Dvě tváře Floriade 2022

Mezinárodní zahradnická výstava Expo Floriade se v Nizozemí koná jednou za deset let. Ta letošní, která oficiálně končí 9. října, nás zavedla na okraj města Almere, do blízkého sousedství Amsterdamu… V čem vynikala a s čím se naopak marně potýkala?

Foto: Pavel Chlouba

Každá Floriade přichází s ústředním mottem, spojovací myšlenkou, která se vine celou výstavou. Pro Floriade 2022 to byl slogan „rostoucí zelená města“. Nešlo o to, že by se snad města měla rozrůstat do prostoru, ale že by v nich měla růst zeleň ve všech formách – od velkých stromů ve veřejném prostoru až po nejtitěrnější zeleninu pěstovanou třeba na balkónech a okenních parapetech.

Foto: Pavel Chlouba

Foto: Pavel Chlouba

Myšlenky a sdělení autorů výstavy vždy hrají důležitou roli. V době prokazatelných klimatických změn se vzkazy profesionálních zahradníků, krajinářských architektů a vizionářů dokonce dají pokládat za nesmírně důležité. Je to zřejmě ta hlavní tvář Floriade – popostrčit lidstvo ke změnám, k jinému chování a novým návykům. Od zahradnické výstavy se ovšem čeká, že bude plná květin, romantiky a skvělých nápadů pro domácí zahradničení. Velká část návštěvníků se těší více na rozkvetlé hortenzie a květinové záhony, než na vize a nápady pro budoucnost. Zatímco nápady pro vylepšení životního prostředí byly v mnoha případech velmi novátorské, odvážné a nadějné, s krásou se Floriade dařilo jenom částečně. Kdo ji navštívil krátce po otevření, mohl vidět nedokončené pavilony a dělníky v plném nasazení, kličkující mezi zmatenými návštěvníky.

Foto: Pavel Chlouba

I Nizozemí trápí stejné problémy, jaké vnímáme u nás – nedostatek lidí v některých profesích a klesající ochota k manuální práci. Obojí vedlo k velkému zpoždění všech prací, včetně těch zahradnických. Na některých lokalitách se měly stromy a keře sázet dva roky před otevřením výstavy, nakonec se ale vysazovaly sotva pár dnů před zahájením výstavy. Ani nestihly pořádně zakořenit, natož aby vyrostly do efektu dechberoucí krásy. Druhou ránu Floriade zasadilo teplé a suché počasí, absolutně nebývalé pro nizozemské pobřeží. Navzdory velmi blízké přítomnosti vody nebylo možné uzalévat celý šedesátihektarový areál… Část nově vysazených rostlin místo růstu a kvetení jenom bojovala o přežití. Kdo ovšem uměl číst všechna sdělení a poselství Floriade pro budoucnost, mohl na vlastní oči vidět, že důvody k zamyšlení a ke změnám v myšlení nejsou žádnou fikcí. Klimatická změna nevstoupila do areálu Floriade s opatrností či snad s pokorou, hrubě sem vtrhla a ukázala, jaké škody umí páchat.

Foto: Pavel Chlouba

Formální či divoké záhony? „Rostoucí zelená města“ na sebe berou rozmanitou podobu…Foto: Pavel Chlouba

Odpad jako surovina a kompostování staveb?

V několika expozicích se s pravidelností opakoval stejný námět – uchránit některé suroviny před vyvezením na skládku či do spalovny, recyklovat je a vrátit zpátky k novému použití. Týkalo se to různých materiálů – od záchrany starých riflí přes znovupoužití stavební sutě, zpracování odpadové ovčí vlny či borovicového jehličí získaného při těžbě dřeva, až po užitečné proměny bavlníkové masy. Zní to až neuvěřitelně, ale dokonce i podhoubí některých hub se jeví jako nový stavební materiál s nadějnou budoucností. Jeho pěstování má dvojí využití – likviduje organický odpad a mění ho na cennou surovinu. Z podhoubí se dělají zvuko-izolační panely i celé stavební bloky pro stavby s krátkodobým využitím. Až pomine důvod tyto stavby užívat, rozeberou se a skončí na kompostu…

Vedle krásy pokojových, zahradních a řezaných rostlin nabídla mezinárodní výstava také atraktivní vhled do světa hydroponie. Foto: Pavel Chlouba

Foto: Pavel Chlouba

Na venkovních plochách výstavního areálu si přišli na své nejen milovníci okrasných záhonů a soch, ale i příznivci jedlých zahrad.Foto: Pavel Chlouba

Potraviny se dají pěstovat (skoro) všude

Autoři výstavy věnovali jeden celý pavilon fotografiím zahrádkářů, malých farmářů, komunit a kolektivů školních i předškolních dětí. Jedno měli společné – všichni v rámci možností pěstovali něco k jídlu. Podle toho, jaké měli štěstí buď na své zahradě, mezi domy na sídlišti, ve vesnici či kousek za ní, ve školce. Byli to různí lidé, mladí i starší, ženy, muži i děti. Těžko odhadnout, jestli je pěstování jídla v Nizozemí vznikajícím trendem, nebo jenom pobídkou, aby se tak stalo. Ukázky pěstování zeleniny, ovoce a bylin neprobíhaly jenom na fotografiích v pavilonech. Na venkovních plochách mohli návštěvníci vidět pěstování zeleniny v různých úrovních. Od záhonů formálních a monokulturních, až po divoká seskupení zeleniny, květin a léčivých či medonosných bylin, s tolerovaným výskytem jistého množství plevele. Pro každého něco – přesně dle motta „rostoucí zelená města“.

Foto: Pavel Chlouba

Foto: Pavel Chlouba

Co ukrýval velký skleník?

Na začátku výstavného areálu stála stavba, kterou nešlo minout. Dlouhý skleník se táhl podél páteřní komunikace a stal se velmi oblíbeným cílem návštěvníků. Tvořily ho dva samostatné celky, v zadní části byly představené pěstitelské technologie, ve větší, přední jsme všichni mohli obdivovat krásu řezaných květin, pokojových rostlin i zeleniny. Expozice pokojových rostlin byly dlouhodobé, řezané květy musely být obnovovány v pravidelných intervalech. Střídaly se zde výstavy různých druhů a skupin, od cibulovin, chryzantém, alstromérií, lilií, karafiátů až po méně používané druhy. Nechyběly zde ani výstavky zahradních rostlin, zejména hortenzií, bohyšek a dalších druhů, které se dají dobře termínovat (tedy dodat na trh v atraktivním stavu po většinu roku). Z pokojových rostlin převažovaly různé druhy orchidejí, kolopejek a druhů s okrasnými listy. Při pohledu do jednotlivých expozicí jsme mohli obdivovat jak zcela nové a moderní rostliny, tak druhy ve stylu „retro“, s nádechem starých časů. Atraktivní podívanou nabízely ukázky hydroponického pěstování zeleniny. Saláty, kedlubny i různé druhy brukvovité zeleniny se dají pěstovat na vodní hladině, ve speciálních platech z polystyrénu tak, že každá rostlina má svůj přesně vymezený životní prostor. Tento systém pěstování nemusí být každému úplně po vůli, ale je zřejmě cestou, jak lze spolu s konvenčním pěstováním nabídnout zeleninu milionům obyvatel planety za přijatelné ceny.

Ve futuristickém domě kupodivu nesídlí luxusní kanceláře, uvnitř se vzdělávají studenti vyšší odborné zahradnické školy.Foto: Pavel Chlouba

Foto: Pavel Chlouba

Budoucnost se zelenou fasádou

Ačkoli se oficiálně nejmenoval dům budoucnosti, rozhodně tímto dojmem působil. Další z ústředních budov výstaviště měla jednu zeď hustě porostlou bujnou vegetací, především pestrou paletou trvalek. Při detailnějším pohledu do patentovaného systému zelených bloků objevil všímavý pozorovatel integrované hmyzí domky i ptačí budky. Na střeše se solární panely dělily o prostor se stromy a trvalkovými záhony, tvořícími půvabnou střešní zahradu. V bezprostředním okolí budovy se pod povrchem ukrývaly zapuštěné jímky na dešťovou vodu – ta se za podpory solárních panelů používá k zalévání rostlin na fasádě, na střeše i v interiérech. Střešní zahrada je vedena převážně intenzivním způsobem, nechybí na ní ani terasa s odpočinkovými lavicemi. Budovu neobývají ani bohaté rodiny, ani obchodní firmy, sídlí zde vyšší odborná zahradnická škola. Studenti zde denně a „v přímém přenosu“ zažívají luxus přírodních dějů – působení zeleně na lidskou mysl i tělo. Za příkladnou bych rovněž označil interiérovou výzdobu květinami. Světlo se ze střechy dostává do všech pater budovy velkým světelným tunelem. Kam denní světlo dopadá jen omezeně, rostliny osvětlují vegetační úsporná svítidla. Energie na svícení přichází ze slunce. Zdá se to tak jednoduché!

Foto: Pavel Chlouba

Zelený „dům budoucnosti“ chytře využívá světlo i sluneční energii. Díky květinové výzdobě a střešní zahradě mu však nechybí ani půvab.Foto: Pavel Chlouba

Foto: Pavel Chlouba

Tipnete si, z jakého materiálu vznikly tyto plastiky? Z podhoubí! Foto: Pavel Chlouba

Inovace, trendy a odvaha experimentovat

Jestli Nizozemci v mých očích něčím vynikají, tak odvahou zkoušet nové věci a jít, někdy i utíkat pořád dopředu. Toto chování vede k velkým pokrokům i k občasným prohrám. Ano, i ty mohly oči pečlivého návštěvníka výstavy občas zpozorovat. Jedním z odvážných projektů byly třeba okrasní záhony koncipované z rostlin seřazených do skupin dle prvního písmene latinského názvu. Občas se to povedlo, někdy ale také ne – některá písmena abecedy totiž nenabídla dostupný sortiment rostlin, které by spolu ladily, či se hodily na jedno stanoviště. Zahradničení je ale činnost plná experimentů, z tohoto pohledu mají i nepovedené pokusy velkou vypovídající hodnotu.

Foto: Pavel Chlouba

Když povýšíte odpad na koberec…Foto: Pavel Chlouba

Zajímavé bylo také pozorovat, jak se moderní počítačové technologie promítají i do světa zahradničení a výstavnictví. Podstatná část vystavovaných objektů byla opatřena tzv. QR kódy. Černé čtverce plné dalších, různě velkých čtverečků spojují uživatele s vystavovateli nejrychlejším možným způsobem. Na jedné straně mi skenování kódů připadalo jako obrovská ztráta času, musím však uznat, že okamžité spojení s weby vystavovatelů mi v některých případech teprve pomohlo pochopit hlubší smysl jeho sdělení.

Jestli někdo z letošní Floriade neodjížděl úplně nadšený, stalo se to nejspíše proto, že některé části areálu byly trochu chudé na krásu. Hodí se ale dodat, že zahradničení už není jenom cíl, je to jedna z cest, jak naznačit obyvatelům jednotlivých zemí směr, kterým se vydat – jak žít lépe, šetrněji a ve větším souladu s přírodou, jak recyklovat a šetřit zdroje. Šikovní lidé z různých oborů na Floriade představili řadu nápadů, jak nic proměnit v něco, jak povýšit odpad na výrobek, jak přírodě vracet, co jsme si od ní kdysi půjčili. Některé možná zaniknou, jiné změní náš svět k lepšímu.

Foto: Pavel Chlouba

QR kódy návštěvníkům umožnily rychlé spojení s weby vystavovatelů. Foto: Pavel Chlouba

Foto a komentář: Pavel Chlouba