Kde se vzalo tohle jméno?

Zamysleli jste se někdy nad tím, co všechno ukrývají jména rostlin? Čím více nad tím budete přemýšlet, tím více otazníků z říše rostlin se možná objeví. Názvy rostlin mohou být jedním velkým rébusem, někdy také zábavou, nebo naopak pořádným jazykovým cvičením.

Nejtěžší jsou nepochybně latinská jména, ale ani čeština se v botanické terminologii nenechá zahanbit. Hlavní zásluhy na botanickém i zoologickém názvosloví má švédský přírodovědec Carl von Linné. Od jeho dob se rostliny i zvířata označují minimálně dvěma názvy, z nichž ten první je rodový a druhý druhový. Možná to vypadá jako slovní hříčka, ale slovo druh mohlo vzniknout právě z toho, že se jedná v pořadí o druhé jméno. Ale to je jen nepotvrzená úvaha. Kromě jména rodového a druhového se někdy vyskytují ještě další označení. Mohou to být třeba variety nebo poddruhy. Výběr každého zahrádkáře i zahradníka ale ovlivňuje ještě jedno jméno, a to název kultivaru. Pro slovo kultivar má čeština ekvivalent – odrůda. A právě odrůda daného druhu nás často zajímá ze všeho nejvíce, protože není jedno, jestli si kupujete odrůdu jabloně letní nebo zimní.Důležitý kultivarOdrůdové jméno je nesmírně důležité. Nejenže rostlinu odlišuje od základního druhu, ale může mnoho naznačit, vysvětlit, něčeho dosáhnout, ale i zcela pokazit a rozhodnout o tom, jestli si rostlinu pořídíte nebo nikoli. Některá jména odrůd jsou malebná, dobře se pamatují a ovlivňují případný obchodní úspěch či naprostý tržní propadák novinky, která nesměle klepe na dveře spotřebitelské popularity. Jako příklad lze uvést třeba jednu odrůdu hortenzie latnaté, která dostala do vínku jméno ‚Pinky Winky‘, které je hravé a velice snadno se pamatuje. Stejnou hravost či dokonce lehké vzrušení mohou nabídnout i jiné rostliny, jako třeba růže ‚Sexy Rexy‘ nebo jeden z asijských javorů, který se jmenuje něžně ‚Okukuji Nishiki‘. Okukování názvů rostlin v zahradním centru by mělo být jedním z nejdůležitějších úkonů před vlastním nákupem. Nejde ani tak o malebnost či strašidelnost jednotlivých slov jako o vlastnosti kultivaru. V případě javoru ‚Okukuji Nishiki‘ sice žádné vlastnosti ze jména nevyčtete, ale i tak existuje velká skupina okrasných rostlin, jejichž odrůdové vlastnosti název trefně vystihuje. Občas to bývají přídavná jména, obvykle v cizích jazycích, které sice můžete, ale také nemusíte ovládat.Latinská terminologiePokud se jedná o domácí odrůdu, tak z jejího jména je někdy možné vyčíst její základní vlastnost. Týká se to třeba jabloně ‚Průsvitné letní‘ nebo zelí ‚Pourovo pozdní‘. Ve většině případů – zejména u okrasných rostlin – si na češtinu ale nechte zajít chuť, odrůdové názvy bývají totiž často cizího původu. Ale ani v tomto případě se nemusíte hned vzdávat. Existuje totiž celá řada slov, která nejenže vystihují některou z vlastností rostliny, ale navíc se v latinské terminologii hodně často opakují. Jsou to slova, která vyjadřují tvar, barvu, původ apod. Tato slova se vyplatí si osvojit nebo si z nich udělat jakýsi tahák, který můžete používat při rozhodování o nákupu rostlin a jejich odrůd. Alespoň základní přehled těchto slov najdete v naší tabulce. Pro lepší porozumění uveďme několik příkladů. Třeba podle slova globus, což je model zeměkoule, se celkem snadno dovtípíte, že odrůda javoru, lípy nebo túje označená jako ‚Globosa‘ bude kulovitého tvaru. Jestliže bude kultivarový název rostliny ‚Nana‘, znamená to, že rostlina bude malá, nevelká nebo zakrslá. A když se obě slova spojí, může vzniknout kultivarový název rostliny ‚Nana Globosa‘, což značí, že odrůda bude malých rozměrů a navíc kulovitého tvaru.Druhové označeníPodobná slova se nemusejí týkat jenom odrůd, ale i druhů. V druhovém jménu bývá rovněž často uvedená určitá vlastnost, která rostlinu dobře popisuje. V botanickém názvosloví se můžete setkat třeba se slovem foetidus, což znamená smrdutý, nebo naopak odoratus či fragrans, tj. vonný. I z názvu tedy pochopíte, že čemeřice Helleborus foetidus bude zapáchat a kalina Viburnum fragrans bude vonět. Podobných příkladů byste našli desítky, možná i více. V mnoha případech vám podobná slůvka pomohou zorientovat se ve složitém systému rostlinných jmen a udělat si alespoň základní obrázek o rostlině, kterou si chcete pořídit. Občas se ale stane, že narazíte na zcela zavádějící charakteristiku rostliny. Týká se to třeba dubu bahenního z USA, který dostal své jméno tak trochu omylem. Byl sice poprvé nalezen v bažinách, ale nerostl přímo v podmáčené půdě. Dařilo se mu naopak na přírodních muldách, které vystupovaly nad úroveň bažiny. Jeho druhové jméno tedy nebylo vybráno příliš šťastně, ale bylo první, a tudíž zůstalo platné.Zeměpisný původO rostlinách, resp. jejich vlastnostech, často vypovídají i zeměpisná jména. Má-li rostlina v názvu slovo sibirica, snadno se dovtípíte, odkud asi pochází a jaké klimatické podmínky zvládne. I v tomto případě ale platí, že každé pravidlo může mít svou výjimku. I v zeměpisných názvech se občas objeví omyl, který působí trochu klamně. Týká se to třeba populárního ibišku syrského, který s největší pravděpodobností pochází z Koreje, případně z dalších zemí východní Asie. Přestože se ale do rostlinného názvosloví sem tam vloudí nějaká chybička, zůstávají latinské neboli vědecké názvy v dorozumívání mezi botaniky a zahradníky všech zemí tím nejdůležitějším. Výslovnost a originalita Z hlediska zapamatování nebo výslovnosti mají ale někdy latinská jména špatnou pověst. Ve vědeckém pojmenování rostlin jsou některé názvy velice snadné, dokonce snadnější než názvy české. Také ale existují jména, která napoprvé bez chyby přečte jen málokdo. Asi nejdelší název v rostlinné říši patří docela nenápadné rostlince z čeledě hvězdnicovitých, která se jmenuje půvabně Crepidiastrixeris denticulatoplatyphylla. Na druhé straně rekordně nejkratší rodový název patří orchideji, která se jednoduše jmenuje Aa. Vědecká jména rostlin i živočichů vznikají obvykle s plnou vážností a úctou k oboru, občas se ale i ve vědeckých kruzích objeví vtipálek, který k názvosloví přistupuje s jistou mírou recese. Pro příklad si na chvilku odskočme do zoologie. Jednu australskou vosu popsal a také pojmenoval entomolog Arnold Menke a dal jí jméno Aha ha. Zřejmě ho pobavilo, jak vtipně vymyslel rodové jméno, až se tomu usmál. A ten úsměv pak promítl do jména druhového. I to se někdy stává.Česká pojmenováníJak je vidět, vědecké názvy organismů mohou přinášet nejedno překvapení i slovní hříčky. Navzdory tomu mnozí zahrádkáři raději používají pro pojmenování rostlin originální české názvy. Ty by se na první pohled mohly zdát mnohem srozumitelnější, ale naučit se je a dokonce se v nich i orientovat může být docela složité. Zalistujme třeba ve Slovníčku rostlinných rodů a druhů, který pro zahradníky a přátele rostlin sestavil v roce 1927 Jan J. Těšitel. Například u písmene K můžete za sebou číst Klanochlop, Klanochor, Klanoklok a Klanokvět. V jiném odstavci zase najdete jména jako Sambaba, Samoduť, Samopeš, Samopše a Samorostlík. Tato jména sice dokazují, jak může být čeština zvukomalebná, ale ne jednodušší než jména vědecká.Lidová tvořivostSamostatnou kapitolou jsou vedle uznaných názvů jména lidové tvořivosti. Zejména ta komerční jako by ani neznala hranic. Pod vlivem obchodního úspěchu vznikají jména jako rýmovník, chřipkovník, molice či mexický eukalypt. Před pár lety kdosi zavedl jméno Amelanchierova borůvka, čímž vyvolal zmatek, který trvá dodnes. Jenom pro vysvětlení – jedná se o keř, který se latinsky jmenuje Amelanchier, jenže patří do čeledi růžovitých, takže s borůvkou nemá žádnou spojitost. Jádro problému je však v českém názvu rostliny, který nepůsobí příliš atraktivně. Jmenuje se totiž muchovník a ovocná dřevina s tímto názvem do světa nejspíše neprorazí. Podobná mystifikace vznikla i v případě tzv. kamčatské borůvky. Kromě modré barvy plodů ale ani tato rostlina nemá s borůvkou nic společného. Její jméno ovšem zní spotřebitelsky mnohem lépe než zimolez. Název zimolez totiž žádnou dobrotu neevokuje, zatímco borůvka ano.Ať už se nám to ale líbí nebo ne, vývoj jazyka a jmen rostlin nezastavíme ani příliš neovlivníme. Můžeme se sice ptát, odkud se určité jméno vlastně vzalo, nejdůležitější ale zůstane schopnost domluvit se mezi sebou.Velikost a tvaryarborescens – stromovitý, columnaris – sloupovitý, compactus – kompaktní, conicus – kuželovitý, contortus – stočený, zkroucený, svinutý, decumbens – poléhavý, densiformis – hustého tvaru, echiniformis – ježkovitý, ježku podobný, erectus – vzpřímený, vztyčený, fastigiatus – sloupovitý, filiformis (filiferum) – vláknitý, tvořící vlákno, globosus – kulatý, kulovitý, grandis – velký, horizontalis – vodorovný, intermedius – prostřední, inversus – obrácený (u jehličnanů převislý), minimus – nejmenší, nanus – malý, zakrslý, nízký, nidiformis – hnízdovitý, pendulus – převislý, procumbens – položený, poléhavý, prostratus – rozložený, rozprostřený, pumilus – nízký, zakrslý, pusillus – nepatrný, pygmaeus – zakrslý, pyramidalis – jehlanovitý, pyramidální, repens – plazivý, tortuosus – svinutý, pokroucenýBarvy a odstínyalbus, albens – bílý, anthracinus – černý s namodralým nádechem, argenteomarginatus – stříbrně bíle lemovaný, argenteus – stříbrný, aurantiacus – oranžově červený, aureomarginatus – zlatě lemovaný, aureus – zlatý, cinereus – popelavý, šedý, citrinus – citronově žlutý, coccineus – šarlatově červený, coelestis – blankytně modrý, coeruleus – modrý, blankytně modrý, corallinus – korálově červený, cyaneus – tmavě modrý, erubescens – červenající, načervenalý, euchlorus – živě zelený, flavus – zelený, glaucus – modrozelený, sivě zelený, chryseus – zlatistý, luteus – žlutý, niger – černý, purpureus – nachově červený, purpurový, roseus – růžový, ruber, rubrum – červený, rubescens – červenající, sanguineus – krvavě červený, variegatus – pestrý, strakatý, violaceus – fialově modrý, fialový, viridis – zelenýVlastnosti rostlinalatus – křídlatý, fruticosus – křovitý, argutus – výrazný, grandis – velký, aristatus – osinatý, hortensis – zahradní, autumnalis – podzimní, inodorus – nevoňavý, avium – ptačí, latifolius – širokolistý, baccatus – bobulovitý, longus – dlouhý, campestre – polní, macranthus – s velkými květy, communis – obecný, maritimus – pobřežní, coronarius – věncovitý, medius, medium, medialis – prostřední, deciduus – opadavý, mollis – měkký, ohebný, decorus – ozdobený, nemorosus – hajní, densiflorus – hustě kvetoucí, palmatus – dlanitý, dentatus – zubatý, ozubený, paradisiacus – rajský, nádherný, depressus – stlačený, plochý, perennis – stálý, vytrvalý, dulcis – sladký, praecox – časný, dumosus – křovitý, keřovitý, pseudo – nepravý, edulis – jedlý, punctatus – tečkovaný, elasticus – pružný, ohebný, pungens – pichlavý, elegans – jemný, nádherný, rotundus – kulatý, excelsior – vyšší, saxatilis – skalní, skály milující, filifer – produkující vlákno, scandens – oplétavý, popínavý, flexibilis – ohebný, pružný,  sensibilis, sensitivus – citlivý, flore pleno – s plným květem, speciosus – nádherný, skvělý, floribundus – bohatě kvetoucí, spinosus – trnitý, foetidus – páchnoucí, smrdutý, strictus – vzpřímený, vztyčený, fragrans – voňavý, vulgaris – obyčejný, obecnýFOTO: AUTOR

Kde se vzalo tohle jméno?