Trend roku 2024? Zahrada plná života!

Zatímco v oblékání, obouvání nebo stříhání vlasů můžeme vcelku rychle zareagovat, když nás zaujme nový módní směr, k zahradničení patří jistá cykličnost, pomalost a trpělivost.

Foto: Shutterstock

Zahradnické trendy se proto nesoustřeďují na to, jaké druhy, odrůdy nebo designové doplňky budou v nadcházející sezoně „in“, spíše vyjadřují způsob, jakým o zahradě přemýšlíme, jak k ní přistupujeme a jak na ní trávíme čas. Podle Ferdinanda Lefflera, zahradního designéra a propagátora zahradní architektury, se vývoj zahradničení dá shrnout do čtyř základních trendů – a všechny zní natolik sympaticky a udržitelně, že by se je vyplatilo praktikovat mnohem déle než pouhých dvanáct měsíců. Které tedy můžeme v českém prostředí pozorovat a následovat?

Zahrada nerovná se povinnost

„Troufám si říct, že se lidé v posledních letech do zahrad vydali hledat život. Potvrzuje se nám, že zahrada už není jen okrasným prostorem kolem domu, stala se součástí životního stylu, ve kterém vyhledáváme pobyt mimo dům během celého roku,“ otevírá Ferdinand Leffler své povídání. Hlavní, zastřešující trend by se dal shrnout následovně: zahrada není otrava, nejde o žádný „mus“, kterému se věnujeme po návratu z práce domů. Zahrada je (pro) radost. A nezáleží, jestli slouží jako funkční nebo užitková. Svoji filosofii zahradní designér ilustruje úsměvnou historkou z období, kdy se blížilo vydání jeho nejnovější knihy nazvané „Zahrada je pro radost“. Autor se totiž snažil přesvědčit nakladatele, aby na konec názvu přidal tečku – na důraz, že tato čtyři slova opravdu zahrnují vše podstatné, že nic víc není potřeba. (Jak ale můžete vidět na pultech knihkupectví, zavedená pravidla nakonec zvítězila.)

Trend skromných trávníku pokračuje

Právě radost by ale měla být rozhodujícím faktorem pro všechno, co na zahradě máme, děláme nebo do čeho se pouštíme. Čas od času se tedy vyplatí zastavit u konkrétního záhonu nebo zahradního projektu a upřímně si odpovědět na otázku: „Opravdu tohle dělám pro radost?“ Z praxe vidíme, že se čím dál více majitelů rozhodlo, že je nebaví sekat ani zavlažovat trávník, zatímco okrasné rostliny na stejné výměře přináší o dost více potěšení. Proto lze i v letošním roce očekávat, že bude nadále pokračovat trend zahrad, u kterých zelený koberec tvoří spíše menší plochu z celku.

Foto: Shutterstock

Místo realizační firmy vlastní ruce

Na radování se ze zahrady ale navazuje i další trend, který je podle Ferdinanda Lefflera „na spadnutí“ – a sice budování zahrad svépomocí. „Po letech přednášek a vysílání TV pořadu Ferdinandovy zahrady vidím, že československá zahradní populace je připravená číst v našich konceptech a aplikovat naše rady do svých zahrad. Ukazujeme lidem, jak si zahradu navrhnout a jak navržený koncept zrealizovat za slušné peníze. Našich 10 tisíc studentů sdílí své zkušenosti navzájem v uzavřené facebookové skupině a musím říct, že jsou často inspirací i pro nás v ateliéru.“ I když k větší četnosti vlastnoručních realizací přispívá výrazné zdražování, k němuž se firmy musely uchýlit, motivaci bychom zde mohli najít i pozitivní. Ze zahrady, kterou jste si vytvořili sami, vlastníma rukama, máte zkrátka lepší pocit. Částečně i proto, že majitel zahrady se sám sobě nejsnáze trefí do vkusu, a když si celý projekt důkladně promyslí, nejlépe si zodpoví, co vlastně chce. Pokud si ale přejeme jít s dobou, rozhodně by naše zahrada měla být ohleduplná a plná života. Co to v praxi znamená?

Foto: Shutterstock

O dva stupně teplejší česko

Ohleduplný přístup k zahradě má tři aspekty: péči o vodu, (často opomíjenou) péči o půdu a preferenci lokálních rostlin. „Podle některých studií se Česká republika oteplila nejvíc z celé planety, konkrétně o dva stupně. Tak daleko, abychom u nás v zimě pěstovali olivovníky, jak si někdy klienti přejí, ještě nejsme… Trend oteplování je však velmi znepokojivý a měli bychom přírodě ulevit. Sázet vhodné druhy velkých stromů ve městech, v zahradách i ve volné kraji ně, a k nim vysazovat husté trvalkové záhony z lokálních rostlin,“ má jasno Ferdinand Leffler. V otázkách chemie záměrně doporučuje, abychom ji neodmítali za každou cenu, ale spíše minimalizovali. „Do chemie totiž patří i některé oleje a báze, které se nám mohou hodit při zahradničení na jedlé zahradě. Úmyslně neříkám žádnou chemii, berte ji ale do ruky jen výjimečně a promyšleně,“ apeluje odborník. Rozumný a přiměřený přístup se v dlouhodobém horizontu udržuje snáz než striktní zákaz. I zde ale platí výjimky. „Nezapomínejte na to, že dešťová voda by nikdy neměla odtékat rovnou do kanalizace. Vodu bychom na svém pozemku měli zadržovat celoročně v sudech nebo podzemních akumulačních nádržích a postupně ji distribuovat po pozemku.“

Myslete na přírodu, sousedy i uhlíkovou stopu

Do ohleduplného zahradničení pochopitelně spadá i kompostování, používání listí jako přírodního mulče, zkrátka ekologické zpracování zahradního odpadu. Ideálně bychom ze zahrady neměli odvézt ani gram organického materiálu. A myslet bychom měli i na sousedy. „Kvůli narůstajícím cenám energií se roztrhl pytel s tepelnými čerpadly, která nám berou ze zahrad krásno a klid. I to nejtišší tepelné čerpadlo je v noci slyšet i na okolních zahradách. A další zvěrstvo, které podle mě do zahrad nepatří? Bioklimatické pergoly. Terasy doporučuji radši stínit deštníky, lehkou plachtou nebo pergolou porostlou zelení.“ K ohleduplnosti ovšem patří i přístup, který na první pohled nemá s láskou k přírodě mnoho společného – promyšlený koncept zahrady. Bez jasného plánu se totiž snadno stane, že převážíte materiál sem a tam, nebo několikrát vše předěláváte, což vaši uhlíkovou stopu rozhodně nevylepší.

Foto: Shutterstock

Znáte dobře svou zahradu?

Pokud si chcete vybudovat zahradu svépomocí, podle Ferdinanda Lefflera byste nejprve měli vzít v potaz její pomyslnou DNA. Například: Jak velký pozemek máte? S kým nebo s čím sousedí? Jak zde působí vítr a slunce? Bude třeba odclonit nějaký hluk? „Zahradu si nemůžu vymýšlet nehledě na to, co mám. Je třeba pracovat s její DNA,“ zdůrazňuje zahradní architekt. Pokud si teprve vybíráte pozemek, kde vaše budoucí zahrada vyroste, hodí se vzít v potaz třeba i to, jestli usedlíci v dané lokalitě nebojují se zápachem z kanalizace, hospodářských staveb či jiného zdroje. Zatímco pohledy kolemjdoucích z ulice lze do jisté míry odclonit, s nelibým odérem zkrátka neuděláte nic – a může vám práci i relaxaci na čerstvém vzduchu solidně znepříjemnit.

Koutek plný života

Trend s pracovním názvem „zahrada plná života“ se totiž zdaleka nevztahuje na včely, motýly, ježky a další volně žijící živočichy, které můžete na svém pozemku ubytovat. Zahradu byste si měli plánovat a budovat především tak, aby vás a vaše blízké lákala k žití. „O trávníku už skutečně uvažujeme jako o venkovním kusovém koberci na válení se a hry. A na zbývající části zahrady vysazujeme trvalky. Myslím, že se nikde ve střední Evropě neprodává tolik trvalek na hlavu jako u nás. Stále platí, že do zahrady nepatří žádné náhražky materiálů, podporujeme přirozenost a život v zahradě. Podařilo se nám také přemluvit mnohé klienty, aby vnitřní sauny vytáhli ven do prostoru zahrady, a užívali si tak její atmosféru v létě i v zimě,“ dělí se o postřehy z praxe Ferdinand Leffler.

Foto: Shutterstock

Přiměřeně, přiměřeně

Za svůj vůbec nejoblíbenější trend označuje přiměřenost, kterou v posledních letech na zahradách trochu postrádal. „Majitelé chtěli na svém pozemku všechno. A ti, co už všechno měli, chtěli ještě k tomu něco navíc. Vyškrtali jsme jim z projektů předražené sofistikované vířivky, umělé závlahy, vypnuli světla a lidi necháváme sedět na lavičce a dívat se na hvězdy nebo do otevřeného ohně,“ přibližuje vývoj zakázek zakladatel Ateliéru Flera. „Součástí téhle filozofie také je, že vím, na co v péči o zahradu opravdu stačím. Připravím si takovou zahradu, aby mě těšilo, nikoliv děsilo, se o ni starat.“

Text: Veronika Košťálková, foto: Shutterstock