Jedlý les jako ekologická mozaika

Trochu jiný pohled na pěstování ovoce přinášejí přírodně vedené zahrady. Můžeme si něco z nich osvojit i pro zahrady projektované v klasickém duchu?

Jedlý les je termín, který se v problematice přírodních zahrad objevuje již řadu let. Zkušenosti z přirozeně rostoucího lesa se „přírodní“ zahradníci snaží převést i na záměrně pěstované ovocné plodiny. Výhoda, kterou takto založené zahrady mají, je kromě velké úspory práce také lepší využití prostoru, půdy a slunce.Co je jinéRozdíl mezi běžným sadem a přírodním lesem je na první pohled jasný. V sadě se ovocné stromky pěstují jako monokultura, jsou sestříhané do daného pěstebního tvaru, pod nimi je tráva, černý úhor nebo – na zahradě tak časté – pečlivě udržované kořenové mísy bez plevelů. I v malých zahradách, kde se stromky pěstují třeba jen po dvou od každého druhu, je každý z nich sestříhán a pravidelným řezem udržován v určeném tvaru. Přírodní pojetí zahrad ale razí nový trend – snaží se zahradu zakládat z takových ovocných druhů, které není třeba složitě tvarovat. Jejich vhodnou kombinací tak lze vytvořit společenství dřevin, které využije lépe prostor a ovoce bude možné sklízet v několika úrovních. Připomeňte si, jak vypadá řada vysazených meruněk nebo vinohrad, kde se ovoce sklízí prakticky v jediné úrovni, a srovnejte je s lesem, kde rostou u země borůvky, o kousek výš třeba maliny a nad nimi jeřabiny. Jedlý les od náhodné vegetace odlišuje jen zahrádkářův výběr druhů. A právě to je princip přírodně založeného jedlého lesa – člověk je sice tvůrcem při výsadbě, ale potom už ovocné plodiny rostou prakticky samy a v průběhu vegetace nepotřebují téměř žádnou péči. Není je třeba ani plít, protože přírodní cestou se pod stromy drží jen takové rostliny, které jim prospívají a pomáhají se zadržováním vody.Tvorba lesa

• Příprava je nejdůležitější fází projektu. Plánování by mělo vycházet i z možností, které dřeviny jsou dostupné a kdy a kde je lze získat. Některé druhy se hůř shánějí, a proto je třeba si vytvořit plán i s náhradními variantami.
• Dostatečný prostor – větší prostor poskytuje vždy více možností a lépe se zde vytvoří potřebné ekologické vazby. Nemusíte mít celý „les“, dobrých výsledků dosáhnete i na prostoru 6 x 4 metry.
• Odpovídající vzdálenost – je třeba si pečlivě proměřit místo a vysázet dřeviny s ohledem na jejich budoucí velikost. Nenechte se svést k zahuštění výsadby a trávu v okolí stromků koste do doby, než se dřeviny rozrostou.
• Čas – doba, kdy začnou vysazené ovocné dřeviny poprvé plodit, bývá minimálně tři až čtyři roky, bohatší úrodu sklidíte až po pěti šesti letech.

Po výsadběDo založeného jedlého lesa po výsadbě už nezasahujte a na stromy a dřeviny neaplikujte insekticidy a fungicidy. Jediná péče spočívá v sečení vysoké trávy těsně po výsadbě a v mulčování okolí keřů a stromů. Postupem času se zde vytvoří přírodní rovnováha – užitkové dřeviny na sebe navážou půdní mikroorganismy, houby a hmyz, hmyzí druhy zase přilákají ptactvo, které bude zasahovat proti přemnožení škodlivých housenek. Během doby se v okolí dřevin ustálí i druhová skladba bylin. Napomoci můžete přírodě výsadbou léčivek a bylinek. Na slunném místě může růst například tymián, mateřídouška nebo heřmánek, v polostínu máta či meduňka, ve stínu mařinka, medvědí česnek nebo jitrocel. Jak šťastnou ruku jste při výběru měli, prověří jen čas.Malý slovníček

• Extenzivní pěstování – pěstování s minimálními náklady a zásahy během sezony, hodí se pro velké pozemky; úroda bývá menší, ale stabilní.
• Intenzivní pěstování – vysazeným rostlinám se co nejvíce vyhovuje v nárocích (výživa, ochrana, zálivka) tak, aby maximálně využily svůj genetický potenciál; úroda bývá veliká, ale kolísavá.

FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Jedlý les jako ekologická mozaika