Aby dřevo vydrželo…

Dřevo je ideální materiál, který může vydržet po celá desetiletí. Má jedinou nevýhodu: musíte mu věnovat pravidelnou péči. Když to uděláte, odmění se vám krásným vzhledem.

Pro jakékoliv natírání či moření, ať už je to dřevo nebo kov, platí, že nesmíte podcenit úpravu podkladu. Vynaložené úsilí se vrátí na vzhledu a životnosti materiálu. Kartáčem či smirkovým papírem zbavte dřevo starého nátěru a nečistot a pečlivě ho přebruste dohladka. Následně odstraňte všechen prach například smetáčkem nebo vysavačem. Na samotné ošetření dřeva můžete použít olej, kterým je naimpregnujete, anebo neprodyšný barevný nátěr. Mnozí volí lazuru, která chrání dřevo proti vnějším vlivům podobně jako barva, ale zároveň zachovává viditelnou kresbu jako olej.

Jak na terasu
Údržba terasy se liší podle toho, jaké dřevo jste zvolili pro stavbu. Buď použijete tvrdé exotické druhy, například bangkirai, merbau či massaranduba, které výborně odolávají povětrnostním podmínkám a mají delší životnost, nebo levnější měkké dřevo – borovici či modřín. Nejobyčejnější smrk raději vynechte, není to vhodná dřevina pro stavbu, má velmi krátkou životnost.

Je ovšem pravda, že i to nejkvalitnější dřevo se musí jednou za čas ošetřit, protože vlivem UV záření šedne. Ačkoliv vám prodejci budou tvrdit, že exotické druhy jsou bezúdržbové, není to pravda. Ostatně přímo oni vám doporučí přípravek, kterým je vhodné třeba jednou za rok prkna napustit. U měkkých neošetřených dřevin se doporučuje tuto práci dělat dvakrát ročně.

U dřeva impregnovaného napouštědly na bázi kyseliny borité a různých chloridů se údržba nedoporučuje, protože nátěrové hmoty dostatečně nepřilnou k povrchu.

Oleje uzavírají póry
Na napouštění teras se používají speciální olejové nátěry, které se vsáknou do povrchu dřeva a uzavřou póry. Neošetřené dřevo totiž mívá vlivem UV záření a povětrnostních vlivů tendenci otevírat je, čímž se zkracuje jeho životnost a více trpí i mechanickým namáháním. Třeba když po něm chodíte a podrážky bot ho rozdírají kamínky nebo pískem. Negativně na ně působí také voda, kroupy nebo sníh. Když ovšem prší na ošetřené dřevo, voda se do něj nevsakuje a terasa pak nezvětrává. Pokud se o dřevo staráte pravidelně, stačí jeden obnovovací olejový nátěr. U hodně zanedbaných povrchů napřed použijte takzvaný čistič, vetřete ho do dřeva, nechte čtvrthodinu působit a pak ho spláchněte. Odstraníte tak špínu a obnovíte přirozenou barvu a strukturu dřeva. V extrémních případech se doporučuje poškozená prkna nejprve obrousit. Takto připravený základ můžete natírat olejovým přípravkem. Zapomeňte na válečky a pistole, nanášejte ho pouze štětcem – lazurovacím z umělých vláken. Tak se přípravek důkladně vetře do pórů a zvýrazní strukturu a kresbu dřeva. Zhruba po hodině je potřeba suchým hadrem setřít zbytky nevsáklého oleje. Kdybyste to neudělali, vzniknou na povrchu mapy, nezaschlá místa budou lepit, a pokud by se na nich uchytil třeba prach, nevypadalo by to hezky.

Na zahradní nábytek
Hned poté, co ze zahradního nábytku zbrousíte staré sprašující vrstvy, ošetřete ho nejprve napouštědlem. Penetrace má menší molekuly než vrchní barva, proto se dostává do hloubky materiálu, sjednotí jeho savost, zpevní povrch, zlepší přilnavost dalšího nátěru a ochrání dřevo. Platí, že byste měli na všechny vrstvy – od napouštědla až po finální nátěr – volit výrobky stejně značky. Jen tak se dosáhne toho, že budou na sobě dobře držet.
Nikdo z nezávislých odborníků s určitostí neřekne, zda je výhodnější použít syntetické materiály anebo vodou ředitelné výrobky. Kvalita druhých se natolik zlepšila, že jsou srovnatelné. Ovšem je pravda, že ty druhé takzvaně zvedají vlákna dřeva. Co to znamená? Nanést jeden nátěr nestačí, protože když se tříska zvedne, uvolní cestu vlhkosti do materiálu. Zasvítí-li slunce, voda se začne odpařovat a barva odlupovat. Proto se po každém nátěru povrch obrušuje, aby se srazily špičky dřevěných vláken. Čím více vrstev bude, tím méně vzdušná vlhkost pronikne do materiálu.

Na dřevěné podlahy
Dřevěná podlaha, stejně jako všechny stavební prvky z tohoto materiálu, reaguje na změny okolního prostředí. Zatímco vysoká vzdušná vlhkost vede k bobtnání, nízká způsobuje jeho smršťování a tvorbu spár a trhlin.

Pro udržení pěkného vzhledu a stavu je kromě jiného důležité i pečlivé a pravidelné ošetřování. Otevřené póry dřevěných olejovaných podlah musíte chránit olejem, čímž se zabrání jejich vysušování.

Při běžné údržbě je nutné nejprve dřevěnou podlahu vyčistit přípravkem vhodným na daný typ. Přímý kontakt s vodou by jinak mohl způsobit nežádoucí dilataci a následné popraskání a trhání jednotlivých lamel. Po oschnutí se aplikuje olej z rozprašovače, a to v tenké vrstvě po směru vláken, který se vtírá bavlněným hadříkem nebo suchým mopem. Po hodině nebo době doporučené výrobcem se podlaha opět ve směru vláken vyleští.
Podle savosti dřeva postačí litr oleje na plochu kolem osmdesáti až sto metrů čtverečních. Během zasychání se doporučuje asi pět hodin po dřevu nechodit, záleží však na konkrétních klimatických podmínkách.

Lazury podporují kresbu dřeva
Dřevo sice můžete natřít vodou ředitelnou nebo syntetickou barvou na libovolný odstín, ale přece jen je škoda skrýt jeho povrch a přirozenou strukturu. Proto mnozí nejraději používají takzvané lazury, které naopak kresbu více zvýrazní.

Nejdůležitější složkou každé lazury je množství sušiny, tedy té látky, která zůstává v ošetřeném dřevě a poskytuje mu požadovanou ochranu před nepřízní počasí. Od jejího množství se proto odvíjí kvalita – platí, že čím více sušiny, tím lépe. Problém je však zjistit skutečné množství. Na obalech výrobků to nenajdete, vodítkem by mohly být bezpečnostní listy každého produktu, kde výrobce údaj o sušině zmiňuje. Je ale potřeba upozornit, že jde o teoretickou hodnotu, která se od té reálné může lišit. Mezi nadprůměrné hodnoty patří výrobky, které udávají obsah sedmdesát procent. Od tohoto čísla se odvíjí i vydatnost, to znamená množství barvy, kterou budete muset koupit. Tenkovrstvé lazury jí mívají kolem 25 procent a k důkladné ochraně dřeva musíte provést dva až tři nátěry. Když koupíte ty s vysokým obsahem sušiny, bude jich potřeba méně.

Pozor na teplotu
Natírat by se nemělo v extrémních podmínkách. Teplota by neměla klesnout pod deset stupňů Celsia a naopak není vhodné natírat v horku nebo na přímém slunci. Vlhkost by neměla být vyšší než osmdesát procent. Vyplatí se sledovat předpověď, ideální je, když se do druhého dne nečeká déšť.

Radek Tichý, foto Shutterstock