Zahrada, která se ztrácí

Stačí několik centimetrů sněhu a nepoznáte, zda ještě koukáte na zahradu nebo už do krásné okolní krajiny. A stejné je to i v létě, kdy se dá z terasy pozorovat nekonečná louka. Ne, nejde o náhodu, ale o dokonalou práci architektů.

Mezi terasou u domu a ohništěm se nachází centrální prostor sloužící jako univerzální plocha pro hry a relaxaci.

Trávník a pár stromů – co víc byste chtěli od zahrady u chalupy? Přece nebudou majitelé volné dny trávit pletím záhonů, okopáváním trvalek a stříháním živého plotu! Podobný přístup k víkendovému bydlení mají mnozí vlastníci víkendových nemovitostí i někteří architekti. A pak existují výjimky postupující zcela opačně. „Poté, co si majitelka zrekonstruovala dům, aby v něm mohla trávit více času, zjistila, že zahrada řešená trávníkem a pár stromy nenabízí takový prostor, jaký by od odpočinku na Vysočině očekávala,“ říká Jakub Finger z ateliéru Partero, který proměnu navrhl. Paní už s architekty jednou spolupracovala, a protože byla spokojená, oslovila je i na chalupu. A opět byla mile překvapená, co všechno může zhruba tisícimetrový pozemek trojúhelníkového tvaru nabídnout.

Nenápadná dokonalost

Prostor je rozdělený na několik částí lišících se využitím. Hned u domu se nachází zápraží s kamennou teráskou, na ni navazuje centrální prostor sloužící jako univerzální plocha pro hry a relaxaci. Za domem se nachází malá bylinková zahrada a nechybí ani posezení s ohništěm.

Může to působit, že zakládat či rekonstruovat zahradu otevřenou do krajiny je jednoduché. Nemusíte posezení skrývat před zraky sousedů, tlumit hluk ze sousední ulice nebo pracně vybírat, kolik jakých rostlin se kam vejde. Vždyť u domu roste v podstatě totéž, co na okolních loukách. Není to však pravda. „Při navrhování zahrad v krajině náš ateliér zastává pravidlo, že naše práce tady nesmí být vidět. Považujeme za úspěch, když nepoznáte, že tam nějaký architekt byl,“ vysvětluje Jakub Finger.

Jinak se postup neliší od jakékoli jiné zahrady. I tady ateliér nejprve vytvořil a majitelce představil celkový koncept, který poté realizoval. Stromy, keře, záhony a květinová louka sice vypadají jako náhodně zvolené, ale vznikaly přesně podle plánu. Jejich výběr nebyl zrovna jednoduchý, protože zahrada se nachází v části Vysočiny s nadmořskou výškou kolem pěti set metrů a je zde velmi větrno. Také zima zde bývá drsnější než jinde a sníh tu mají pravidelně.

Babičkovská zahrádka

Původně kolem chalupy rostlo to, co kolem mnoha dalších domů – stromy, pár keřů a trávník. Část původních dřevin tady architekti ponechali, mezi nimi třeba modříny či jeřáby, následně je doplnili dalšími. A také množství keřů, ačkoli to není na pohled patrné. V létě tady kvete spousta trvalek typických pro venkovské zahrádky, tedy třeba bohyšky, orlíčky, doplňují je kapradí nebo třeba krušpánek, což je lidový název pro zimostráz vždyzelený. A stylu odpovídá i květinová louka, která byla v okrajových částech pozemku vysetá záměrně. I díky této počáteční péči začala kvést už druhou sezonu. Když už se architekti rozhodli zrušit původní trávník a pozemek znovu osít, snadno splnili i majitelčino přání, aby byla všude rozvedená voda ze studny. Několik kohoutků po zahradě zjednodušuje zalévání, všude dosáhnete hadicí a třeba tekoucí voda u ohniště umístěného ve špičce parcely, tedy nejdál od domu, je více než praktická.

Dřeviny, kterých kolem domu roste pár desítek, vypadají pěkně jak v sezoně, tak pod sněhem.

Plot třikrát jinak

V hospodářské části za domem vznikla užitková zahrada s bylinkami, malinami, borůvkami a dalším drobným ovocem. Cesty mezi záhony jsou vyložené kamenem, což zjednodušuje údržbu – pletí cestiček nebaví snad nikoho. V zahradě architekti použili dva druhy – vysočinskou žulu a rulu –, oba pocházejí z relativně blízkého kamenolomu. Zatímco mezi záhony a v užitkové čísti dobře slouží žula, zápraží bylo zpevnění dekorativnější rulou.

Zahrada je ohraničena hned třemi typy plotu. Ne náhodou. „Vzhled a druh jsme volili podle toho, co se za plotem skrývá. V části vedoucí do vesnice jsme nechali klasické plaňky, tam, kde pozemek sousedí se silnici, je hustější, a směrem do krajiny ho naopak nahrazuje jen ohrada. Rozdíl mezi zahradou a okolními loukami tak zvlášť v zimě mizí. „A to je super. Proč by paní odhazovala sníh? Takto si může užívat krásný výhled doma u kamen s knížkou a vínem v ruce. Co více si přát?“ dodává Jakub Finger.

Půdorys pozemku

Magdaléna Krajmerová, foto archiv www.partero.cz