Venkovská zahrada plná krásy a užitku

Jedním z těch stylů, který může být založen na přírodních principech, a často tomu tak opravdu i je, je venkovská zahrada, u které v 90. letech minulého století hrozilo, že možná v budoucnu zanikne. Dnes se k těmto zahradám naopak rádi vracíme.

Venkovská předzahrádka nebyla ani v minulosti považována za soukromý prostor, byla naopak určena i pro pohled kolemjdoucích. foto: Lucie Peukertová

Vlastně ani venkovskou zahradu nelze úplně striktně vymezit, protože v praxi mohou vznikat její různé odnože, které mohou být více či méně permakulturní nebo přírodní. Někteří zahrádkáři tyto zahrady pojímají více užitkově, jiní ji zase zasvěcují okrasným výsadbám. Přesto je u ní běžné spojení těchto dvou funkcí, protože na rozdíl od městské zahrady se tyto mohou ve velké části pochlubit poměrně velkorysou plochou, ačkoli i zde se samozřejmě výjimky najdou. Velký pozemek lze považovat za výhodu, máte zde totiž mnohem více možností popustit uzdu své fantazie a věřte, že to rozhodně nemusí znamenat pouze více práce. Některé vegetační prvky typické pro venkovskou zahradu totiž umí náročnost údržby značně snížit.

Uskladnění dřeva může být pojato hravým způsobem, nemusíte zůstávat u zažité klasiky. foto: Lucie Peukertová

Změna funkce venkovské zahrady

Dříve byly venkovské zahrady pojaty více prakticky, přičemž centrem dění byl hospodářský dvůr. Ten sloužil pro převádění hospodářských zvířat, pro uskladnění různých materiálů i jako plocha pro hnojiště. Dneska lze tento prostor více využít pro soukromou rekreaci, protože jeho výhodou je právě ta typická uzavřenost od okolí. Pokud se budeme bavit o zahradě přiléhající k zemědělské usedlosti, pak na dům většinou navazovala zeleninová zahrada. Za ní pak vybíhal sad, louka nebo polnosti, záleželo na velikosti hospodářství. I dnes se s tímto uspořádáním stále můžeme setkat a vlastně se jedná o praktické řešení i pro moderního člověka. Jen je o něco více zastoupena funkce okrasné zahrady, se kterou bychom se v minulosti setkali především na poloveřejném prostoru, předzahrádce.

Skvělým materiálem pro tvorbu zahradních cestiček je tradiční kámen. foto: Lucie Peukertová

Formální nebo nepravidelné uspořádání

V tomto směru došlo asi k nejvýraznější odchylce. Zatímco v minulosti bylo uspořádání zahrady spíše formální, dokonce i vodní prvky měly mnohdy pravidelný půdorys, dnes je tomu jinak. Výsadby jsou většinou provedeny v pozvolných křivkách a s pravidelným uspořádáním se spíše setkáme v zahraničí, tedy v Anglii nebo Holandsku a jinde.

Ovocný sad se do českých zahrad vrací jako okrasný i užitečný prvek. foto: Lucie Peukertová

Řešení pro velké pozemky

V dnešní době má jen málokdo dostatek času na péči o náročně navrženou zahradu, takže se vzhlížíme v zahradách fungujících na přírodních principech, což se skvěle snoubí i s venkovskou zahradou. Na velkém pozemku můžete značnou plochu věnovat ovocnému sadu, který zatravníte květnatou loukou. Tento typ trávníku vyžaduje seč maximálně dvakrát do roka, čímž se výrazně sníží potřeba pravidelné údržby. Dokonce ho nemusíte zalévat, hnojit a ošetřovat proti chorobám a škůdcům. Klasické údržbové techniky, které jsou typické pro nízce sečený intenzivní trávník, by zde byly naopak kontraproduktivní, protože by snižovaly druhovou diverzitu, která je pro louku tolik typická.

Květiny venkovské zahradě dodávají kouzlo barev i proměnlivost. foto: Lucie Peukertová

Vhodné materiály

Zcela zapomeňte na moderní materiály, které si můžeme dovolit v městské nebo minimalistické zahradě. Zvláště opatrní buďte s plastem, ačkoli nádoby v kvalitním provedení v neutrální nebo méně nápadné barvě zde mají dveře otevřené. Rozhodně nic nezkazíte dřevem v surové podobě i s povrchovou úpravou. Na stavbu zídek či zahradních cestiček lze využít kámen z místního zdroje. Pokud dáte přednost některým kovovým prvkům, pak volte nenápadný tmavý nátěr, nerezová úprava zde bude opět působit příliš cize.

Druhové pestrosti rostlin se nebojte, zaměřte se ovšem na tradiční rostliny. foto: Lucie Peukertová

Rostliny, které nesmí ve venkovské zahradě chybět

Pokud bychom měli jednoznačně určit, jaké rostliny se na venkov hodí a jaké ne, pak nemusíme sáhodlouze listovat v knihách. Všeobecně bychom se neměli příliš orientovat na stálezelený sortiment, který zde bude působit strnule a poměrně cize. Opatrní buďte také s rostlinami s výrazným zbarvením listů, panašované a jinak výrazně zbarvené kultivary na sebe budou strhávat veškerou pozornost. Pokud se jich ale i tak nevzdáte, pak jich použijte co nejméně jako nevšední detail výsadeb. Všeobecně chybu neuděláte jakýmkoli domácím sortimentem, skvělou službu odvedou ovocné stromy, kvetoucí keře, listnaté stromy, které mohou být na velkých pozemcích i širokokorunné. Zvolit lze samozřejmě také drobné ovoce, a to dokonce i introdukované druhy. Svébytné postavení ve venkovské zahradě mají také okrasné trvalky a letničky.

Bylinky ve venkovské zahradě nesmí chybět, plní praktickou i okrasnou funkci. foto: Lucie Peukertová

Oblíbené trvalky pro venkovskou zahradu

Aquilegia vulgaris – orlíček obecný
Astrantia major – jarmanka větší
Campanula glomerata – zvonek klubkatý
Campanula persicifolia – zvonek broskvolistý
Convallaria majalis – konvalinka vonná
Delphinium x cultorum – stračka
Dictamnus albus – třemdava bílá
Gypsophilla paniculata – šater latnatý
Helenium autumnale – záplevák podzimní
Hemerocallis – denivky
Iris – kosatce
Leucanthemum maximum – kopretina velkokvětá
Linum perenne – len vytrvalý
Lychnis coronaria – kohoutek věncový
Lysimachia punctata – vrbina tečkovaná
Lythrum salicaria – kyprej vrbice
Lupinus polyphyllus – vlčí bob
Monarda didyma – zavinutka podvojná
Origanum vulgare – dobromysl obecná
Paeonia officinalis – pivoňka lékařská
Papaver orientale – mák východní
Phlox paniculata – plamenka latnatá
Rudbeckia fulgida – třapatka zářivá
Tanacetum coccineum – kopretina šarlatová

Text a foto: Lucie Peukertová