseterů často nedoporučuje kvůli odlišným nárokům na krmení, Marcel Révay hodnotí jejich soužití v jedné nádrži jako „naprostou symbiózu“. Přiznává, že obecné pravidlo, podle něhož se kapři mají krmit až při teplotách nad 15 °C, porušuje a jarní půst jim ukončuje už při 12 °C – mrzí ho, že by kapři měli držet hladovku dlouhých sedm měsíců.

„Při krmení koi kapři trochu omezují jesetery, protože kaprům jejich krmení chutná, díky kostní moučce má tučnější složení. Snažím se házet krmení jedněm sem, druhým tam. Kaprů chovám kolem stovky a vzhledem k jejich nenasytnosti bych do nádrže mohl sypat kila krmení a oni by žrát nepřestali. Tím bych si ale zničil vodu – musím myslet na to, abych jezírko dokázal udržet čisté a v dobré kondici, jak biologickými, tak chemickými přípravky.“ Druhá nádrž je vyhrazena pro dravé pstruhy určené ke konzumaci – a podobně zpestřují rodině jídelníček i dvě menší jezírka, v nichž chovají běžné kapry.

Foto: Soukromý archiv Marcela Révaye

Živé suvenýry z výstav a veletrhů

Co se výsadby týče, svými tvary i odolností Marcela Révaye fascinují hlavně borovice černé, borovicové kleče a japonské javory. „Dřeviny si svážím z různých míst, jak z České republiky, tak ze sousedního Německa a Slovenska. Jezdím na veletrhy a výstavy, kde najdu druhy, které jinde k vidění nejsou – třeba jedlovec velký, keřový,“ líčí zapáleně Marcel Révay.

Domestikované dřeviny dle jeho zkušeností dobře snášejí posun k suššímu, teplejšímu klimatu – a vzhledem k nevyčerpatelné studni se majitel zahrady nebojí nedostatku závlahy ani do budoucna. Zmiňované borovice si každoročně žádají zvláštní péči – vybrané dva týdny v květnu jim jejich osobní zahradník ručně, kus po kusu, vylamuje zbytky květů. A další zeleň? Na zahradě nechybí ani kvetoucí rostliny, které má v oblibě paní Révayová – své místo zde kupříkladu našly kvetoucí tulipány, které nepatří mezi typické zástupce japonských zahrad. 

Pokud venku nepanuje horko nebo mokro, péči o trávník svěřují manželé robotické sekačce; v sezoně od jara do podzimu také přichází na řadu plení a zastřihování keřů. Živý plot pan Révay tvaruje jednou do roka, občas s výpomocí od rodiny nebo přátel.

Foto: Soukromý archiv Marcela Révaye

Jeseteři? ideální pro meditování

Říkáte si, zda aktivnímu seniorovi vůbec zbude čas na klidné zahradní rozjímání? „Rád krmím pstruhy v zadním jezírku, jsou akční, předvádí nejrůznější kousky. Když už se cítím utahaný, sednu si na terasu, sleduju pomalé kapry i jesetery a medituju,“ popisuje Marcel Révay svoji oblíbenou formu zahradní relaxace. Když v létě pálí slunce, příjemný chládek nabízí nejen samotná chalupa, ale i venkovní přístřešky a pergola.

Červený asijský altánek, který upoutá oko návštěvníka už zdálky, neukrývá posezení, nýbrž filtrační techniku. Menší domečky zase důmyslně maskují elektrické skříně. Zahradu také dekorují zajímavé sochy – některé originály pocházejí z keramické dílny Ivany Tormové, jiné rodina dostala darem nebo získala na cestách. Typické asijské lucerny navíc mezi zelení neplní jen dekorativní funkci. „Zeť do nich namontoval světla, a tak si můžu vychutnat pohled na osvětlenou zahradu přímo z vířivky v zimní zahradě.

Foto: Soukromý archiv Marcela Révaye

Moc často si lucerny ale nepouštím, za tmy už obvykle spím,“ vypráví nadšený hobby zahradník. Jak sám dodává, takto rozlehlá a náročná zahrada by bez práce neexistovala, potřebuje každý den něco. „Jde o ideální projekt pro důchodce, který má velmi pracovitou ženu… A chuť trávit na zahradě hodně času.

Text: Veronika Košťálková, foto: soukromý archiv Marcela Révaye