Zahrada s rozhlednou

Jako když procházíte českou krajinou… Takový pocit by měl mít každý, kdo navštíví jejich zahradu. Hranice mezi pozemkem a okolím není na první pohled vidět. A čas od času si tady můžete připadat jako na dovolené v horách. „Ačkoli jsme kousek od Prahy, za dobrého počasí dotud vidíme až na Krkonoše,“ vysvětluje majitel.

Aby si majitelé mohli užívat výhled ze svého pozemku – za pěkného počasí jsou vidět i Krkonoše – nechali si tady postavit vlastní rozhlednu.

V roce 1993 dostal galerista Jan Svatoš od manželky úkol: koupit parcelu, na níž by si mohli postavit nový domek. Zatímco jiní tráví hledáním týdny a měsíce, manželé byli úspěšní mnohem dříve. „Šel jsem kolem realitní kanceláře, kde jsem objevil nabídku na tento pozemek. Protože žena měla kousek odtud keramickou dílnu, líbila se nám,“ vzpomíná majitel a dodává, že velikost pozemku sedm a půl tisíce metrů čtverečních byl vlastně jen bonus navíc, který je ale nijak nezaskočil. Stejně jako švestkový sad, který tady rostl.

Okolí jezírka je osazené travinami, které na podzim mění barvu a krásné vydrží přes celou zimu.

Do posledního detailu

Na pozemku se nacházela stará stodola z předminulého století, kterou architekt Jan Línek, jehož majitelé přizvali ke spolupráci, nezboural, ale zachoval a proměnil na galerii. Přitom dům, keramická dílna a výstavní prostor jsou pojaty a propojeny tak, aby se mezi nimi dalo přejít suchou nohou. Jeho dominantou směrem do zahrady je rozhledna. „Tu jsme zde chtěli, rozhledny máme rádi, jezdíme po nich, tak jsme si ji dopřáli i na vlastní zahradě. A je dokonce zanesená v oficiálním seznamu rozhleden v České republice,“ říká galerista. Odtud si rodina užívá za krásného počasí výhled do širokého okolí.

Nádrž uprostřed atria má hloubku sto čtyřicet centimetrů a v zimě nepromrzá. Majitelé zde mohou ryby ponechat celý rok.

Stavby jsou poskládané do tvaru písmen U a tvoří uzavřené atrium, čtvrtou stěnu nahrazuje zděný plot, kolem nějž je složené dřevo – v domě se topí krbovými kamny.

Podobu jak atria, tak velké zahrady za domem vymyslel přímo Jan Línek. Patří mezi ty architekty, kteří do posledního detailu promýšlejí nejen podobu domu a jeho zařízení, ale i okolí. Vše s důrazem na jednoduchost a s ohledem na okolí.

Zahrada za domem slouží jako galerie. Dvakrát za rok se zde konají vernisáže.

Než vstoupíte do atria

Prostor před domem, přesněji před galerií, je na zeleň skoupý, zastupují ji pouze ostrůvky trávy a popínavé rostliny u stěny budovy. Důvod? Prostranství doplněné o několik kamenných zídek láká k návštěvě a samo se stává výstavní síní. Rostliny by tady zbytečně rušily a odváděly pozornost od vystavených soch a plastik. Ty ovšem najdete v celé zahradě a také její parková část slouží jako veřejná galerie.

Velký pozemek oživuje několik staveb, tato má připomínat trosky staré kapličky.

Dominantním prvkem atria je jezírko, které má průměr sedm metrů a hloubku metr čtyřicet. To stačí, aby ani v zimních měsících celé nepromrzlo a ryby, které zde chovají, tak mohou zůstat ve vodě celoročně. Nádrž je obklopená vodními rostlinami a různými druhy travin. Ty spolu s popínavkami dělají zahradu zajímavou hlavně na podzim a v zimě, kdy se vybarvují do různých odstínů. Jezírko je pojaté jako bezúdržbové, pouze rostliny kolem majitelé na jaře seříznou a ostříhají, jinou péči nevyžadují. Totéž platí o bylinkách, které na několika malých záhonech přiléhajících ke stěně domu pěstuje majitelka. Rostliny – sem tam proložené kameny – už se rozrostly natolik, že vyplnily celý jim vymezený prostor. Plevel se tedy nemá kde rozrůstat. Častější péči tak potřebuje jen trávník podél složeného dřeva. Jezírko v uzavřeném atriu ovšem vytváří takové klima, že například zalévat ho není nutné ani během suchých týdnů. V atriu se nachází několik druhů hortenzií, které spolehlivě kvetou od jara až do zimy.

Součástí dvora je i malé posezení před keramickou dílnou. Využívá ho hlavně majitelka, když si chce odpočinout od práce. Na zpevnění celého nádvoří zvolil architekt betonovou dlažbu s hladkým povrchem, která svou barvou a rozměrem připomíná klasické žulové kostky velikosti deset krát deset. Spáry mezi nimi přirozeně zarůstají zelení.

U kamenné stěny se daří bylinkám i pnoucímu přísavníku.

Ve velké zahradě

Podchodem mezi domem a rozhlednou vstupujete do velké zahrady. Nejen díky své velikosti kolem pěti tisíc metrů čtverečních vám může připomínat louku za vesnicí. „Určitě jsme si nepřáli opečovávaný francouzský park, ale místo, které bude respektovat zásady české přírody,“ nabízí základní pohled na tento prostor galerista.

Původně měl pozemek podobu dlouhého svahu, přesněji švestkového sadu. Ten majitelé zrušili, pomocí kamenné zídky rozdělili prostor na rovnou plochu s terasou přiléhající k domu a zbylou část zahrady sloužící jako park a galerie. Sem přidali několik dalších staveb a vše nově osadili. U plotu se sousedy ale určitě nehledejte túje neb tisy, naopak jsou zde vysazené domácí lípy, buky, javory či břízy. Že je to trochu proti filozofii jednoduché a bezúdržbové zahrady, protože majitelé musejí celý podzim hrabat listí? Nikoli. „Dokonce mě to ani nikdy nenapadlo. Listí pod stromy nechávám, je to přirozené hnojivo. To, co napadá na trávník, mi nevadí a při posledním podzimním nebo prvním jarním kosení ho sebere sekačka,“ vysvětluje Jan Svatoš. Péči o zahradu, s výjimkou jara, kdy vyžaduje větší zásah a pracuje se zde zpravidla celý víkend, věnuje tak deset až dvanáct hodin týdně, a to hlavně sečení. Ovšem to majitele baví a dobře si při něm odpočine. Na větve, posečenou trávu či další bioodpad mají vytvořené zákoutí v nejvzdálenější části zahrady, kde si majitelé založili kompost, je zde i ohniště na pálení starého dřeva a podobně.

Celá koncepce zahrady byla přizpůsobená tomu, aby vypadala jako česká krajina.

Když rybník přeteče

Na obývací pokoj s velkým francouzským oknem navazuje zpevněná terasa s posezením a přenosným grilem, kde se za hezkého počasí schází celá rodina. Tady se také trávník pravidelně seče nakrátko. Jistě zde zaujme i stará funkční pumpa a další jezírko. „Dešťovou vodu ze všech střech máme svedenou do nádrže v atriu, když je plná, přepadem steče do rybníčku v zahradě. A když dlouho prší a je i ten plný? Tak voda jednoduše steče do louky pod ním. Časem zase vyschne, stejně jako je tomu v přírodě,“ nabízí jednoduché řešení majitel.

Vodní plochy mají ryze okrasnou funkci a samozřejmě zvlhčují vzduch a vylepšují mikroklima ve své blízkosti. Napadlo vás, že by se voda z nich i studny byla dobrým základem pro vybudování automatického závlahového systému? Tady to vidí jinak: „Z předního jezírka bereme vodu na zalévání rostlin v domě. Ale louku také nikdo nezalévá, když je sucho, zežloutne, když zaprší, opět se zazelená. Tedy venku nezaléváme ani my,“ vysvětluje Jan Svatoš.

Zahrada jako galerie

Zbytek zahrady slouží jako galerie, dvakrát do roka se zde konají veřejnosti přístupné vernisáže. Po obvodu pozemek lemuje cesta, která byla budovaná stejně jako ty ve veřejných parcích. Základ tvoří zhutněný třiceticentimetrový podklad zasypaný vrstvou písku. Tak se zabrání prorůstání plevele v těchto místech. Při procházce kolem lze pak obdivovat sochy a plastiky, které jsou zde vystavené. Zajímá vás, jak mohou být vidět v trávě, když se pravidelně kosí jen kolem zahrady? Není to úplně pravda. Samozřejmě se tam seče, a dokonce i častěji než jen jednou za rok, jak tomu bývá na louce. „Nejprve přemýšlím, jaká díla tady chci vystavit, a pak tomu přizpůsobuji sečení. Loni jsem tedy do plochy dělal čtverce, letos zase kruhy,“ vysvětluje galerista.

Pozorný návštěvník venkovního prostoru si všimne nejen zajímavě posečené trávy, ale i uměle vytvořeného lomu nebo trosek sakrální stavby. Různé výškové rozdíly velkému pozemku sluší. A pane majiteli, jsou ty trosky pravé? „Vhledem k tomu, že jsme kousek od Lipan, říkám, že zde kdysi bývala kaplička. A husité, když prohráli a táhli domů na jih, ji zdemolovali. A my teď její trosky zachránili!“

Magdaléna Krajmerová, foto Jaroslav Hejzlar

Více informací se nachází v listopadovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Save