Lískovníček – cizinec s povědomým jménem

Názvem sice připomíná domácí lísku, ovšem ve skutečnosti tato časně kvetoucí dřevina nemá se stromem dávajícím ořechy nic společného. Botanicky patří k vilínům, ačkoli její domovinou není americký kontinent, jako u ostatních druhů z této čeledi, ale východní Asie a Himálaj. Její světlé květy se za pár týdnů objeví i v tuzemských zahradách.

Odkud přicházejí

Nezvyklé světle žluté až zelenavé zvonkovité květy lískovníčku s podpůrnými listeny jsou seskupené do vzdušných hroznů, které tvarem i barvou mohou připomínat chmelovou šištici. Objevují se nejčastěji v březnu, dříve než listy. Lískovníček (Corylopsis sp.) se pěstuje ve dvou základních rodech – lískovníček chudokvětý (C. pauciflora) a lískovníček klasnatý (C. spicata). Liší se od sebe hlavně výškou, první je drobný, druhý naopak statnější a vitálnější a tvoří snadno kořenové výmladky. V botanických zahradách či dendrologických sbírkách se můžete setkat i s druhem lískovníčku olysalého (C. glabrescens) s nezvykle skvrnitými listy. Chcete-li, aby krása těchto dřevin v zahradě opravdu vynikla, vyberte pro ně místo s tmavším nebo jednolitým pozadím, například u cihlové zdi, vedle jehličnanů nebo stálezelených vzrostlých bobkovišní či v sousedství živého plotu ze zimostrázu.

Kde porostou

Lískovníčkům obecně vyhovují teplejší chráněná místa, ale po zakořenění se z nich stávají mrazuvzdorné dřeviny s jednoduchým pěstováním. Nepotřebují téměř žádný řez, tedy ani výchovný, ani udržovací. Pouze staré, už málo kvetoucí rostliny lze povzbudit zmlazovacím řezem, na nových větvičkách se zpravidla objeví opět květy. Lískovníčky se pěstují jako keře nebo vícekmenné stromky, dorůstají nejčastěji do výšky 150 až 250 centimetrů. Hodí se tedy i do větších předzahrádek či městských atriových zahrad. Lze je vysadit také jako křovité patro pod vysoké dřeviny nebo z nich vytvoří příjemné mikroklima pro nejrůznější okrasné cibuloviny. Lépe než na plném slunci je jim v polostínu. Půda by měla být výživná, humózní, přiměřeně vlhká. Na suchých kamenitých místech se jim dařit nebude. Keřům prospívá také lehké zastínění keřů proti zimnímu slunci.

Foto: profimedia.cz a Shutterstock

Další informace najdete v únorovém vydání Flóry.