Zahrada jako „zelený obývák“

Raději byste se místo televize dívali na záhony s trvalkami, okrasnými travinami a bylinkami? Majitelům šumící jihomoravské zahrady se tento sen splnil – architekti z Ateliéru Šteflovi jim prodloužili obývací pokoj až na čerstvý vzduch.

foto: Photostory Jitka

Jižně orientovaná zahrada, která nás přilákala k podzimní návštěvě, se nachází na samém okraji malé obce na Hodonínsku, ukrytá za řadovým rodinným domem. Vznikla na přání manželů se dvěma dětmi, kteří si vysnili venkovní místo, kde si s chutí vydechnou po pracovním dni nebo kam pozvou k příjemnému posezení rodinu a přátele. Více než po formální výsadbě toužili po přirozeně vypadající zahradě, která po celý rok bude lahodit oku, současně ale neomezí dětskou radost z volného pohybu. Oslovené trio architektů z Ateliéru Šteflovi (Lukáš Štefl, Michaela Šteflová a Helena Smrčková) v neposlední řadě stálo před výzvami ryze praktického charakteru – třeba kam schovat zahradní domek, aby se nestal nechtěnou dominantou pozemku, nebo čím vizuálně změkčit rušivý výhled na různorodé stavební materiály (aneb Co soused, to úplně jiný plot…). V zahradě nechybí ani drobná užitková část pro pěstování sezónní zeleniny, drobného ovoce a oblíbených bylinek.

foto: Photostory Jitka

Suchá zídka obalená flórou

„Projekt jsme navrhli tak, aby propojil dům se zahradou v jeden funkční celek. V podstatě jsme v nejbližším okolí domu vytvořili venkovní „zelený obývák“ – chtěli jsme, aby rodina vnímala zahradu intuitivně, jako přirozenou součást svého domu,“ přibližuje koncept projektu Lukáš Štefl. Kýženého propojení zahradní architekti docílili záměrným opakováním materiálů, tvarů i kombinací rostlin. Do okolí terasy také kreativci z Ateliéru Šteflovi „přičarovali“ kamennou zídku – nejenže jim pomohla vymezit onen „zahradní obývák“, ale navíc ještě vyřešila terénní převýšení, s nímž se potýkali ve směru od domu k zadnímu plotu. Suchá zídka z přírodního kamene navíc neplní jen praktický účel – je obalená pozoruhodnou vegetací a díky svému atypickému, obloukovému tvaru má co nabídnout, kdykoli se majitelé chtějí pokochat. A slůvko „kdykoli” bychom zde mohli dvakrát podtrhnout. Vedle vhodných zón pro odpočinek dětí i dospělých totiž museli architekti promyslet také to, aby zahrada nabízela atraktivní podívanou pokaždé, když někdo vyhlédne z okna v nejobývanějších částech domu.

foto: Photostory Jitka

Když šumí „ocas poníka“

„Zejména v blízkosti terasy a pobytových částí jsme volili rostliny, které zajistí téměř celoroční proměnlivost – aby si majitelé mohli užít pozorování přírodních procesů a různých proměn barev i tvarů,” přibližuje záměr Michaela Šteflová. Právě promyšlená kombinace dřevin, cibulovin, trvalek a travin okrasných listem i květem zajišťuje rodině nepřetržitou přírodní podívanou, a to dokonce i v zimním období. Ale nepředbíhejme – které konkrétní druhy zde vyniknou právě teď, na podzim? S růžovým rozchodníkem soupeří o pozornost střapatý kavyl péřový (Stipa tenuissima) vysázený v odrůdě s naprosto trefným názvem ‚Ponny Tail‘ čili ocas poníka. Právě nápad architektů zakomponovat do zahrady vysoké traviny si s odstupem času chválí i samotní majitelé. „Vnáší totiž do zahrady element pohybu a mírného, ale příjemného šumu,“ dodávají na vysvětlenou. Za povšimnutí však rozhodně stojí i rostliny menšího vzrůstu: jasně červenými listy upoutá dračík náprstníkový (Penstemon digitalis) ‚Husker Red‘, prostor mezi kamennými nášlapy ve štěrku zajímavě ozeleňuje mateřídouška časná (Thymus praecox) ‚Red Carpet‘ a po kamenech se tu a tam esteticky pne barvínek větší (Vinca major).

Stín javoru, nebo kmen ořechu?

Jelikož architekti potřebovali zmírnit úpal z jižní strany, a naopak vytvořit příjemný stín, nedaleko schodiště (které vede na volnou travnatou plochu s vyvýšenými záhony, ovocnými stromy a mobilní lavičkou s ohništěm) situovali javor babyku coby významnou solitéru celého pozemku. Její koruna přispívá k zastínění terasy v čase, kdy se majitelé zahrady obvykle vracejí z práce a těší se na zahradní odpočinek. „Na zahradě se cítíme moc příjemně a pořád si pochvalujeme, jak se nám vyplatila investice do kamenné zídky, která pomohla dokreslit její přirozený vzhled,” hodnotí šťastní majitelé zahrady. Zajímá vás, jakou péči a údržbu si krásná výsadba vyžádá výměnou za božský klid? „Poté, co uplynuly první dva roky od založení, během kterých zahrada vyžadovala zvýšenou péči, než se rostliny ujaly a začaly prosperovat, se dá říct, že už svými nároky nijak nevybočuje. Do standardní údržby nyní spadá hlavně pravidelné kosení trávníku, jarní řez trvalek a okrasných travin, příležitostné bodové vypletí záhonů a redukování bujných rostlin,“ vyjmenovává zahradní architektka Helena Smrčková. Jak ale doplňuje pán domu, více než s prací mají svůj „zahradní obývák“ spojený s oddychem. „Pohledem na krásu okolní přírody relaxujeme prakticky denně. Manželka ráda sedává na terase, já spíše na opačném konci zahrady – na kmeni ořechu, ze kterého vidím nejen na celou zahradu, ale i domů.“

Okouzlila vás hodonínská zahrada, kterou navrhl a realizoval tým architektů z Ateliéru Šteflovi? Další zdařilé proměny soukromých pozemků na oázy klidu najdete na www.ateliersteflovi.cz.

Text: Veronika Košťálková, foto: Photostory Jitka