Základ šťastného zahradničení? Kvalitní odpočinek!

Relaxační zóna představuje důležitou součást každé zahrady, okrasné i užitkové. Tuto funkci obvykle plní terasy situované v blízkosti domu, naštěstí v tom ale nezůstávají samy. Míst pro zklidnění těla i duše obvykle mezi soukromou zelení najdeme hned několik – všechna by ale měla ctít určité zákonitosti.

Foto: Pavel Chlouba

Kouzlo vzrostlých stromů

Terasy se často staví jako bezprostřední součást bydlení. Toto řešení má svoji logiku: co může být během volného dnu hezčího, než otevřít dveře domu a vstoupit do venkovního obýváku? Rázem se před vámi zhmotní svoboda, radost a štěstí. Nedíváte se na televizi, ale do korun stromů a keřů, oblíbenou hudbu nahrazuje živý zpěv ptáků, malířská díla zase výhledy do zahrady… A klimatizaci lépe (i levněji) zastoupí automatický chladicí systém zdravých stromů. Ačkoli o tomto modelu sní mnoho majitelů domů, ne vždy a všude výsledek funguje takto harmonicky.

Místo malého ráje se terasy často stávají rozpáleným a neklidným místem, které ač technicky dokonalé, kýžený pocit štěstí ne a ne přinést. Někdy na tom mají podíl okolnosti, které lze změnit jenom těžko, nebo vůbec. Nezdvořilí sousedé, či hluk nebo zápach zpoza hranic zahrady – takové aspekty se mohou stát velkou překážkou pro idylický pobyt na čerstvém vzduchu. V mnoha případech ale stačí jenom trocha snahy, abyste útulnost terasy výrazně posunuli k lepšímu.

Foto: Pavel Chlouba

Intimita terase svědčí

Odpočinek prospívá nejenom tělu, ale i duši, často unavené hektickými událostmi pracovního týdne. Není na tom nic špatného, chtít pobýt chvilku sám, nebo v kruhu nejbližších. Zahradu vnímáme jako prodloužený domov, a proto na ní – stejně jako v obýváku – právem toužíme po svrchovaném soukromí, které mohou narušit jenom zvaní hosté. Od terasy očekáváme, že nám tento luxus přinese. Budování různých pohledových bariér leckdy bereme jako to nejdůležitější, co si na terase chceme dopřát. K tomu mohou posloužit různé zástěny, lamelové ploty, zídky i jiné technické prvky. Často nabídnou i fyzický komfort, třeba jenom tím, že zabrání vzniku průvanu, nebo sníží hlučnost odvedle.

Foto: Pavel Chlouba

Rostlinnou „nemocnici“ raději přestěhujte

Nedílnou součástí terasy mají být rostliny. Hrají zde nesmírně důležitou roli – přinášejí do obytného prostoru klid a harmonii. Platí to ovšem pouze pro rostliny zdravé a v dobré kondici. Poničené, unavené a o život bojující květiny a dřeviny působí přesně opačně. Rodinnou terasu tedy určitě nevyužívejte pro rostlinnou „nemocnici“, kam odkládáte zdevastované květiny v naději, že se vám je ještě podaří zachránit. Na terasách obvykle pěstujeme rostliny v nádobách, pokud ale máte v nejbližším okolí možnost sázet rostliny i do volné půdy, určitě tuto šanci využijte.

V pevném spojení s půdou rostliny prospívají lépe než v květináčích – a díky své vitálnosti vám tak přinesou více radosti. Rostliny vysazené do volné půdy v blízkosti terasy se navíc mohou pochlubit i dalším významným účinkem: díky vypařování vody z listů se podílejí na ochlazování a zpříjemnění celého prostoru. (K popsanému výparu vody sice dochází i u rostlin v nádobách, dočkáte se od nich ale slabšího chladicího účinku – nemají totiž k dispozici tolik vláhy jako rostliny vysazené v půdě, a proto s ní musí lépe hospodařit.)

Foto: Pavel Chlouba

Pasivní stín? máme lepší řešení

Pokud můžete, dejte v blízkosti terasy šanci alespoň jednomu stromu. Živý a zdravý strom vrhá úplně jiný stín než slunečník či markýza. Sluneční energii spotřebuje na své životní funkce – a tím snižuje prohřívání prostoru, k němuž dochází při pouhém pasivním stínu. Vertikální linie stromu navíc vylepšují prostor v blízkosti terasy, podporují soukromí i život drobného ptactva. Jeho listy fungují jako prachový filtr, v blízkosti rušné ulice se vám tedy osvědčí coby účinný pomocník při čištění vzduchu. Na příjemný pobyt venku mají tyto nenápadné drobnosti velký vliv.

Foto: Pavel Chlouba

Stůl pro květiny, či pro lidi?

Pokud nevlastníte příliš malou zahradu, zvažte ještě vytvoření dalšího posezení. Může ležet ve větší vzdálenosti od domu, a tím pádem ani nemusí působit tolik dokonale a reprezentativně. Co by však druhý relaxační kout určitě měl splňovat? Měl by mít jinou dispozici než hlavní terasa, abyste mohli před sluníčkem utéct do stínu, či naopak. Může se jednat o libovolnou plochu, kam se dá umístit stolek a pár židlí. Alternativní místo pro odpočinek se hodí i v případě, že se na zahradě v jednom okamžiku schází větší parta lidí.

Jak dospělí, tak děti občas potřebují tichý koutek, kam se dá dočasně utéct před ostatními a najít trochu klidu pro rozjímání či pro soukromý hovor mezi čtyřma očima. V některých zahradách se můžeme potkávat s milým prvkem – se stolky a židlemi, které zdobí květinová aranžmá. Primárně slouží tomuto účelu, ale příležitostně se mohou stát i dobrou rezervou pro lidské využití. Židle a stolky obsazené květinami dodávají zahradě náboj, dynamiku a někdy i zajímavý moment překvapení.

Foto: Pavel Chlouba

Blíže k rostlinám, k sobě i k druhým

U zahradní lavičky se nám těžko definuje, čemu na ní přikládat největší význam. Nejenže nabízí místo pro odpočinek, ale také se zásadním způsobem podílí na charakteru zahrady. Zahrada s lavičkou působí úplně jinak, než bez ní. Tento kousek nábytku má schopnost změnit tranzitní trasu na cílové místo – a navíc mění pohled na okolní zeleň. A to nejenom symbolicky, ale i fakticky. Stačí se posadit na lavičku a najednou všechno kolem ní vypadá trochu jinak. Při sezení se více přibližujeme nízkým rostlinám, a některé tak najednou vnímáme v jiném světle.

Foto: Pavel Chlouba

I případné krmení ptáčků z lavičky má jiný náboj než vestoje. Lavička zpomaluje naše kroky, prohlubuje chuť odpočívat a užívat si života, podporuje pozorování i přemýšlení o případných změnách a životních krocích, které by se hodilo v nejbližším období provést. Stejně svědčí zamilovaným, seniorům, rodičům s dětmi i dětem bez rodičů. Prostřednictvím materiálů a tvarů, které jí výrobci dali do vínku, umí tvořit a ovlivňovat celkovou atmosféru zahrady. Jde zkrátka o prvek, který s nízkými náklady umí dělat s člověkem velké věci.

Text a foto: Pavel Chlouba