Cesta z města je přivedla na tři terasy

Byla to naše cesta z města… tak popisuje nákup domu s velkou zahradou majitel. Ačkoli spíš než slovo zahrada by bylo lepší mluvit o velkém pozemku. „Kolem domu sice něco rostlo a asi by se tam dalo najít i několik záhonů, ale zahradou bych to určit nenazýval. Tu jsme budovali my, stavěli tady opěrné zdi, dosypávali terasy, zakládali skalku a záhony, vysadili sem asi dvacítku stromů,“ vzpomíná majitel.

Touha odejít z hlavního města je přivedla na polosamotu kousek za Prahou. Dům obklopoval svažitý pozemek o velikosti zhruba dva tisíce čtverečních metrů s orientací sever – jih. „Jsem povoláním vlastně takový nadšenec, který postavil už jeden dům na zelené louce, a přiznávám, že mě doslova bolely ruce, když jsem uviděl tu budovu i její okolí,“ vzpomíná majitel na první setkání s nemovitostí. „Na druhé straně jsem měl čas, peníze i energii tady dva roky rekonstruovat a budovat zahradu, tak jsem ji koupil,“ vysvětluje. Na pozemku je čekalo nejedno překvapení, například v trávě zarostlé pletivo na králíky, které vytrhávali skoro měsíc, i místy nezpevněný svah, o němž netušili, zda se nesesune a nevezme s sebou i dům.

Kované prvky a detaily pocházejí od místních řemeslníků.

Tři terasy, tři různá využití

Velkou proměnou prošel sám pozemek, kdy svah zpevnilo sto metrů kamenných zdí, jež v některých místech mají výšku až tři metry. Aby tak vznikly tři terasy, které nyní tvoří zahradu, bylo nutné sem navézt osmdesát nákladních aut zeminy. „Naštěstí máme nedaleko kamenolom, z něhož se vozil materiál, a v okolí jsem našel šikovného řemeslníka, který je postavil,“ konstatuje majitel.

Terasové členění pozemek nejen zpevnilo, ale zároveň ho rozčlenilo do tří funkčních celků. Na prostřední stojí dům, nachází se zde i malé posezení a k odpočinku tady slouží dřevěný altán. Horní terasa má užitkovou funkci, je zde několik záhonů a skalka. Spodní část má funkci společenskou, jejímž centrem se stala krásná venkovní kuchyň s krbem a udírnou. Členění se osvědčilo.

V některých místech majitelé stavěli až třímetrové opěrné zdi, aby došlo ke zpevnění svahu.

„Spodní část, kde je pouze trávník a několik dřevin, se nám osvědčila, když přijedou přátelé a známí s dětmi a grilujeme tady. Nemáme tu žádné záhony, není tedy třeba okřikovat děti a hosté nemusí být opatrní, aby nešlapali po květinách a dávali pozor na rajčata. Od krbu je všude vidět, proto rodiče mají své potomky pod dohledem,“ vypráví majitel a dodává, že členění je vhodné i pro něj s partnerkou: „Tím, že je terasa zapuštěná o tři metry níže pod domem, na ni z oken nevidíme. Člověka tedy netrápí, že se musí po ránu koukat na nepořádek, který tam po večírku zbyl, a nenutí ho to jít hned uklízet. Na to je čas během dne,“ vysvětluje. Obě terasy propojuje velké dřevěné schodiště, které vypadá spíše jako interiérové. Navrhl si ho majitel, konstrukci svařil a schodnice o velikosti stokrát čtyřicet centimetrů vyrobil kamarád. V prostoru vypadá odlehčeněji, než kdyby zde stálo například betonové nebo kamenné. A jako důkaz, že se jeho konstrukce povedla, může posloužit fakt, že ačkoli nemá zábradlí, za léta používání z něj ještě nikdo nespadl ani se tady nestal žádný úraz.

Malé posezení propojuje obytné místnosti se zahradou.

Na terase u domu

Majitelé nejvíce využívají prostor kolem domu, kde si nechali také postavit altán v asijském stylu. „Dá se sice koupit spousta typů altánů, přesto jsme si ho nechali vyrobit na zakázku, aby splňoval naše představy a požadavky, tedy stojnice neměly tvar íčka, podlaha byla vyvýšená a dřevěná,“ říká. Zajímavě jsou řešeny patky, které si vylepšil sám: „Vadí mi, když zůstávají viditelné kovové patky; přitom obtočit je motouzem je jednoduché, levné a dobře to vypadá.“ Nápad viděl při cestování po Filipínách, vyfotil si ho a nyní použil. Podobných fotek tipů a zajímavostí má prý mnoho.

Mnohé nápady načerpali majitelé při cestách do zahraničí.

Východní inspirace je patrná i u jezírka, které je u domu. Vybudovat ho bylo jednoduché, péče o něj je ještě snazší. Nad pozemkem totiž vyvěrá potok a jeho vodu stačilo několika trubkami přivést do jezírka. Odtud se pak vrací zpět do původního koryta. Voda zde neustále protéká, proto není třeba se o ni nijak starat ani ji čistit. Protože je poměrně studená, majitelé vodní plochu ani neosazovali rostlinami. Zkoušeli tu sice chovat rybičky, ale část jich odplula s vodou do potoka a zbytek prohrál souboj s dalšími obyvateli pozemku – kočkami. Proto rybníček nyní využívají jako okrasný prvek a zásobárnu vody na zalévání. Kropí nejen trávník, o nějž se pravidelně starají, kosí ho a přihnojují, ale i rostliny a zeleninu. Jako užitková je totiž pojata třetí terasa nad domem, kde je několik záhonů i skalka s květinami. A se zaléváním to tady není tak náročné jako jinde. Tím, že se stavba nachází v údolí a přes pozemek protéká potok, bývá zde vlhký vzduch i během parných dnů, což rostlinám vyhovuje. Tím, že záhony jsou umístěné na jedné terase, je péče o ně jednodušší, než kdyby byly po celém pozemku.

Kovové patky altánu kryje omotaný provázek.

Ach, ty stromy

Na zahradu si vlastníci vysadili asi dvacítku dřevin. „Nechali jsme si je tehdy dovézt z Holandska a dnes víme, že to byla chyba. Některé druhy borovic se totiž nehodily do našeho podnebí a sněhových zim, takže se polámaly. Už tedy víme, že příště bude lepší vybrat tuzemské stromy,“ nabízí svůj postřeh.

Dosazovat dřeviny na pozemek zatím není třeba. Jak majitelé po letech zjistili, i oni se dopustili časté chyby při zakládání zahrad. Měli strach, aby místo nepůsobilo prázdně, a proto nechali mezi stromy pouze třímetrový dostup. Jak rostou, příliš se zahušťují, a místo se tak trochu mění v džungli. Ovšem chybami se člověk učí, a proto vědí, že příště budou dřeviny sázet minimálně pět metrů od sebe.

Starosti jim dělají i stromy z lesa, který začíná hned za plotem zahrady. Jehličí, listy a další odpad padá přímo na zahradu, a naposledy dokonce tři padesátileté stromy padly přímo na pozemek a dům. Naštěstí zde udělaly jen malou škodu a majiteli přinesly i určitou radost. Uvolnila se mu tak část svahu, kde si nyní zakládá vinici.

Magdaléna Krajmerová, foto Jaroslav Hejzlar

Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.SaveSave