10 zásad, jak na jaře probudit trávník

Zimní měsíce přestavují pro váš trávník nejnáročnější období z celého roku. Střídání teplot, holomrazy, vysoká vlhkost, sníh… Nic z toho zkrátka nedělá zelenému koberci dobře. Jak dostanete trávník znovu do kondice, aby se stal pravou chloubou vaší zahrady?

Foto: Shutterstock

Náročnost předjarní nebo jarní údržby do značné míry záleží na typu zatravněné plochy – péče o nízce sečený trávník se přece jenom dost liší od bylinné alternativy. Důkladnou péči vyžaduje především intenzivně udržovaný trávník, který se na jaře určitě neobejde bez vertikutace a hnojení. Jenže tím zahradnické zásahy zdaleka nekončí. Výstavní trávník stojí nejen peníze, ale i čas – ne nadarmo ho zahradní architekti považují za nejnáročnější prvek pozemku. Pokud tápete, co všechno vás v rámci jarní péče čeká, přinášíme vám desítku „trávníkářských” tipů, díky nimž se trávník po zimě opět krásně zazelená.

1. Vertikutace? Spojte motorovou i ruční!

Číháte, až skončí zima, abyste mohli trávník honem honem probudit a „nakopnout“ k rychlému růstu? Pusťte se do vertikutace! Postup, který by se dal do češtiny přeložit jako prořez, se provádí pomocí motorového vertikutátoru. Ten si buď můžete každý rok zarezervovat v půjčovně zahradnické techniky, nebo si rovnou pořídit vlastní model a mít ho stále po ruce. Ale pozor – vertikutátorem se nedostanete úplně všude, ve svahu nebo na hůře dostupných místech vám lepší službu udělají vertikutační hrábě.

Oba pomocníci v zásadě pracují na tomtéž principu: provádí prořez ve dvou na sebe kolmých směrech. Cílem je odstranění mechu a plsti, která se skládá z odumřelých listů trav a plevelů. Po každé etapě vertikutace musíte uvolněnou plsť shrabat hráběmi švédského typu. Vertikutace toho však dokáže ještě mnohem víc – při odstranění plsti nože vertikutačního zařízení naruší i povrchovou vrstvu zeminy, kterou tak lehce nakypří, a zároveň také poškodí listové růžice plevelů. I když by se mohlo zdát, že se kromě plevelů poškodí i trávník samotný, efekt ve skutečnosti vypadá trochu jinak. Trávník na takové probuzení zareaguje intenzivním růstem – zkrátka se snaží vše obratem napravit.

Foto: Shutterstock

2. Chce to pořádnou výživu

Vertikutace by nikdy neslavila úspěchy bez hnojení a následné zálivky. Hnojivo hraje při péči o trávník důležitou roli – a při jeho výběru musíme přihlížet k aktuálnímu ročnímu období, protože trávník potřebuje jiné živiny na jaře a jiné zase na podzim. Při pořizování hnojiva si také odpovězte na otázku, jak často chcete hnojit. Pokud totiž použijete rychle rozpustné hnojivo, bude vás hnojení čekat každý měsíc, zatímco pro pomalu rozpustná hnojiva platí, že hnojíte jen třikrát za sezonu (na jaře, v létě a na podzim). S rovnoměrnou aplikací vám v každém případě pomohou rozmetadla nebo strojky, které se primárně prodávají pro výsev.

Foto: Shutterstock

3. Při hnojení zálivka nepočká

Pokud to počasí dovolí, s vertikutací, a tedy i s hnojením můžete začít už koncem března nebo začátkem dubna. I když v této době ještě vysoké teploty a enormní sucho nehrozí, trávník byste měli zalít alespoň po hnojení, kterým navážete na provedenou vertikutaci. Díky zálivce se hnojivo dostane k půdnímu povrchu, takže nehrozí popálení trávníku koncentrovanými živinami. S pravidelným zaléváním byste měli začít přibližně koncem května, kdy už nehrozí mrazy.

4. Prší? Na trávník raději nevstupujte

Než se váš trávník dostane do kondice, chvíli to potrvá. V dubnu bývá počasí vrtkavé a každá další zátěž proto může zbytečně komplikovat obnovu trávníku. Vstup na zatravněnou plochu tedy omezte i po vertikutaci a hnojení. Stejná pravidla platí i při sněhu nebo námraze – trávník byste zbytečně vystavili zvýšenému riziku rozvoje houbových chorob.

Foto: Shutterstock

5. Vyzrajte na nerovnosti a výmoly

Trávník v zimě netrpí jen vlivem nízkých teplot, na jeho vzhledu se výrazně podepisují také hraboši. Jejich chodby se totiž dřív nebo později začnou propadat, takže se na trávníku objeví celá řada výmolů. O další estetické problémy se postarají krtince, jenž bude nutné rozhrnout, abyste zeminu co nejvíce zhutnili zpátky do chodeb, které vedou pod půdním povrchem.

Jakkoli se vám může zdát, že nerovnosti už další potíže nezpůsobí, opak bývá pravdou. Jednak ztíží seč, jednak vytvoří na trávníku barevnou mozaiku – do výmolů totiž steče veškerá voda bohatá na živiny, a tato nerovnoměrnost v hnojení a zálivce začne být viditelná i pouhým okem. Pro vyrovnání hlubších výmolů doporučujeme zvolit trávníkový substrát, zatímco menší dolíky vyrovnáte křemičitým pískem.

Foto: Shutterstock

6. Proti plevelu zakročte cíleně

Někteří zahradníci vidí v plevelu příjemné zpestření – koneckonců, takové sedmikrásky, pampelišky nebo popence do bylinného trávníku přirozeně patří. V intenzivně udržovaném trávníku ale panuje odlišná situace, tam se nám plevel automaticky jeví jako nezvaný host, kterého chceme bez odkladu vyprovodit. Proti rozmachu do jisté míry pomůže samotná vertikutace a za účinnou prevenci se dá považovat i hnojení.

Většina kvetoucích bylin totiž neklade vysoké nároky na přísun živin, proto také v hnojeném trávníku přestává prospívat. S mohutnějšími plevely si relativně dobře poradíte díky vyrývači plevelů, který si jako šetrnou, a přitom účinnou metodu oblíbili i ekologové. Na ostatní plevele už však budete muset použít selektivní herbicid. Trochu složitější výzvu přinášejí plevelné druhy trav, například pýr plazivý a lipnice roční. Co tedy s nimi? Pýr můžete opatrně potírat totálním herbicidem, zatímco trsnatou lipnici potlačíte pomocí vertikutačních hrábí a následným dosevem.

Foto: Shutterstock

7. Nemíchejte různé trávníkové záplaty

Travní osivo vám dává jistotu, že se trávník po několika týdnech znovu zazelená i na místech, která jste museli dorovnávat trávníkovým substrátem. V tomto bodě byste vždy měli dodržet důležité pravidlo: koberec zásadně dosévejte stejným typem osiva se stejnými vlastnostmi. Osivo vysévejte na mírně nakypřený půdní povrch a po výsevu ho lehce zhutněte. Větší plochy raději uválcujte trávníkovým válcem. Poté zalijte – a těšte se na výsledek.

8. Zanedbanému trávníku dejte šanci aerifikací

Aerifikace neboli provzdušnění se většinou používá u silně zhutněných a zanedbaných trávníků, u kterých se kompletní rekonstrukce jeví jako poslední šance na záchranu. Pomocí aerifikátoru se provede vytlačení nebo vykrojení válečku půdy z půdního profilu, což umožní obnovit porost od nuly. Po aerifikaci se celý trávníku zapískuje, doseje osivem a pohnojí. Ačkoli trávník po tomto zásahu vypadá na první pohled poškozeně, už za několik týdnů bude jako znovuzrozený.

Foto: Shutterstock

9. Pískování vyřeší celou řadu problémů

Metoda pískování přinese užitek snad každému milovníkovi trávníku. Používá se nejen při aerifikaci a při dorovnání menších výmolů, ale pomáhá také při péči o trávník založený na těžké jílovité půdě. U takového půdního typu se dá každoročním pískováním dosáhnout postupného vylehčení, které trávník nutně potřebuje, aby správně rostl. Písek se pak postupně zapracuje do půdy – jak pomocí vertikutace, tak díky přirozeným procesům v půdě, které zajišťují půdní živočichové.

10. Se sečí ještě nespěchejte

Letošní premiéra se sekačkou vás za předpokladu teplého počasí čeká až koncem dubna. Rozhodně by se ale nemělo jednat o příliš nízkou seč, berte v potaz, že do poloviny května ještě může přijít výrazné ochlazení. Postupně pak výšku trávníku snižujte na vytouženou mez.

text: Lucie Peukertová, foto: Shutterstock, Lucie Peukertová