Dala stopku hromadění. V bytě má jen futon a skládací židli. Extrémní minimalismus není pro každého

29. 07. 2025 Karolína Mechová

V době, kdy je konzumní způsob života považován za normu, se někteří lidé rozhodli jít opačnou cestou. Jednou z nich je Alicia – žena, která už víc než deset let žije bez nábytku, bez technologií a bez zbytečností. Její cesta k jednoduchosti je inspirativní, ale zároveň klade otázku: Je extrémní minimalismus cestou ke svobodě? A nebo jen jinou formou omezení?

Co je extrémní minimalismus?

Extrémní minimalismus není jen o tom, že vyklidíte šatník nebo zredukujete počet hrnků. Je to životný styl, který staví na radikálním omezení majetku, spotřeby i vizuálního hluku kolem nás. V jádru jde o touhu po vnitřním klidu, nezávislosti a autentičnosti – žít tak, jak to opravdu cítíme. Bez přetvářky.

Prázdná ložnice s matrací na zemi, povlečenou v šedém povlečení.

Spánek v duchu minimalismu bez postele i nočních stolků. Zdroj: youtube.com/ Exploring Alternatives

Proč se do toho vůbec pouštět?

Alicia žije v San Diegu. Kromě kuchyňské linky, která je součástí podnájmu, její byt nemá pořádný nábytek, televizi ani wifi. Videa upravuje na telefonu a nahrává je z místní knihovny. Doma má futon na spaní, malý stolek, skládací židli na balkon a dvě jednoduché dekorace. Místo obýváku? Jen deka, dva polštáře a měkké světlo. „Kdyby mi sezení na zemi vadilo, pořídila bych si gauč,“ říká s úsměvem.

Když se naposledy stěhovala, veškerý svůj majetek vměstnala do svého žlutého Volkswagenu Beetle: kufr, krabici s kuchyňským vybavením, batoh, pár tašek, a proutěnou krabici na křehké předměty. Ta dnes slouží jako stolek v obývacím pokoji.

Tenhle styl života ji přináší víc, než by čekala:

klidné útočiště po práci, možnost žít pomalu — s prostorem pro meditaci, přírodu i hudbu,a především — finanční svobodu. Splacené dluhy, auto, úspory. Alicia říká, že minimalismus pro ni není o odříkání, ale o rovnováze. Pokud jí někdy něco chybí, prostě to přivede zpět.

Přečtěte si také:

Jak hromadění věcí ničí atmosféru domova – co má smysl si nechat, co vyhodit a co radši už nekupovat

Odkud se to v ní vzalo?

Minimalismus ji prý provázel už od dětství. Její táta vždy dbal na to, aby se z dětského pokojíčku nestalo skladiště. Alicia si mohla nechat jen pár oblíbených hraček – zbytek darovali. Odmala se věnovala sportu a umění, soutěžila v synchronizovaném plavání a později se stala tanečnicí, choreografkou a umělkyní.

Ale tehdy přišel zlom. Aby zapadla do světa kultury, showbyznysu a lesklých vitrín, sklouzla ke konzumnímu životnému stylu. Měla všechno — ale nebyla šťastná. Čím víc věcí měla, tím hůř se cítila. Věděla, že ten život není její. Byla to jen přetvářka, aby zapadla do davu.

Takhle vypadal šatník Alicie předtím, než se vydala cestou minimalismu. Zdroj: youtube.com/ Exploring Alternatives

Pro ženy, které chtějí dýchat volněji

Alicia dnes říká, že minimalismus není jen estetikou. Je to způsob, jak se osvobodit — zvlášť jako žena v dnešním světě, kde se od nás čeká výkon, krása, status. Odmítá diktát trendů. Místo toho si vybírá klid, autenticitu a laskavost.

Přečtěte si také:

I drobnosti se počítají. Denní rituály a pořádek jsou klíčem k pohodě doma i v hlavě

Tak jak to je?

Extrémní minimalismus není pro každého. Ale může být cestou. Ne ke „správnému“ životu, ale k takovému, který vám bude dávat smysl. Alicia ukazuje, že i v prázdném bytě může být plno — klidu, radosti, smyslu. Možná právě v jednoduchosti najdeme to, co jsme v hluku světa ztratili.