Vyhněte se zatuchlině: Jak správně sušit prádlo doma i venku – a proč sušička nevyřeší všechno?

Všechno to začíná už v pračce

První krok ke snadnému sušení se odehrává už během praní. Pokud vaše pračka umožňuje vyšší otáčky ždímání (1200 a více), neváhejte je použít – čím méně vody prádlo obsahuje, tím rychleji schne. Na druhou stranu, jemné tkaniny (např. viskóza nebo krajka) je lepší ždímat šetrněji, aby se nezdeformovaly. Takže ano, už tady začíná vaše „sušicí strategie“.

I když sušíte prádlo v malém bytě, pořád může být svěží a voňavé. Zdroj: Shutterstock

Sušení v bytě

Ne každý má možnost sušit prádlo venku, a v malých bytech se často stává, že stojan na prádlo zabere půl obýváku. Klíčem k úspěchu je vybrat správné místo – ideálně tam, kde je dobré větrání a aspoň trochu slunce (nebo tepla). Nejčastěji to bývá poblíž okna nebo radiátoru.

Důležité je zajistit proudění vzduchu – tedy větrat, i když je zima. Prádlo sice schne rychleji v teplém prostředí, ale bez odvětrání se v místnosti může zvednout vlhkost, což není dobré pro nábytek ani plíce. Pomoci může i malý ventilátor nebo odvlhčovač vzduchu.

A ještě jedna rada z praxe: nedávejte prádlo těsně k sobě. Každý kus potřebuje „dýchat“. Jinak si zaděláte na vlhké fleky a zatuchlý pach, který z prádla jen tak nedostanete.

Sušení venku: když slunce pracuje za vás

Pokud máte balkon, zahradu nebo sušák na dvoře, využijte je. Sluneční světlo nejen suší, ale také přirozeně dezinfikuje – a bílé prádlo doslova vybělí. Jen pozor na silné slunce u barevných textilií: mohou vyblednout. Proto je lepší věšet barevné prádlo naruby nebo do stínu.

Sušák postavte tak, aby prádlo chytalo vítr, ne pyl z kvetoucího keře za rohem. Věšet byste měli ideálně dopoledne – prádlo má tak šanci do večera zcela uschnout a nezatuhnout. A pokud to vypadá na déšť, raději ho hlídejte. Prádlo, které jednou zmokne, sice nic neohrozí, ale dvakrát za sebou už bývá unavené stejně jako vy.

Sluneční světlo nejen suší, ale také přirozeně dezinfikuje – a bílé prádlo doslova vybělí. Zdroj: Shutterstock

Kde věšet a jak: systém místo chaosu

Velké kusy (např. prostěradla, ručníky) věšte zcela rozložené – pokud je přehnete, schnou dvakrát déle a často zapáchají zatuchlinou. Menší kusy můžete klidně vrstvit na závěsný sušák, ale opět platí: čím volněji, tím lépe.

Praktickým trikem je věšení podle typu prádla – spodní prádlo a ponožky na jeden konec, trička a košile na druhý. Jednak to urychlí věšení i sundávání, jednak se vyhnete překvapením, až vám někdo přijde na návštěvu a první, co uvidí, bude vaše nejosobnější kus oblečení.

A co sušička? Zachránce nebo zlo?

Sušička je velký pomocník, ale i ona má svá „ale“. Nehodí se pro všechny materiály a u některých látek zkracuje životnost. Spotřeba energie není zanedbatelná, ale na druhou stranu ušetří čas a v zimě může být k nezaplacení. Pokud ji máte, kombinujte – třeba ručníky sušte v sušičce, ale košile a jemné prádlo nechte doschnout přirozeně.

Sušička se nehodí pro všechny materiály a u některých látek zkracuje životnost. Zdroj: Shutterstock

Kdy vzniká zatuchlina a jak se jí vyhnout

Zatuchlý pach vzniká nejčastěji tehdy, když prádlo schne příliš dlouho a ve špatně větraném prostředí. Typickým viníkem bývá koupelna bez okna, ložnice se zavřenými dveřmi nebo přetížený sušák, kde na sebe kusy prádla doslova lepí.

Rizikové jsou i chladné místnosti bez cirkulace vzduchu – prádlo se tu „zapaří“ místo toho, aby proschnulo. Stejně tak pokud prádlo zůstane v pračce příliš dlouho po doprání (víc než 1–2 hodiny), už se začne rozvíjet vlhkost a bakterie, které za zatuchlinu můžou.

Pokud cítíte, že prádlo není úplně svěží, raději ho přeperte – znovu usušená zatuchlina obvykle nezmizí, jen se „zapeče“.

Text: Lucia Blažiová
Foto: Shutterstock
Zdroj: Časopis HOME