Jak bydlí designéři? Díky přiznaným nerovnostem vytvořili prostor s osobitou atmosférou

Z dvoupodlažního bytu s plochou šedesát metrů čtverečních v tradiční budově „Madrilenian Corrala“ vyzařovala magická atmosféra, jíž designéři okamžitě podlehli. Tento prostor měl za sebou bouřlivou minulost, dokonce mu hrozilo zbourání. Dnes je z něj místo s novým životem, které podle autorů proměny vzniklo „přidáváním vrstev, přepisováním jeho historie a vytvářením nových vzpomínek“.

Projekt žil uměním i během úprav

Na projekt se oba majitelé dívali jako na živý objekt, který zužitkovali v různých stádiích úprav. V průběhu postupující proměny sloužily prostory budoucího bytu i jako atypický výstavní prostor pro akce NoDo. Byla to výstava prací madridských designérů zamýšlejících se nad tím, jak vnímáme světlo z tmy. Jejich díla tak reagovala na období, které jsme strávili kvůli pandemii za zavřenými dveřmi.

„Mimoměstské“ místo přímo v Madridu

Autoři rekonstrukce (a zároveň obyvatelé bytu) úpravu prostoru charakterizují slovy: „Proměna tohoto místa v životní prostor byla spontánní a nevyhnutelná. Obnovila charakteristické rysy identity architektury a poskytla nový příběh. Vzniklo tak „mimoměstské“ místo, smyslové útočiště podporující opětovné spojení se sebou samým, regulaci emocí a odklonění se od shonu vnějšího světa“.

Dvojúrovňový byt ožil i díky úpravě centrální příčky, přičemž autoři proměny respektovali stejné proporce fasádních otvorů a vytvořili dva snížené oblouky v tradičním stylu. Zdroj: Asier Rua

Rozhovor světla a materiálnosti

Výsledný interiér je typický návazností prostorů, zdůrazněním přirozeného světla a teplým minimalismem, který vznikl díky použití místních řemeslných materiálů. Dialog světla a materiálnosti záměrně odhaluje různé nepravidelnosti, hrbolky a textury.

Dvojúrovňový byt ožil i díky úpravě centrální příčky, přičemž autoři proměny respektovali stejné proporce fasádních otvorů a vytvořili dva snížené oblouky v tradičním stylu.

Přirozené světlo vytváří zajímavé stíny i odstíny

Přirozené zdroje světla jsou po úpravách viditelné ze všech bodů bytu a vytvářejí atmosféru kombinovanou odstíny světla a jemnými stíny. Světlo proudí prostorem, přičemž mění svou intenzitu podle místnosti a v souladu s cirkadiánním rytmem: obývací pokoj s houpací sítí je zalit přirozeným světlem, kuchyň v jemném stínu.

Přirozené zdroje světla jsou po úpravách viditelné ze všech bodů bytu. Zdroj: Asier Rua

Ložnice, která je o poschodí níže než hlavní denní prostor, se vyznačuje relaxační atmosférou. Kromě bordó vertikálních žaluzií až po zem ji dotváří i osvětlená nika v silných zdech s působivými dekoracemi.

Stůl jako umělecké dílo

Centrem kuchyně i dění každodenních aktivit je stůl s nepravidelnou deskou, který působí jako asymetrický umělecký artefakt. Navrhli si ho sami designéři. Starožitná pracovní deska stolu je z vápence, ošetřená tadelaktovou (tadelakt = marocký štěrk) povrchovou úpravou. Kuchyňská linka je řešena minimalisticky – jen ze spodních skříněk z hliníku a nutných součástí.

Atmosféra nechybí ani koupelně – okrové barvy a závěs z nylonu vnášejí do prostoru pocit tepla a dynamiky a navazují dialog s uměleckými díly v zadní části místnosti.

Výsledný interiér je typický návazností prostorů, zdůrazněním přirozeného světla a teplým minimalismem. Zdroj: Asier Rua

Pocit venkovského útočiště

Dvojice designérů vytvořila autentický vzhled interiéru přístupem k materiálům – nešlo jen o jejich výběr, ale též o to, že respektovali jejich přirozený vzhled a textury, dali přednost přírodním zdrojům a místnímu řemeslnému zpracování. Tato materiálnost vytváří jemný dialog s paletou zemitých odstínů a s textilií. Pocit celistvosti znásobují ručně vyrobené terakotové dlaždice, které pokrývají podlahu i stěny koupelny. V bytě se nacházejí v různých formátech a velikostech.

Řemeslné umyvadlo, ručně tkaná houpací síť i poselství do vesmíru

V průběhu rekonstrukce se podařilo obnovit i některé přírodní kameny ze stavby. Byly použity střídavě v celém prostoru, například při tvorbě nízkých stolů a výstavních stojanů. Kromě samotných majitelů se na zařízení podílela autorka umyvadla – řemeslnice María Lázaro, kolumbijskou houpací síť utkaly místní ženy tradičními technikami, fotografické dílo „Poselství pro vesmírná stvoření“ je od Carloty Guerrero.

Sabína Zavarská
Foto: Asier Rua