Zahrada plná neotřelých lahůdek

Co může domácí pěstování přinést kromě radosti, dobrého pocitu z čerstvé úrody bez chemie a případné finanční úspory? Můžete si dopřát zeleninu a ovoce, které nelze běžně, anebo dokonce vůbec koupit. Přitom náramně obohatí váš jídelníček, zahradu i život.

Foto: Shutterstock

Liči rajčátko

Lilek hulevníkolistý (Solanum sisymbrifolium) plodí drobné červené plody podobné rajčátkům, avšak ještě výraznější, jedinečné a osvěžující chuti. Na rozdíl od rajčat netrpí houbovými chorobami, a snese dokonce i lehké podzimní mrazíky. Pěstuje se podobně – vyžaduje oporu a předpěstování sazeniček, nejlépe ještě před začátkem jara. Pěkně kvete a hojně plodí, vyplatí se vylamovat boční výhony, podobně jako u rajčat. Tady však narazíte na jedinou nepříjemnou vlastnost této rostliny – je totiž silně ostnitá. Nezbude vám než pracovat v silných rukavicích nebo s dlouhými nůžkami. Opatrně byste měli postupovat i při vyvazování a sklizni – zralé plody z ostnitého kalichu samy vypadávají, proto stačí, když jim jen trošku pomůžete.

Foto: Shutterstock

Děda lebeda

Listy lebedy zahradní (Atriplex hortensis) se výtečně hodí do salátů, pokud jsou ještě mladé a křehké. Starší můžete krátce podusit nebo spařit jako špenát. Listy již kvetoucích rostlin bývají příliš hořké, ale lebeda do květu naštěstí nespěchá. A parádu dělá jak na talíři, tak na zahradě – můžete pěstovat odrůdy s jasně zelenými, temně fialovými i purpurovými listy, nebo takové, které hrají všemi barvami. Semena můžete sít v březnu a dubnu přímo na záhon a pak podle potřeby dosévat další. Jedná se jednoletku, ale snadno se přesévá. Pokud některé lebedy necháte vyrůst, vykvést a vysemenit, najdete zjara mnoho potomstva. Dospělé rostliny mohou dosáhnout až dvoumetrové výšky, potom často vyžadují oporu. U rostlin seřezávaných za mlada můžete volit menší rozestupy, obvykle postačí spon kolem 10 centimetrů. Rostlinám, které necháte vyrůst, vyhraďte prostor větší.

Foto: Shutterstock

Růženčin dárek

Růže lze pěstovat nejen pro krásné květy, ale také pro léčivé šípky. Zejména takzvané ovocné, dužnoplodé či jablíčkonosné růže se pyšní šípky obzvlášť velkými a chutnými, ovšem o nic méně nabitými vitamínem C a dalšími blahodárnými látkami. Přímo pro sklizeň obřích, sladkých šípků se silnou šťavnatou stěnou byla vyšlechtěna růže měkká (Rosa villosa), odrůda ‚Karpatia‘. Po rozkrojení z nich snadno vydlabete semínka a připravíte třeba výtečný džem. Chutné jsou však i čerstvé, proč si tedy nezamrazit zásobu přírodních vitamínů – v zimě je můžete rozmixovat do smoothie. ‚Karpatia‘ dorůstá až do dvoumetrové výše a šíře, svědčí jí propustná, humózní půda. Nejlépe plodí na slunci a při pravidelné závlaze, starší keře však dobře snášejí i sucho.

Foto: Shutterstock

Rozmilá mišpule

Plody mišpule obecné (Mespilus germanica) si lidé cení již od starověku. Stromek samotný má širokou, hustou korunu, krásně kvete a na podzim dává zajímavé plody. Když je utrhnete a hned ochutnáte, nijak vás neokouzlí – sladké a měkké jsou teprve, když je políbí mráz. Pak stačí odtrhnout stopku a dužinu vytlačit nebo vydlabat. Výtečně se osvědčily i pro přípravu povidel a rosolů, díky vysokému obsahu pektinů dobře rosolovatí. Stromek nejlépe poroste na teplém, chráněném stanovišti a v propustné, neutrální nebo mírně zásadité půdě.

Foto: Shutterstock

Zemní jablko

Sladká a chřupavá dužina vysloužila hlízám jakonu (Smallanthus sonchifolius) přízvisko perunánské zemní jablko. Ačkoli obsahuje místo cukrů fruktooligosacharidy, které nezvyšují hladinu cukru v krvi, může se pochlubit skutečně lahodnou chutí. Zvláště pokud hlízy necháte dobře vyzrát a po sklizni alespoň týden dojít na světlém a bezmrazém místě. Sazenice nebo stonkové hlízy jakonu se sázejí v nejméně půlmetrovém sponu, a to až v květnu, po odeznění posledních mrazíků. Svědčí jim kyprá, kompostem obohacená půda a dostatek slunce. Mohou dorůst přes 1,5 metru do výše a někdy potřebují oporu – praktické je pěstování v řádcích nebo dvouřádcích.

Se sklizní nespěchejte, čím déle budou hlízy zrát, tím lépe. Neohrozí je ani první lehké mrazíky, vykopejte je až před příchodem mrazů silnějších. V chladu a na vzdušném místě pak vydrží i několik měsíců. V kuchyni se uplatní podobně jako brambory, pochutnáte si však na nich i v syrové nebo lehce orestované formě. Dají se využít třeba jako součást zeleninových salátů. Jako sadbu na příští rok je však nepoužívejte – rostlina se lépe množí drobnějšími stonkovými hlízami. Při podzimní sklizni je odřízněte z báze stonku a až do jara uchovejte v mírně vlhkém substrátu na bezmrazém, chladném místě. Před jarní výsadbou je můžete vysadit do květináčů a nechat narašit na světlém místě.

Foto: Shutterstock

Zelený portulák

Šrucha zelná (Portulacea oleracea) zvaná též portulák je původně jihoevropská rostlina s dužnatými lístky. Jaká přízviska k ní přiřadit? Jedlá, zdravá a díky mírně nakyslé chuti také šťavnatá. Hodí se na vylepšení salátů, můžete ji také podusit jako špenát. Pěstovat lze původní druh, nebo kulturní, vzpřímeně rostoucí formu šruchu zelnou setou (P. oleracea sativa), která má ještě lahodnější chuť a nabízí bohatou sklizeň. I ona se rozrůstá do šíře a můžete ji využít i jako podrost pod vyššími rostlinami. V dubnu předpěstované sazeničky se doporučuje sázet po zmrzlých mužích, zrovna tak jako vysévat semena. S průběžnými výsevy můžete pokračovat do konce srpna, přibližně 4 centimetry od sebe, do řádků vzdálených 20 centimetrů. Šrucha umí hospodařit s vodou, proto není náročná na vláhu. Ze záhonu by měla putovat na talíř co nejrychleji, aby nezavadla.

Foto: Shutterstock

Mořské zelí

Toto přiléhavé přízvisko dostal katrán přímořský (Crambe maritima), rostlina je se zelím skutečně spřízněná. Roste v blízkosti moře, často přímo na plážích, a lidé ji odedávna sbírali jakožto chutnou listovou zeleninu. V přírodě se nyní katrán vyskytuje vzácně, o to více ho lidé pěstují. Vznikly dokonce zahradní odrůdy – výnosnosti běžné zeleniny sice nedosahují, zato jsou zcela nenáročné, pohledné a vytrvalé.

Křehké, vitamíny nabité listy můžete zjara sklízet z jedné a té samé rostliny – opakovaně, po mnoho let. Jedlé jsou i výhonky s poupaty a voňavými květy, které se rozvíjejí od června. Pokud chcete jít nejsnazší cestou, doporučuje se pěstování ze sazenic či kořenových řízků. (Klíčení semen trvá až dva měsíce.) Katrán vyžaduje propustnou půdu obohacenou kompostem. Měla by být neutrální nebo mírně zásaditá, přidat můžete mletý dolomitický vápenec a dřevěný popel. Nejlépe prospívá na slunci, poroste však i v polostínu. Za sucha mu dopřejte mírnou zálivku. A aby se mu nestýskalo po mořské soli, jednou za čas ho můžete zalít i osolenou vodou, která vám zbude po vaření zeleniny (v našich končinách jde o dostupnější řešení než mulčování mořskými řasami). Proti holomrazům ho chraňte chvojím, a když je nejhůř, přidejte i netkanou textilii.

Foto: Viola Martinková, foto: Shutterstock