Astra – zazáří nejen na podzim
Astry neboli hvězdnice (Aster) máme spojené především s babím létem a podzimem – drobnokvěté kultivary se pěstují jako oblíbené trvalky. Jejich vybarvení v jemných odstínech fialové, růžové a modré velmi sluší období na sklonku sezony, kdy kralují měkké […]
Astry neboli hvězdnice (Aster) máme spojené především s babím létem a podzimem – drobnokvěté kultivary se pěstují jako oblíbené trvalky. Jejich vybarvení v jemných odstínech fialové, růžové a modré velmi sluší období na sklonku sezony, kdy kralují měkké barvy. Nesmíme ale zapomenout ani na letničky – rozmanité kultivary čínských aster patří k naprosté letní klasice. A aby toho nebylo málo, hvězdnice najdete i mezi skalničkami, které kvetou zjara.
Astra čínská
Callistephus chinensis, syn. Aster chinensis
Jako letničce byste jí měli vybrat světlé a vzdušné místo. Ve studených a těžkých půdách neprospívá, trpí zde plísní listů; optimální podmínky zajistí propustná humózní půda. Roste jako keříčkovitá, jediná rostlina má deset i více květů, které velmi dlouho vydrží ve váze. Letní astry mohou být plnokvěté, jehlicovité i trubkovité či pomponkovité. Setkáte se s květy ve smetanové, žluté, bílé, růžové i fialové barvě, oblibě se těší i barevné směsi odrůd (‚Unicum‘, ‚Princess‘). Českou specialitu představují zakrslé husté odrůdy dorůstající kolem čtvrt metru (‚Průhonický trpaslík´), vyšší odrůdy určené k řezu přesáhnou i třičtvrtě metru.
Tip pro pěstování: Jedinou nevýhodou je nutnost předpěstování. Astru čínskou musíte vysévat v únoru či v březnu, pak vám bude dělat radost už od června. Když se vysévá přímo, kvete výrazně později, až ve druhé polovině léta.
Hvězdnice alpská
Aster alpinus
Poznáte ji podle výrazného žlutooranžového středu a ledově modrého úboru, narazíte ale i na kultivary jemně růžové či bílé. Tyto astry zpravidla nikdy nejsou plnokvěté. Pěstují se jako nenáročné vytrvalé skalničky, konkrétně na vápencových skalkách. Pokud jí dopřejete lehkou, propustnou půdu, rozroste se tmavě zelenými kopisťovitými listy do pěkných hustých porostů. Je vysoká kolem dvaceti centimetrů, dlouho vydrží i ve váze. Kvete v teplé části jara, nejčastěji v květnu a na počátku června. Na rozdíl od ostatních druhů má květy vždy po jednom, její stonky se nevětví.
Tip pro pěstování: Dbejte na dobré odvodnění, na podmáčeném místě tyto astry rády uhnívají. Drobný štěrk a vyspádování jim zajistí potřebné sucho kolem kořenového krčku.
Hvězdnice chlumní, hvězdnice křovitá
Aster amellus, Aster dumosus
Oba vytrvalé druhy se navzájem dost podobají: vždy jsou nižší, často s krátkými výběžky. Hvězdnice chlumní (A. amellus), pocházející z jihu Evropy a Balkánu, má nejčastěji drobnější květy v různých odstínech fialové či lila (‚Dr. Otto Petchek‘). Dorůstá sotva do půl metru, kvete dříve, od srpna do září. Nejlépe bude prospívat na suchých propustných půdách na slunci. Snadno ji zaměníte s hvězdnicí křovitou (A. dumosus), ta ale pochází z Ameriky. Také ji charakterizuje nižší vzrůst, ale nabízí i výrazně růžové (‚Kassel‘, ‚Starlight‘) a bílé odstíny květů. Často se z ní vysazují obruby nebo popředí trvalkových záhonů. Trsy má vzpřímené a pevné, nerozklesávají se.
Tip pro pěstování: Oba druhy se výborně hodí i pro volné plochy divoce rostoucích trvalek. Nezaplevelují zahradu, neboť se množí převážně vegetativně, stonkovými řízky nebo dělením na jaře.
Hvězdnice novobelgická a novoanglická
Aster novi-belgii, Aster novae-angliae
Oba druhy pocházejí ze Severní Ameriky a vyznačují se velmi podobným vzhledem. Dorůstají běžně přes metr a tvoří mohutné, keřům podobné trsy. Novoanglické kultivary poznáte podle drsně chlupatých listů, novobelgické naopak prozradí hladké listy. Další zajímavostí jsou květy, které se u novoanglických druhů na noc zavírají. Mezi nejžádanější patří odrůdy s lososovým a červeným vybarvením (‚Alma Potschke‘, ‚Rubinschatz‘, ‚Crimson Brokade‘), které u předchozích druhů aster chlumních nebo křovištních zcela chybí. Kvetou až do října a řadíme je k významným medonosným rostlinám (nabízejí hmyzu potravu až do konce sezony).
Tip pro pěstování: Potřebují slunné místo s hlubokou, výživnou půdou – mírně vlhkou, ale nepřemokřenou. Množí se dělením na jaře, tvoří krátké výběžky, jež se dobře ujímají.
Dagmar Cvrčková
foto Shutterstock