Tajemství správného zazimování

Zabýváte se už od podzimu palčivou otázkou, jak a kdy správně zazimovat citlivější druhy rostlin? Máte strach, abyste svou zahradu řádně připravili na pokles teplot? Poradíme, jak na věc!

Z podstaty slova „zazimování“ vyplývá, že se jedná o ochranu rostliny před zimou, nebo před silnými mrazy. O pravdu jde jenom částečně: mráz může být jedním z faktorů, které dokážou rostlinám ublížit, nebo je dokonce i zabít, není to ale jediná nepříjemnost, která může naše rostliny potkat. V zimním období může škodit také voda, která neodtéká z kořenového prostoru, vysušující průvan, ale i slunce, nebo vyšší teploty, které přijdou v nevhodnou chvíli. Všechny tyto aspekty musíme při zazimování brát do úvahy – a ptát se sami sebe, co se může stát největším nebezpečím pro konkrétní rostlinu, kterou chceme ochránit. Na univerzální rady se nedá spolehnout s absolutní jistotou, přesto existují postupy, které obvykle pomohou předejít velkým škodám.

Hlavní zásady pro zazimování rostlin

I když nutnost zazimování nelze zpochybnit, měli bychom si uvědomit, že pro rostlinu vždy představuje nepřirozený zásah. Zakrývání plachtou, svazování, přenášení do místností, obalování různými rohožemi – všechny tyto úkony rostliny z přírody neznají. Proto platí pravidlo, že čím kratší dobu zazimování trvá, tím lépe pro rostliny. Se zazimováním nemá smysl spěchat. Snad to souvisí s lidskou touhou mít zahradu uklizenou a připravenou na zimu co nejdříve, ale pro rostliny to dobré není. Navíc bychom měli vědět, že mrazíky, zejména ty první, venkovním druhům rostlin nevadí a neubližují jim, jsou na ně připravené. Opravdové nebezpečí číhá na rostliny až ke konci zimy a v předjaří. Hlavní škody na rostlinách vznikají až v tomto období. Ptáte se, proč tomu tak je?

Foto: Pavel Chlouba

Když se prodlužují dny a slunce se stále odvážněji prodírá přes mraky, teploty přes den stoupají nahoru, což rostliny probouzí k jarnímu životu. Pomalu začíná proudit míza, pupeny se připravují k rašení. Když v tomto období klesne teplota v noci hluboko pod bod mrazu – a to se stává často – už je zaděláno na problém. Mezi nejúčinnější nástroje zimní ochrany rostlin patří obyčejné zastínění. Kam nemůže slunce, tam výrazně klesá riziko poškození. Zastínění pomůže i opadavým druhům, ale ještě významnější roli hraje u stálezelených rostlin. V předjaří se z listů voda postupně vypařuje, ale kořeny se nacházejí v natolik studené půdě, že ještě nepracují na plný výkon (nebo vůbec) a chybějící vodu nedokážou z půdy transportovat do nadzemních částí rostliny.

Citlivé rostliny na záhoně

Změny počasí přinášejí do zahrad i větší chuť experimentovat s novými druhy rostlin. Vysazujeme i náročnější druhy, o kterých jsme si v předešlých dekádách mohli nechat jenom snít. Navzdory tomu, že se počasí mění a zimy mají jiný průběh než kdysi, o tyto druhy musíme pečovat o něco více. Jakožto vynikajícího pomocníka při ochraně citlivějších druhů lze doporučit namulčování plochy, kde máte citlivé rostliny vysazené. K tomuto účelu se dá použít kůra i štěpka, u mne ale pro tento účel vede kompost, který případně můžete nahradit substrátem, nebo rašelinou. Mulčovací vrstva může být i silnější, až do 10 centimetrů. Jakmile pominou rizika mrazů, rozhrne se mulč od kořenového krčku, případně se odebere a ze záhonu se odveze. Vrstva kompostu „zachytí“ nejsilnější dávku mrazu a dobře chrání kořeny rostlin od promrznutí.

Venkovní rostliny v nádobách

Rostliny, které pěstujeme v nádobách – na terasách, u vchodových dveří či ve volné zahradě – vyžadují specifické a pečlivé zazimování. Bez něj jsou často velmi zranitelné. Nejúčinnější zazimování má jednu podstatnou chybu krásy – není ani trochu designové. Balení květináčů do krásné juty či hnědých textilií či rohoží a zdobení barevnými stuhami sice hezké je, ale pomáhá jenom částečně. I v tomto případě platí, že je potřeba rostliny dobře zastínit. Jejich probouzení po zimě je ve stínu pomalé a průběžné, rostliny ve stínu nemají tendenci rašit předčasně. Nejlepší zásah zcela potlačuje všechny estetické hodnoty rostliny. Květináč s přezimující rostlinou je dobré položit na „ležato“. Pokud se tak neudělá, na povrchu květináče se při mrazu vytvoří nepropustná krusta, voda se drží na povrchu květináče, nevsakuje a neopouští kořenový prostor. Při nízkých teplotách to vede k odumírání kořenů a nenávratnému poškození či úhynu rostliny. Obvykle se tyto škody připisují mrazu, ale ve většině případů je viníkem uhnívání kořenů v trvale mokrém substrátu. Běžné druhy venkovních rostlin zimované touto metodou obvykle přežívají bez větší újmy.

Foto: Pavel Chlouba

Kam s citlivými rostlinami?

Některé druhy rostlin se pěstují v nádobách zejména proto, aby se mohly na zimu přestěhovat ze zahrady do bezmrazých prostor. Pro zimování těchto druhů nejlépe poslouží místnosti s konstantní teplotou těsně nad bodem mrazu. Ideální službu vám udělají haly, kolny, garáže. Pokud se touto metodou zimují opadavé dřeviny (například asijské javory nebo hortenzie), můžeme je umístit i do zcela temné místnosti. Teplota těsně nad nulou udržuje rostliny ve vegetačním klidu, čímž můžou zimu přežít i bez světla (pod sněhovou přikrývkou také vládne tma). Pokud by se ovšem v zatemněné místnosti topilo, mělo by to pro rostliny fatální důsledky. Lákavým místem pro zazimování rostlin mohou být skleníky i fóliovníky, ale není to až tak jednoduché. Během slunných zimních dnů může teplota ve skleníku klidně vystoupat poměrně vysoko nad nulu, v noci naopak pod bod mrazu často klesá. Tyto výkyvy jsou skoro jistým koncem pro většinu zimovaných rostlin. Jako dobrý pomocník pro zazimování se může osvědčit i fóliový tunel překrytý světlo nepropustnou fólií, v amatérských podmínkách se ale jedná o technicky poměrně náročnou operaci.

Ochrana kmene – velká a snadná pomoc

Zejména v předjaří se dostávají do velkého ohrožení kmeny některých druhů listnatých stromů. Čím tmavší, nebo jemnější mají borku (tak se nazývá horní vrstva kůry), tím jsou zranitelnější. Při silném slunečním svitu se během dne borka stromu snadno prohřeje. V noci se prudce zchlazuje, čím na kmenu vznikají tzv. mrazové desky. Borka popraská a pod ní se objevuje živé dřevo. Nejenže toto poškození vypadá nehezky, ale slouží i jako brána pro vstup houbových nemocí do rostliny. Zabránit vzniku mrazových desek jde zařídit dvěma způsoby – zastínit kmen, nebo ho natřít bílou barvou. Ta odráží sluneční svit, což zabrání dennímu přehřátí borky. Zastínit kmen lze bambusovou rohoží nebo rohoží z kokosového vlákna. Tyto materiály by se z kmene měly odstranit v období, kdy pominou rizika dlouhých nočních mrazů.

Foto: Pavel Chlouba

Pár rad na závěr

Pro zazimování rostlin se s oblibou používají některé typy agrotextilií. Bílá i světle hnědá textilie se pro tento účel hodí, ale často se nesprávně používají. Rostliny – obvykle menší keře – se do textilií zamotávají celé, a při pohledu z dálky tak ošetřené keře připomínají velkou sněhovou kouli. Nevýhodou takto použité textilie je riziko mechanického poškození keře, zejména v případě, kdy napadne těžký mokrý sníh. Ten přes textilii nepropadne a může celou rostlinu zdeformovat, nebo zničit. V případě ochrany keře textiliemi bychom je měli používat jenom po obvodu a horní část rostliny nechat otevřenou, aby se sníh mohl dostávat až ke kořenům.

A jakou ochranou nejlépe prospějeme trvalkovým záhonům? Když nebudeme před zimou dělat nic. Je to nehezké, ale funkční. Popadané natě trvalek chrání své vlastní kořeny a často slouží i jako úkryt celé řadě živočichů. Natě trvalek se ze záhonu odstraňují až v předjaří. Obvykle těsně před tím, než začnou rašit první jarní cibuloviny. Jistá nečinnost je žádoucí i v případě skupinových záhonů se stromy a keři v hlavní roli. Zatímco trávník se před zimou uklízí od napadaného listí, v záhonech se opadané listí doporučuje ponechat. Částečně tak nahrazuje mulčovací materiály a chrání kořeny rostlin. Opadané listí je dobrým úkrytem i zdrojem potravy pro různé drobné živočichy obývající zahradu. Za pomoci drobného hmyzu a žížal se pomalu rozkládá, mění na humus a obohacuje půdu. Ponecháváním spadaného listí na záhonech se uzavírá koloběh látek, jaký funguje ve volné přírodě.

Zcela samostatnou kapitolou je svazování vyšších druhů okrasných trav. Má to dvojí význam – zejména u citlivých druhů, jakým je například Cortaderia (tzv. pampová tráva) se svázáním listů do snopů zabrání nadměrnému průniku zimní vláhy do vnitra rostliny a případnému uhnívání kořenů. Svázané trsy se v předjaří snadno ustřihnout a vcelku odvezou ke zkompostování. Zabrání se tím samovolnému uvolňování listů, které by jinak vítr rozfoukával po celé zahradě. V posledním období se do velké módy dostalo svazování listů trav do různých figurálních objektů. Je to věc každého majitele zahrady, je ovšem důležité vědět, že čím později se trávy na zimu svážou, tím je to pro ně lepší.

A rada ze všech nejdůležitější? Nejlépe zimu přežijí rostliny, které se těší dobré kondici. Naopak – rostliny krutě zkoušené a trápené od jara do podzimu často hynou i po slabé zimě. Na úspěch s přezimováním proto musíme myslet s předstihem, nejlépe hned ve fázi plánování a při vlastní výsadbě.

Text a foto: Pavel Chlouba