Naplno kvetoucí polokeře

Ze zahradnického hlediska představují polokeře sympatickou skupinu rostlin, které často bohatě kvetou a svou výškou vytvářejí příjemný přechod mezi vyššími dřevinami a nižšími trvalkami, skalničkami či letničkami.

Jedná se o vytrvalé rostliny, jejichž spodní části stonků dřevnatí a horní bylinné se každoročně zjara obnovují a po sezoně odumírají. Nejde tedy o malé keříky, jako jsou třeba vřesy nebo tymián, jejichž nadzemní část v zimě neodumírá, a to ani částečně. Polokeře navíc při dobré péči vydrží na daném místě řadu let a v záhonech či na skalkách se tak na dlouhou dobu stávají stabilním prvkem. Svým charakterem prozrazují, že pocházejí mnohdy z chudých, někdy přímo nehostinných míst, díky čemuž jsou odolné a nenáročné.Bez řezu to nejdeV místech původního výskytu bývá dlouhověkost některých polokeřů, například kručinky, často zajištěna pravidelnou obnovou po spásání zvířaty. Bez spásání by keříky nebyly tak bohaté, a proto je třeba ho opakovaným řezem napodobit. Bez něj by rostliny za dva tři roky prořídly, méně by kvetly a dřevnaté nekvetoucí části stonků by postupně převážily nad mladými výhonky. Snížilo by se tak nejen jejich kvetení, ale i celková životaschopnost – bez řezu by polokeře rychle stárly a postupně odumřely. Tento jev je výrazný například u oblíbených levandulí, které jsou bez zásahu zahradníka brzy proschlé, dřevnaté, odspodu vyholené a „nohaté“. Až na výjimky se polokeře snadno množí, a to semenem nebo řízkyHnojit nebo nePolokeře jsou nejčastěji doma na sušších, chudších půdách, jsou tedy na nedostatek živin dobře aklimatizovány. Zvláště aromatické rostliny a léčivky naopak hnojením a štědrou zálivkou ztrácejí aroma i odolnost. Pro polokeře je tedy nejdůležitější vybrat takové místo, které jim bude vyhovovat z hlediska oslunění a pH půdy. Potom už můžete jejich hnojení prakticky pustit z hlavy.

Devaterník velkokvětý Devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum)Poznámka: substrát musí být propustnýDevaterník patří do málo známé čeledi cistovitých (Cistaceae), jejíž zástupce najdete převážně ve Středomoří. Jsou pro ně typické výrazné barevné pětičetné květy s nadýchaným chomáčkem tyčinek v jejich středu. Květy mohou být bílé, žluté, cihlové, oranžové i červené, vydrží zpravidla jen jeden den, ale je jich veliké množství. Listy na rostlině zůstávají i přes zimu. Devaterník se v našich krajích často pěstuje na skalkách, které dobře simulují slunné a teplé svahy jejich původního domova. Hodí se i na terásky a zídky nebo na suťoviště.	Jehlice trnitá Jehlice trnitá (Ononis spinosa)Poznámka: pozor na trnyPolokeř dorůstá i do výšky 80 centimetrů. Největší ozdobou jsou jeho růžové květy, které vypovídají o tom, že rostlina patří mezi bobovité rostliny (Fabaceae). Spíše než trvalka je jehlice známá jako léčivka, jejíž drcený kořen je součástí léčivých čajů pro léčbu ledvin. Roste na suchých loukách a křovinatých stráních, objevuje se i na úhorech. Na zahradě se hodí na větší plochy, nevysazujte ji do okolí dětských koutků – její trny jsou silné. Jde o medonosnou rostlinu, najde tedy využití třeba v přírodních zahradách, kam chcete přilákat hmyz a nejrůznější živočichy.	Kručinka lydijská Kručinka lydijská (Genista lydia)Poznámka: žluté koberce květůDalší zástupce čeledi bobovitých má květy zářivě žluté. Keříky dorůstají do výšky asi 40 centimetrů a jsou doširoka rozložené. V době květu v květnu a červnu se listy doslova ztrácejí pod zlatou záplavou drobných kvítků. Kručinka dobře snáší sucho a úpal a lze ji pěstovat i na silně vápenitých půdách, proto se výborně hodí do skalek nebo zídek z tohoto materiálu. Pěkná je i v korytech a je možné ji použít také na střešní zahrady. Podobně vypadají i další žlutě kvetoucí zástupci čeledi – jalovec metlatý (Cytisus scoparius) a trnitý hlodáš (Ulex).
Pelyněk brotan Pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)Poznámka: při kontaktu listy voníPelyněk brotan se dříve pěstoval daleko častěji, o jeho nezastupitelném místě ve starých zahrádkách svědčí i jeho úctyhodné lidové jméno „boží dřevec“. Rostlina nezaujme květy, ale silnou vůní, kterou kolem sebe šíří. Nejčastěji voní po citronu, ale existují i odrůdy vonící po kole nebo kafru. Listy má pelyněk brotan zelenostříbřité, jemné, připomínající strukturou kopr. Čerstvé lístky se používají v kuchyni, suchými se prokládá uložené prádlo a potraviny. Celá rostlina dorůstá i do metrové výšky, nejlépe prospívá v sušší hlinitopísčité půdě. Vysloveně suché stanoviště mu ale nesvědčí.	Routa vonná Routa vonná (Ruta graveolens)Poznámka: zvláštně tvarované květyRouta je další z polozapomenutých rostlin, které více než ze zahrad znáte asi z písní a lidových balad. Je to ovšem také národní květina Litvy a určitě stojí za povšimnutí. Jde v první řadě o léčivku, ale její zajímavé květy zaujmou i zahradníky. Routa potřebuje slunné místo a vápenitou půdu, množí se dělením trsů nebo semeny. Přes zimu si ponechává část svých ozdobných listů. Rostlina obsahuje žláznaté buňky, které vylučují éterické oleje, je proto lepší s ní pracovat v rukavicích. Ve Středomoří se hořké listy routy využívají také v gastronomii.	Perovskie pelyňkovitá Perovskie pelyňkovitá (Perovskia abrotanoides)Poznámka: potřebuje hodně místaVýjimku mezi spíš menšími keříky představuje velkolepá perovskie. Někdy se jí říká také ruská šalvěj. Pokud má tato rostlina dost místa, doroste vám po ramena a do šířky vám na ni náruč nestačí. Jednotlivé kvítky perovskie nejsou nijak zajímavé, ale jako celku si rostliny všimnete na první pohled. Je dobré ji kombinovat s kontrastními barvami i rostlinami, jako jsou růže, záplevák, třapatky, janeby nebo omany. Nevynikne naopak se vzdušnými strukturami a jemnými květy, jaké mají třeba šater, kontryhel, šanta nebo zlatobýl. Daří se jí na slunném místě s propustnou sušší půdou.
Pivoňka křovitá Pivoňka křovitá (Paeonia suffruticosa)Poznámka: špatně se množíDřevité pivoňky, jak se jim také říká, představují pýchu každé zahrady. Dříve byly velice oblíbené, dnes je ze zahrad vytlačují klasické zahradní pivoňky, které se snadněji množí dělením. Dřevité pivoňky jsou mohutné keře dorůstající až do výšky 150 centimetrů. Mají nádherné květy, u některých kultivarů jsou široké i přes dvacet centimetrů. Vždy potřebují místo na plném slunci a dost prostoru, půda by měla mít dostatek humusu a kyselé pH. Dřevité pivoňky se množí nejčastěji kořenovými řízky, což je v domácích podmínkách dost obtížné, je proto lepší rostliny zakoupit v zahradnictví.	Ořechokřídlec klandonský Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris x clandonensis)Poznámka: pro chudé nehostinné půdy i výsypkyV posledních letech se tento dříve prakticky neznámý polokeř pěstuje stále častěji. Zahrádkářům se líbí modrá barva jeho květů, které jsou uspořádány v mnohokvětých vrcholících. Polokeř roste doširoka, dorůstá až do jednoho metru.  Ořechokřídlec je výbornou pionýrskou rostlinou, roste totiž i na chudých půdách na přímém slunci. Rozkvétá ve druhé polovině prázdnin a květy vydrží až do září. Je vhodným doplňkem vřesovišť a větších skalek, které ozdobí květy v době, kdy už na nich kvete jen málo druhů. Stejně jako perovskie potřebuje ořechokřídlec hluboký řez a neškodí ho na zimu lehce přikrýt.	Třezalka kalíškatá Třezalka kalíškatá (Hypericum calycinum)Poznámka: pro větší zahradyZnáte ji asi spíše z parků, ale pokud máte velkou zahradu, není důvod si třezalku kalíškatou nevysadit. Tato rostlina pochází z Turecka a jen podle miskovitých květů poznáte, že je příbuzná s naší známou třezalkou tečkovanou. Vytváří slabě rozložitý keř, který se na stanovišti rozrůstá pomocí podzemních výběžků. Může tvořit i náhradu trávníku nebo podrost pod vyššími dřevinami. Rostlina nemá ráda úpal, lépe se jí daří v polostínu, půdu by měla mít sušší až mírně vlhkou. Snese i hluboký řez, za silných mrazů mohou její stálezelené listy trpět mrazovými popáleninami.
Yzop lékařský Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)Poznámka: pro vápenitou půduYzop patří podobně jako levandule nebo šalvěj do čeledi hluchavkovitých, na rozdíl od těchto druhů se ale pěstuje na zahradách daleko méně. Častěji se s ním můžete setkat v bylinkových zahradách, kde se pěstuje pro kvetoucí nať. Yzop působí dezinfekčně až antibioticky a používá se zejména při léčbě průdušek a trávicího traktu, funguje jako mírné tonikum, stimuluje organismus a používá se také jako koření k masu. Pochází ze Středomoří, kde roste na kamenitých stráních a stepích, rumištích i v příkopech. Na zahradě bude prospívat všude, kam svítí slunce, hodí se i na vyprahlá místa. Potřebuje však vápenitou půdu.	Netvařec křovitý Netvařec křovitý (Amorpha fruticosa)Poznámka: pro extrémní stanovištěNetvařec je rostlina spíš zajímavá než pohledná. Pochází ze Severní Ameriky a její latinský název znamená „bez podoby“. Jméno popisuje skutečnost, že ač tyto rostliny patří mezi bobovité, které mají výrazné květy, nenajdete u nich typické součásti květů – křídla a člunek, zůstala jen pavéza. Je zajímavé, že i když jsou květy netvařce nenápadné, milují je včely i motýli. Rostlina snáší dobře znečištění vzduchu, a proto se hodí do zahrad, které sousedí se silnicemi. Má také pevné kořeny, které ji předurčují na erozí ohrožené svahy. Půdu upřednostňuje nepřemokřenou a na slunci a množí se snadno semeny i řízky.	Dobromysl obecná Dobromysl obecná (Origanum vulgare)Poznámka: univerzální využitíDobromysl je původní domácí druh ze suchých výslunných míst. Podobně jako yzop dává přednost vápenitým půdám a vytváří statné trsy, které mají charakter polokeře. Výhony dorůstají až do výšky 80 centimetrů, stonky se hojně větví a dřevnatí. Drobné květy tmavě růžové barvy jsou nahloučeny na koncích stonků. Dobromysl je univerzální zahradní rostlina – je možné ji využít jako okrasnou, její nať se využívá v kuchyni, je medonosná a do zahrady přiláká hmyz a motýly. Podobné všestranné použití má i další druh ze stejné čeledi, ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys) se sytě růžovými květy.

FOTO: PROFIMEDIA.CZ A SHUTTERSTOCK

Naplno kvetoucí polokeře