Zlatý poklad mezi rostlinami: Vypěstujte si doma krokusy

Krokusy, nebo šafrány? I v tomto případě nás zahradníci trochu pletou. Byť se latinský termín Crocus překládá jako šafrán, a jedná se tedy o synonyma, praxe se drží trochu jiného názvosloví. Pokud kvetou na jaře, tedy v únoru a březnu, odborníci mluví o krokusech, zatímco označení „šafrán” zpravidla vyhrazují pro druhy kvetoucí na podzim.

Často se setkáte i s tím, že se jako krokusy označují šlechtěné zahradní odrůdy, zatímco o přírodních botanických druzích se hovoří jako o šafránech. Buď jak buď, v jarním období se tyto nenáročné drobné cibuloviny jeví jako nepostradatelné.

Foto: Shutterstock

Krokus jarní (bělokvětý)

Crocus vernus

Tento nižší a kompaktní krokus patří mezi naše původní druhy, najdete jej tedy růst i volně v přírodě, kde je však chráněný. Stal se základem pro bohatě kvetoucí zahradní kultivary, které nepřesahují deset centimetrů na výšku. Co se základních barev týče, máte na výběr nejen bílou (‚Ard Shenk‘, ‚Jeanne D’Arc‘) ale i sytě fialovou (‚Grand Maitre‘). U světlejších odrůd často narazíte na tmavší žilkování, které zasahuje celý okvětní plátek (‚King of the Striped‘). Listy bývají u krokusů čárkovité, se světlejším podélným proužkem.

Tipy na pěstování: Nízký druh má univerzální využití, může najít uplatnění pod stromy, ve skalkách i v trávníku. Dopřejte mu slunečné a chráněné místo bez bahnitých míst.

Foto: Shutterstock

Krokus zlatokvětý

Crocus chrysanthus

Nižší kultivary výborně doplňuje vyšší krokus zlatokvětý, jenž dorůstá kolem 15 centimetrů. Kromě zlatožluté základní barvy seženete i světlejší krémovou verzi (odrůda ‚Cream Beauty‘). Velké popularitě se mezi zahrádkáři těší také bělavá ‚Blue Pearl‘, tmavě modrá ‚Blue Peter‘ či naopak sytě oranžová ‚Orange Monarch‘ a ‚Gypsy Girl‘, jejíž vnější stranu okvětních plátků zdobí výrazné fialové žilkování. Vykvétají nejčastěji v březnu, listy se objevují těsně po odkvětu. Potřebují slunné místo.

Tipy na pěstování: Velmi dobře uspějí v trávnících a skalkách, tvoří hlízy a množí se z dceřiných hlízek. Cení se jako medonosná rostlina, a hodí se proto i do přírodních zahrad.

Foto Sutterstock

Krokus sněžný

Crocus tommasinianus

Pochází z Balkánu a objevuje se – coby velmi časný druh – už od prvních teplejších únorových dní. Od krokusu jarního se liší vyšší květní trubkou a tvarem okvětních plátků (na konci jsou špičaté, nikoli zaoblené). Další charakteristický znak? Téměř nikdy nemívá páskování ani žilkování, naopak se vyznačuje světlým jícnem neboli vnitřkem květu. Za základní barvu se považuje světle fialová, ale sežene i řadu jiných barevných variant, například narůžovělou ‚Barr’s Purple‘ či tmavou ‚Ruby Giant‘.

Tipy na pěstování: Má rád vápenitou půdu, velmi dobře se vysemeňuje, proto se hodí do extenzivních trávníků. Lépe snáší zastínění než jiné druhy, v létě potřebuje spíše sucho.

Foto: Shutterstock

Šafrán sličný

Crocus speciosus

Tento druh pochází z oblasti Malé Asie, tedy z Krymu, Kavkazu, Iránu a Turecka. Nedejte se ale zmást, vzácné koření se získává z jiného druhu, a sice ze šafránu setého. Od jarních krokusů se zásadně liší termínem kvetení. Světle fialové květy s tmavším žilkováním zdobí zahradu v září a říjnu, jehlicovité listy se objevují až po odkvětu, zcela zatahují zjara. Právě podle nich rostlinu rozeznáte od ocúnu, který listy na podzim zcela postrádá. Vysazuje se fialově modrý ‚Oxonian‘ či bílý ‚Albus‘.

Tipy na pěstování: Nároky klade minimální, pouze těžce snáší zamokření, což s ohledem na polopouštní původ dává smysl. Preferuje spíš sušší podmínky, vyhovují mu i nádoby.

Foto: Shutterstock

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock