Bambusy se hodí do každé zahrady

Ačkoli jsou svou výškou srovnatelné se stromy, botanicky se bambusy řadí mezi trávy. Mají mnoho obdivovatelů, kteří oceňují jejich listy a stonky – ty mohou být překvapivě tvarované i vybarvené.

Bambusy sice postrádají výrazné a barevné květy, ale většina z nich je stálezelená, což bývá velkou výhodou hlavně v zimně. Není pravda, že se tyto rostliny hodí jen do asijsky laděných zahrad, uplatní se i v běžných evropských.

Základní dělení

Podle výskytu a charakteru se bambusy dělí do tří skupin – na tropické, mírného pásma a vysokohorské. Ty první se vyskytují v oblastech, kde jsou celoročně vysoké teploty. U nás se pěstují zřídka, jen jako pokojové rostliny ve velkých prostorech se stálou teplotou. Do zahrad se hodí bambusy z mírného pásma, které mají prodloužené podzemní části, z nichž na jaře vyrůstají nové výhonky. Do okolí se tak šíří kořenovými výběžky, některé až na vzdálenost desítek metrů, přičemž zahubí jiné rostliny, které jsou zde vysazené. Vysokohorské bambusy se zase přizpůsobily podmínkám s mírně vlhkými léty a extrémními zimami s až třicetistupňovými mrazy. Rostou v trsech a více se drží na jednom místě.
U bambusů se téměř výhradně používají jejich latinské názvy. Třebaže některé rody mají i český ekvivalent (Phyllostachys je listoklasec), prakticky se s nimi nesetkáte, a to ani ve specializovaných zahradnictvích. Je to hlavně proto, že u nás tato skupina stále ještě běžně neroste.

Návod na pěstování

Bambusy se vysazují od března do října, nejvhodnější je však jaro. Při podzimním termínu vždy chraňte kořenový bal nastýlkou. V chladnějších oblastech se doporučuje mladé rostliny zakrývat minimálně tři roky po výsadbě, dokud nejsou silné, plně aklimatizované na novém místě a přirozeně odolné. Stanoviště by mělo být chráněné před větrem, hlavně od severu a východu. Ten totiž zvlášť v zimě způsobuje větší výpar vody z listů a může je poškodit. Ke správnému vývoji potřebují bambusy hodně světla a tepla – nejnáročnější jsou vysoké druhy Phyllostachys a Semiarundinaria. Stinné stanoviště vyhovuje spíše druhu Sasa, který je vhodný jako podrost, ale také vysokohorským druhům rodu Fargesia.
Rostlinu před výsadbou vyndejte z kontejneru a na několik minut ponořte do vody. Jáma, do které bambusy vysazujete, by měla být o něco větší než původní květník. K druhům, které se silně rozrůstají – patří mezi ně Phyllostachys, Sasa, Pseudosasa nebo Pleioblastus –, se zapouštějí do hloubky aspoň sedmdesát centimetrů kořenové bariéry, abyste jim zabránili šířit se do okolí. Substrát pro bambusy by měl být bohatý na organické látky a s dostatkem základních živin a přiměřeně vlhký.

Po kvetení odumírají

Bambusy mají jednu zvláštnost – kvetou jednou za život a vzápětí odumírají. Doba, kdy se tak stane, se u jednotlivých druhů a kultivarů liší, může trvat deset i sto let. Pokud si rostliny namnožíte vegetativně, jsou všechny stejně staré, tedy skoro naráz vykvetou a také odumřou. Semena, což jsou obilky, ale dobře klíčí, takže si je můžete snadno rozmnožit. Někteří proto preferují bambusy, které nekvetou.

NEJZNÁMĚJŠÍ DRUHY

Rod Fargesia

Trsovité stálezelené bambusy z oblasti Číny jsou vysoké jeden až čtyři metry. Typická jsou pro ně tenká pružná stébla a jemné listy. Tvoří pomalu rostoucí trsy. Většinou nemají rády přímé slunce, letní horka a teplé vysychavé půdy. Naopak dobře prospívají na polostinných místech, zvlášť když je v suchých letech zaléváte, hodí se k jezírkům a zahradním potokům. Využívají se i pro tvorbu předělů v zahradě. Nejznámějším a u nás nejpěstovanějším druhem je F. Murielae. Dorůstá do výšky kolem tří metrů, od druhého roku pěstování se stébla sklánějí k zemi. Nepotřebuje kořenové zábrany. Osvědčené odrůdy jsou ‚Deep Forrest‘, ‚Green Arrow‘, ‚Jumbo‘, ‚Simba‘ a ‚Standing Stone‘.

Pleioblastus auricomus

Sasa palmata

Phyllostachys aureosulcata

Rod Phyllostachys

Patří k nejpočetnějším rodům mírného pásma a také k nejvýznamnějším. Výhony se konzumují a silná, ale pružná stébla se v Číně využívají na stavbách. Jde o výběžkaté bambusy, které mohou vytvořit rozsáhlé porosty. Poznáte je podle zploštělých stébel a nápadného podélného žlábku mezi kolénky, který bývá odlišně vybarvený. Potřebuje vždy kořenové zábrany .

Mrazuvzdorný P. aureosulcata je v Evropě velmi oblíbený, dorůstá do výšky tří až pěti metrů a za několik sezon vytvoří malý les. U odrůd ‚Aureocaulis‘ a ‚Spectabilis‘ zaujme kontrast mezi zelenými listy a žlutými stébly.

P. humilis patří s výškou kolem tří metrů k nejnižším bambusům, má olivově zelená a lehce ohebná stébla, jemné a husté listy. Méně se rozrůstá, lze ho pěstovat i v nádobě. Potřebuje dostatek vody.

P. nigra je pravděpodobně nejznámější druh. Jde o vůbec první bambus, který byl dovezený do Evropy. Dorůstá do výšky pěti metrů. V prvním roce jsou stébla zelená, později mají tmavší skvrny a ve třetím roce kompletně zčernají, jen kolénka zůstávají bílá.

P. vivax patří k nejznámějším stromovitým bambusům, které lze u nás pěstovat. Jeho výška dosahuje až deseti metrů, potřebuje kolem sebe prostor. Stěny stébel jsou i několik centimetrů silné, proto se pod sněhem často lámou, mrazy mu však neuškodí.

Pseudosasa japonica

Phyllostachys nigra

Fargesia nitida

Rod Pleioblastus

Jde o půdopokryvné bambusy pocházející hlavně z Japonska. Okrasná mají nikoli stébla, ale listy. Do okolí se rozšiřuje oddenky a často vrůstá hlouběji do půdy než ostatní bambusy. Proto se některé kultivary používají i ke zpevnění svahů. Snadno obrážejí, a to i když listy zmrznou.

P. fortunei, také P. variegatus, dorůstá do výšky kolem půl metru a vytváří husté kompaktní trsy. Listy jsou bíle panašované a vybarvení neztrácejí ani v průběhu roku. Na jaře se pravidelně stříhá, takže nevadí, když mírně namrzne.

Nenáročný P. pumilus je vysoký asi osmdesát centimetrů, roste velmi rychle, proto se hodí spíš pro ozelenění větších ploch než do zahrady.

P. pygmaeus patří s výškou dvacet až třicet centimetrů k nejmenším, má tenká stébla hustě pokrytá listy. Někdy nahrazuje trávník. Potřebuje propustnou půdu, nesnáší přemokření.

P. viridistriatus (P. Auricomus) patří k nejkrásnějším, má žlutě panašované listy. Jeho barvy během léta trochu blednou a ve stínu je nevýrazný. Stejně jako všem nízkým bambusům – tento měří asi půl metru – mu prospívá jarní sestřih nadzemních částí.

Fargesia murieliae

Sasa veitchii

Pleioblastus fortunei

Rod Sasa

Jde o vysoké listové bambusy převážně z Japonska a Koreje – mají tenké jemné stonky s velkými a širokými listy. Mnoha druhům na podzim okraje listů zasychají. Jsou poměrně expanzivní, proto při jejich výsadbě nezapomeňte na kořenové zábrany.

S. kurilensis je nejpěstovanějším druhem, velké listy s výraznou podélnou žilnatinou dlouhé kolem dvaceti centimetrů jsou uspořádány vějířovitě. Dorůstá do výšky kolem jednoho metru a je značně odolný proti mrazu.

S. palmata se řadí mezi velkolisté druhy, na výšku mívá kolem dvou metrů. Je značně přizpůsobivý, prospívá na slunci i v polostínu. Hodně se ale rozrůstá, lze jej využít pro živé stěny, ale nehodí se proto do malých zahrad.

S. veitchii je nižší kompaktní druh, nepřesahuje metrovou výšku. Listy bývají tmavě zelené, lesklé, se světlým proužkem po obvodu čepele. Patří mezi ty nenáročné a přizpůsobivé, hodí se i jako podrost pod vyšší dřeviny.

Rod Pseudosasa japonica

Pochází z Japonska, kde je známý pod názvem Metake. Dorůstá do výšky tři metry, rozrůstá se pomaleji. Velké a široké listy v tuhé zimě namrzají, ale rostlina dobře regeneruje. Velmi rovná stébla se kdysi používala k výrobě šípů, jsou však skryta pod listy.

Rod Semiarundinaria

Tento rod zahrnuje pouze japonské stromovité bambusy dorůstající do výšky čtyři až šest metrů.

S. fastuosa roste sloupovitě, má hladká tmavě zelená stébla. Pro tento druh jsou typické nápadné a dekorativní bordově zbarvené mladé výhonky, které ale časem opadnou. Druh vyžaduje chráněné stanoviště.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock a profimedia.cz