Láká vás vytrvalá zelenina?

Nenajdete ji na každé zahradě, na větších výměrách byste však měli vytrvalé zelenině vyhradit stálé místo. Už nikdy tak nebudete mít nouzi o domácí rebarboru či křen… A nezkusíte také topinambury?

Na vytrvalé druhy zeleniny se často zapomíná, což jistě souvisí i s velikostí ploch, které mívají majitelé zahrad k dispozici. Čím menší výměra, tím spíše se vysazují druhy lákavé (drobné ovoce), snadno pěstovatelné (bylinky) či stálice (plodová zelenina). Méně obvyklé druhy čekají na opravdové milovníky zeleniny, kteří mají k dispozici větší plochu a vidí v pěstitelských specifikách těchto druhů zábavnou výzvu, nikoli trápení.

Reveň pro každého

Reveň neboli rebarbora (Rheum rhabarbarum, patří mezi rdesnovité) se pěstuje poměrně snadno. V posledních letech oslavuje velký návrat, spojený s retro trendem „babiččiny kuchyně“. Silné šťavnaté řapíky se používají na koláče i jako doplňující druh pro zavařování, který šikovně vyváží sladkost jahod a malin.

foto Shutterstock

Potřebuje místo s kvalitní, hlubokou půdou – na kamenité a suché se ji vůbec nevyplatí vysazovat. Místo by se mělo nacházet na teplém, záhřevném místě, protože rostliny velmi brzy raší. Na jednom stanovišti roste i deset let, proto dobře zvažujte – chybně vybrané místo bohužel nedoženete ani hnojením. Pěstuje se buď ze semen (v sortimentu je nabízí Semo), nebo z pupenů odkopnutých na podzim, které získáte od jiného zahradníka. Dost špatně se přesazuje, netvoří mnoho kořenů. Pokud reveň pěstujete ze semen, vysévají se zjara a jednotí, silné rostlinky se přesazují až další podzim (tedy po 18 měsících) – jde tedy o běh na dlouhou trať. Pozor na hloubku výsadby, vzrůstný vrchol musí být asi tři prsty pod zemí. Nejvyšší úrodu dává třetím až šestým rokem, potom se doporučuje založit novou kulturu. Má velmi mohutné trsy, počítejte minimálně s metrem čtverečním na jeden. Počítejte s tím, že se pod jejími mohutnými listy budou držet slimáci. Často zde ve stínu a vlhku najdou úkryt i ropuchy.
Rebarbora vyžaduje pravidelné hnojení. Můžete jí také pomoct napůl rozloženým kompostem, popřípadě i hnojem, který se zarývá na podzim po sklizni, v dávce asi 5 až 7 kilogramů na metr plochy. Pokud se v létě objeví květy, měli byste je vylomit, aby se rostlina nevysilovala tvorbou semen. Tvoří ale tak krásnou dominantu, že někdy zahradníci květy nechávají na místě.

Křen nejen pro zavařování

Poznali byste křen selský také podle květů? foto Shutterstock

Křen (Armoratia rusticana, brukvovité) patří mezi tradiční plodiny českého venkova, o čemž svědčí i jeho druhové jméno – selský. Obsahuje spoustu hořčičných silic s výraznými léčebnými účinky. V naší kuchyni se konzumuje syrový i zpracovaný. Rostlina sama bývá velmi mohutná, listy má klidně i přes metr dlouhé. Silné kořeny se vyrývají na podzim. Pokud se rozhodněte křen pěstovat, zapusťte kolem něj ohrádku z plechu – snadno totiž zplaňuje. Křen se množí a pěstuje z kořenových řízků. Odebírají se na podzim z vyrytých starých kořenů, boční kořeny musí být silné asi jako tužka. Sázejí se asi šedesát centimetrů od sebe. Místo pro pěstování křenu by mělo disponovat hlubokou výživnou zeminou, dostatečně vlhkou a patřičně vyhnojenou. Na místě se suchou nekvalitní půdou získáte kořeny velmi tuhé, vláknité a silně pálivé. Nové sazenice se na jaře okopou a také se pravidelně obrývají, aby se nevětvily, a kořeny tak zůstaly hladké a dlouhé.

Topinambury nejsou brambory

Vedle světlých hlíz seženete i červené topinambury. foto Shutterstock

Topinambury (zvané též židovské brambory) se řadí mezi vytrvalé slunečnice (Helianthus tuberosus, hvězdnicovité) a pěstují se velmi snadno. Menší hlízy mají příjemnou oříškovou chuť a těší se oblibě hlavně mezi vyznavači alternativní výživy. Výhody skýtají také pro diabetiky, kterým mohou částečně nahradit brambory. Místo škrobu, který diabetikům nesvědčí, totiž obsahují inulin. Jedná se o dost vysoké rostliny – nevětvené stonky s drsnými listy dorůstají i do dvou metrů. Drobné žluté květy se objevují ve druhé polovině léta, jedlé hlízy se sklízejí na podzim. Protože mají tenkou slupku, vyplatí se vám je vybírat postupně a neskladovat dlouho. Potřebujete dost místa, neboť rády zplaňují. Zpravidla na místě zůstane dost dceřiných hlízek, ze kterých se porost na jaře obnoví. Vzrůstající obliba se odrazila i na nabídce sadby, kterou objevíte na různých ekologických farmách – objednat si můžete světlé i červené hlízy. Dá se na ně narazit i ve volné krajině – nejčastěji tyto plochy pocházejí z pěstování pro lesní zvěř, myslivecké spolky je totiž vysazovaly na pozemcích sousedících s lesy.
Topinambury se vysazují na jaře do prohřáté půdy, ve stejném termínu jako například brambory, tedy přibližně v dubnu. Hloubka je kolem deseti centimetrů, vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami asi čtvrt metru. Je vhodné jim na větrném místě vytvořit oporu z drátu, aby se nerozklesávaly. Rostou na jakékoliv, ne příliš suché zahradní půdě. Na místě se ze zbytků po sklizni obnovují prakticky samy, porost lze ale zakládat i opakovaně. Nepotřebují střídání plochy v osevním postupu, mohou se pěstovat také jako pohledová zábrana i ochrana před větrnou erozí.

Chřest, král vytrvalé zeleniny?

Zatímco z jediné reveně nebo křenu vysazeném na metru čtverečním získáte opravdový užitek, u chřestu musíte disponovat daleko větší plochou. Ne nadarmo se považuje za královskou zeleninu – tomuto přízvisku odpovídají i jeho nároky na půdu, práci, speciální technologii pěstování a vybavení. Pokud jste tedy v našem výčtu marně hledali chřest, vězte, že ho neuvádíme záměrně – bohužel se nedá pěstovat „jen tak“, v malém.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock