3P pro pohodlné parkování

Zahrada neslouží pouze k pěstování a relaxaci, ale také jako parkovací místo pro jedno, někdy i dvě auta. Častěji než garáž majitelé volí pouze zpevněnou, případně i zastřešenou plochu.

foto Shutterstock

Připravená plocha, přístřešek a pohonem ovládaná vrata – pokud toto dopřejete svému vozu, budete na zahradě parkovat rádi a dobrovolně. Je také důležité vybrat správné místo tak, aby cesta z něj ke vchodovým dveřím byla co nejkratší – oceníte to jak při vynášení těžkých nákupů, tak při dešti a v zimě.

Téměř neviditelné

Parkovací stání v zahradě lze udělat pouze minimalisticky, aniž byste zbytečně ničili trávník – stačí vytvořit dva pásy z kamene či betonové dlažby. Zabrání tomu, aby před domem po dešti zůstaly vyjeté bahnité koleje, a pokud trávu necháte povyrůst, částečně se v ní ztratí.

Druhou možností, jak co nejméně omezit zelenou plochu, jsou takzvané zatravňovací dlaždice. Na trhu najdete tři typy – klasické betonové, plastové tenkostěnné a plastové silnostěnné, které se tvarem podobají těm betonovým. Všechny dokážou zpevnit místo, po usazení se zasypávají substrátem a osévají speciální směsí. Jen pozor, v horkém a suchém létě může trávník vysychat. U betonových dlaždic proto, že jde o nasákavý materiál, který odebírá půdě vodu, dále pak kvůli drenáži, štěrkovému podsypu nebo prostě tím, že trávník vzhledem ke tvaru dlaždic není správně zapojený, a tak dochází na okrajích k rychlejšímu odpařování vody.

Méně nápadně na zahradě působí zastravňovací dlaždice, foto Shutterstock

Parkovací plocha

Mnozí majitelé však z různých důvodů dají přednost zpevněné parkovací ploše. Jako povrch zcela stačí štěrk – což je nejlevnější varianta – nebo kamenná či betonová drť. Pokud bude plocha sloužit skutečně jen pro auto a nikoli k chození (pro něj není ani pohodlná, ani bezpečná), lze si stání vytvořit z kamene, který si sami nasbíráte. Nemusíte ho ani dávat na pískové lože, stačí ho vhodně umístit do půdy a případně do meziprostoru zasít trávu. Chcete-li místo sladit s cestami a chodníky na pozemku, samozřejmě můžete vytvořit povrch ze žulových kostek nebo betonové dlažby. Ta se používá nejčastěji. Pod auta jsou vhodné dva druhy – zámková a zátěžová. Název zámková nemá nic společného se zámeckými nádvořími; jméno dostala podle toho, že jednotlivé dlaždice do sebe zapadají na takzvaný zámek. Spoj pomáhá roznášet působení tlaku, tedy i hmotnosti vozidla, proto je ideální právě na pojezdy a parkovací stání. Její odolnější variantou je ta zátěžová. Jde vlastně o betonovou zámkovou dlažbu o tloušťce osm centimetrů – pokud se klade do pevného podkladu, snese zátěž dokonce až tři a půl tuny.

Betonové kostky lze také pokládat suchou cestou. Pokud má stání vydržet váhu auta, je třeba kopat základy do větší hloubky, nejméně 35 centimetrů, pečlivě je udusat do roviny a zasypat několika zhutněnými vrstvami drceného kameniva – od nejhrubšího k jemnějšímu.

Nejen do venkovského stylu se hodí přírodní kámen nebo jeho imitace. foto Shutterstock

Přístřešek

Má-li být auto chráněné před deštěm, sněhem, ale třeba i padajícími větvemi, je nutné stání také zastřešit. Zpravidla se k tomu používají dřevěné konstrukce, které se jen málo liší od zahradních altánů, majitelé moderních domů mohou sáhnout po oceli nebo hliníku. Dřevěné přístřešky se zpravidla vyrábějí z lepeného vrstveného dřeva, které je oproti klasickému masivu stabilnější a vydrží s minimální údržbou celá léta. Firmy zpravidla nabízejí jak různé druhy dřevin, tak několik variant zastřešení. Díky tomu si můžete vybrat materiály, aby přístřešek co nejlépe ladil s dalšími stavbami v zahradě nebo exteriérem domu.

Kovové přístřešky se vyrábějí nejčastěji ze zinkovaných ocelových nebo hliníkových profilů. Ty jsou mimořádně odolné, s téměř neomezenou životností, stálobarevné a bez jakýchkoli nároků na údržbu. U jednotlivých modelů si lze zvolit různé barvy kovové konstrukce, majitelé však dávají nejčastěji přednost stříbrné, šedé nebo bílé. Podle umístění je vhodné přístřešek doplnit například i podpůrnými sloupky, bočnicemi či plachtami proti větru. Výhodou je i neomezená rozšiřitelnost spojením dvou a více přístřešků do různě velkých a uspořádaných sestav.

Ideální materiál pro parkovací stání je betonová dlažba. foto Shutterstock

Brány

Vzhled brány řeší málokdo – v naprosté většině je stejná jako plot, na nějž navazuje. Složitější rozhodnutí už je volba typu a ovládání.

Brány se dělí podle způsobu otevírání na otočné – setkáte se i s označením křídlové – a posuvné. Nejpoužívanější otočné jsou vhodné pro rovný terén a často se uvádí, že je nelze instalovat tam, kde na vjezd navazuje silnice. To lze ale vyřešit jednoduše a zvolit variantu, kdy se budou vrata otevírat dovnitř. Přesto počítejte s tím, že potřebujete určitý volný prostor na jejich otevření. Podle velikosti vjezdu pak můžete volit jedno- nebo dvoukřídlé.

Brány posuvné se naopak hodí na hranice pozemků, kde brána a vjezd do garáže těsně sousedí a není mezi nimi dostatek prostoru. Samonosné posuvné brány jsou pak dražší než brány kolejnicové, mají však levnější stavební přípravu a nebývají tak náročné na údržbu, zejména na podzim, kdy do kolejnice padá listí, a v zimě, to navíc podléhá korozi.
Oba typy bran lze ovládat buď mechanicky, kdy budete muset při každém příjezdu a odjezdu vystoupit z auta a otevřít si, nebo můžete investovat do pohonu a dálkového otevírání. Zatímco to první je levné a vlastně bezporuchovém, druhé nabízí komfort, který vám dovolí plynule zajet do garáže přímo z ulice. Oceníte ho zejména za nepříznivého počasí nebo za tmy.

Aby vrata dobře a spolehlivě sloužila, je vhodné při výběru pohonů sledovat řadu kritérií. Mezi ně patří otázka bezpečnosti, kvality materiálu, životnosti nebo vzhledu. Při výběru pohonu pro vjezdovou bránu je důležitý plynulý chod, bezpečnost a odolnost proti povětrnostním vlivům nebo opotřebování. Zároveň je nutné přizpůsobit pohon typu brány (tedy zda jde o posuvnou nebo otočnou), jejím rozměrům a hmotnosti. Za standardní rozměr se u posuvných bran považuje šířka šest metrů a hmotnost tři sta kilogramů. Pro ně vám stačí základní typy pohonů. Ovšem vyrábějí se i typy, které zvládnou hýbat až s osmimetrovými branami těžkými i pět set kilogramů.

Komfort dálkového ovládání si mohou užívat i majitelé těžkých otočných bran, pro něž jsou na trhu pohony ovládající plynule a tiše i velké a těžké otočné brány do šířky dva a půl nebo čtyři metry a hmotnosti až čtyři sta kilogramů.

Pohony se zpravidla jednoduše ovládají čtyřtlačítkovým ručním vysílačem, pomocí něhož lze aktivovat i garážová vrata nebo vnější osvětlení. Důležitá je ochrana proti sevření, kdy se brána, pokud narazí na překážku, okamžitě zastaví a poté se krátce pohybuje v opačném směru. Kvalitní brána by měla před uzavřením také pozvolna přibrzdit, aby eliminovala možný hluk při zavírání.

Důležitá je i kvalita samotného pohonu. Měl by být odolný vůči povětrnostním vlivům a nevyžadovat údržbu, tedy olejování nebo promazávání. Při výpadku proudu můžete bránu bez problémů nouzově odjistit a ručně otevřít.

Magdaléna Krajmerová