Vybíráme podlahové topení

Tepelný komfort

Člověk vnímá jako nejkomfortnější, když je rozložení teplot v interiéru ve vertikálním směru, tedy od podlahy ke stropu, co nejrovnoměrnější. Měření přitom prokázala, že nejmenší rozdíly v teplotách u podlahy a pod stropem jsou v prostorech s velkoplošným sálavým (tedy podlahovým nebo stropním) vytápěním. Čím hůře je budova zateplena, tím větší jsou teplotní rozdíly, i v energeticky velmi úsporných domech však hraje typ vytápění významnou roli. Nejrovnoměrnějšího rozložení teplot se dosahuje u podlahového vytápění, o něco horší výsledky mají stropní a nástěnné sálavé panely a až na konci jsou klasické, tedy konvekční zdroje, které pracují na principu ohřevu vzduchu (teplovodní radiátory, teplovzdušné konvektory apod.).

Krytina na podlahovém vytápění by měla mít co nejvyšší tepelnou vodivost, resp. co nejnižší tepelný odpor. K nejvhodnějším patří dlažba a vinyl, lze však použít i některé plovoucí podlahy, dokonce i s dřevěnou nášlapnou vrstvou (obvykle s malou tloušťkou).

Dva systémy

V zásadě může být podlahové vytápění podle teplonosného média buď teplovodní, nebo elektrické. Z hlediska tepelného komfortu i principu jsou přitom oba systémy shodné – při obou se zahřeje konstrukce podlahy na teplotu jen o něco vyšší, než je teplota vzduchu. Celá podlaha potom slouží jako sálavá plocha, která odevzdává teplo do prostoru. Díky velkým rozměrům přitom stačí k dosažení tepelné pohody nízká teplota. Oba systémy se též mohou realizovat buď mokrým, nebo suchým způsobem.

Podlahové vytápění je vhodné do objektů, jejichž průměrná roční potřeba tepla na vytápění není vyšší než 70 kWh/m².

Ukládání topných kabelů pro teplovodní vytápění. FOTO GABOTHERM

Teplovodní

U teplovodního podlahového vytápění odevzdává teplo podlaze ohřátá voda, která proudí v soustavě trubek zabudovaných v podlaze. Protože jde o nízkoteplotní systém, ideálním zdrojem tepla je plynový kondenzační kotel nebo tepelné čerpadlo, které pracuje nejefektivněji při nízkých teplotách vytápěcí vody.

Díky tomu, že pro teplovodní podlahové vytápění se hodí úspornější nízkoteplotní zdroj, můžete být, pokud jde pokud je o jeho plochu, velkorysý. FOTO REHAU

Vytápěcí trubky jsou obvykle uloženy v systémové podložce, která se zaleje cementovým nebo anhydritovým potěrem. Ten zabezpečuje potřebnou pevnost i tepelnou akumulaci. Výhodou anhydritu je, že umožňuje lepší regulaci a pružnější reakci na změny teploty, není však vhodný do vlhkého prostředí. Existují i suché systémy, určené například do dřevostaveb nebo tam, kde je potřebná menší konstrukční výška či nižší hmotnost podlahy. Základ tvoří systémová tepelněizolační deska, do které se vsadí vytápěcí trubky a překryje se např. sádrovláknitými nebo OSB deskami. K nejmodernějším konstrukčním systémům patří tzv. klima-podlahy, sestavené z modulových desek nebo pásů – vytápěcí plocha se vytvoří bez klasického trubkového „hada“, jehož nahrazují dutiny v deskách. Výhodou je rychlá realizace a menší konstrukční výška.

Elektrické

Ohřev podlahy v tomto případě zabezpečují elektrické vytápěcí kabely (resp. rohože) nebo fólie – volba závisí hlavně na krytině a skladbě podlahy. Při mokrém procesu se využívají rohože, které jsou obvykle uloženy ve vrstvě betonového či anhydritového potěru s tloušťkou šest až osm centimetrů. Tvoří tak tzv. poloakumulační soustavu, která zabezpečuje optimální míru tepelné akumulace a současně dostatečnou dynamiku vytápění. Pro suchou konstrukci podlahy jsou určené především vytápěcí fólie, které se umísťují hned pod krytinu. Výhodou je jednoduchá instalace a velmi malá tloušťka.

Protože jde o přímotopný systém, elektrické podlahové vytápění nepotřebuje kotel, což výrazně snižuje pořizovací náklady. Dá se též velmi dobře regulovat, což se zase příznivě projevuje na provozních nákladech – teplotu lze nastavit individuálně v každé místnosti, ale i u jednotlivých částí podlahy (například před francouzskými okny).

Které je výhodnější?

U novostaveb, kde je potřeba tepla na vytápění velmi nízká, jsou elektrické systémy o dvacet až pětadvacet procent efektivnější než teplovodní. Elektrické vytápění má však své limity u starších domů s vyššími tepelnými ztrátami. Z pohledu provozních nákladů tu vychází lépe teplovodní vytápění, i když pořizovací náklady jsou u něj už z principu vyšší.

Systémy pro podlahové vytápění

FOTO CEMEX

Teplovodní rozvody

U teplovodního podlahového vytápění je obvykle na nosné betonové desce položena tepelně-akustická izolace, překrytá ochrannou fólií. Na tento podklad se uloží vytápěcí trubky (nejčastěji se vsazují do systémové podložky) a zalijí se betonovým nebo anhydritovým potěrem.

Vytápěcí fólie

Umísťuje se hned pod podlahovou krytinu. Podobně jako u plovoucí podlahy se může vytápěcí fólie uložit i s krytinou z PVC nebo kobercem, musí však být chráněna lepenou podložkou heatpack.

Příklad skladby

1 dřevěná nebo laminátová plovoucí podlaha
2 podlahová sonda v drážce
3 krycí PE-fólie, tl. 0,25 mm
4 podlahová vytápěcí fólie ECOFILM
5 izolační podložka z extrudovaného polystyrenu
6 podklad – původní podlaha, beton, anhydrit apod.

Vytápěcí rohož

Umísťuje se obvykle do vrstvy betonového nebo anhydritového potěru. V případě keramické dlažby může být i přímo pod nášlapnou vrstvou ve vrstvě flexibilního lepicího tmelu.

Příklad skladby

1 nášlapná vrstva (dlažba, plovoucí podlaha, koberec)
2 podlahová sonda v ochranné trubici (tzv. husí krk)
3 nosná betonová plovoucí deska
4 ocelová výztuž (tzv. kari síť)
5 vytápěcí rohož ECOFLOOR
6 tepelná izolace
7 podklad (betonová deska)

Na slovíčko s odborníkem

O výhodách a nevýhodách podlahového teplovodního vytápění jsme si povídali s Michaelem Blažkem ze společnosti Reahu.

Pro jaké užití je vhodné teplovodní podlahové vytápění?
TPV je vhodné téměř pro všechny typy objektů: rodinné domy, byty, průmyslové či administrativní budovy a mnoho dalších.

Pokud ale uvažujeme o tomto typu vytápění – je důležitý správný výběr podlahové krytiny?
Nejlepší krytina je samozřejmě keramická dlažba, avšak je možné použít i jiné krytiny jako dřevo, vinyl, koberec apod., ale musí být vhodné pro podlahové vytápění a nepůsobit jako izolace. Při navrhování systému TPV se konkrétní podlahová krytina zohledňuje ve výpočtu.

Vyžaduje TPV speciální skladbu podlahy, a pokud ano, tak jakou?
V zásadě platí, že pod systémem TPV by měla být dostatečná tepelná nebo kročejová izolace, dle stavební situace, a pak také dostatečné krytí otopného registru dle typu použité mazaniny.

Jaký tepelný zdroj je nutný pro TPV? A lze pořídit TPV i při ústředním vytápění?
Téměř jakýkoliv – optimální je pak nízkoteplotní zdroj. Pokud jde o ústřední topení, jde to i tak, je ale potřeba teplejší topnou vodu, např. 75°C, snížit na nižší teplotu (pro podlahové vytápění např. 40 °C).

Dá se teplovodní podlahové vytápění realizovat dodatečně (při rekonstrukci), nebo pouze když je instalováno zároveň se stavbou?
Ano, u tohoto typu instalací nezáleží, zda se jedná o novostavbu, či rekonstrukci.

Dá se určit, jaká je energetická úspora při využití TPV ve srovnání s využitím konvenčního typu vytápění (v procentech)?
Obecně platí, že teplovodní podlahové vytápění ušetří ročně až 12 % nákladů. Návratnost oproti konvenčnímu systému je 6 až 8 let dle aktuálních cen energie.

Jaké další výhody má tento typ vytápění?
Například, že nevíří prach a je tedy vhodné pro alergiky. Navíc při jeho používání vzniká lepší subjektivní pocit tepla „teplé nohy – chladná hlava“. TPV má nákladově výhodnější provoz oproti klasickému vytápění otopnými tělesy. V poslední době je hodně populární využívat podlahové vytápění zároveň jako podlahové chlazení. Pro tento účel je potřeba mít zdroj chladu, např. tepelné čerpadlo, které má funkci topení i chlazení v jednom.

Co ale v případě, že dojde k poruše? Jak se realizují případné opravy?
Pokud to nastane, tak lze identifikovat místo termokamerou a pak provést odkrytí mazaniny až na trubku a poškozené místo spojit technologií výrobce teplovodního podlahového vytápění.

Text Erika Kuhnová
Odborná spolupráce fenix A REHAU
Foto FENIX, CEMEX, REHAU
Zdroj časopis HOME