Nepostradatelné plasty? Nahradit je zvládne každý

Omezování plastů se stalo velkým tématem posledních let. Někde se to daří, jinde méně. Snaha minimalizovat jejich používání je v každém případě znát, i když obor zahradnictví zatím příliš nezasáhla. Plasty obecně mají tu výhodu, že jsou lehké, ale hlavně zcela čisté, odpadá tedy možnost nákazy patogeny z půdy nebo jejich prostřednictvím. Komerční zahradnictví produkuje významné množství plastového odpadu: květináče, přenosná plata, podmisky, sadbovače, krycí plachty, stínicí plachty, netkaná textilie… Všechno se většinou vyrábí jako jednorázové a nevratné. Ve velkoprovozech se alternativy logicky hledají hůř, ale při pěstování v malém, kde se tolik nehledí na množství práce a leccos lépe ohlídáte, se udržitelné cesty dají najít.

Foto: Shutterstock

Recyklace pro domácí pěstování

Využívání použitých obalů od potravin známe všichni, nejde o nic převratného. Třebaže tento systém typicky nevypadá moc úhledně, může být plně funkční. Tím, že se obaly používají opakovaně, snížíte nejen odpad, ale také finanční náklady. Při troše pozornosti se dají několik let používat i originální sadbovače, ale svými rozměry jsou určeny přednostně na velké plochy profesionálních skleníků – na okenní parapety, kde většinou cesta k domácí úrodě začíná, mají příliš velké rozměry i hmotnost. Další z detailů, které se nám „nehodí do krámu“? Počet sazenic (tedy počet hnízd) se počítá na vyšší desítky, což je pro pěstování v malém příliš. Celý sadbovač bychom měli osazovat stejným druhem, nebo dokonce stejnou odrůdou – splníme tím základní předpoklad správné péče v podobě teploty, osvětlení i výživy. Pro domácí pěstování doporučujeme přizpůsobit tuto fázi reálným možnostem, s ohledem na prostor, kde se můžete pěstování sazenic věnovat.

• Plasty: Opakovaně lze používat (i tři sezony po sobě) kelímky od větších jogurtů nebo pomazánek. Je dobré potřebné otvory pro odtok vody nepropalovat ani nepropichovat, dna kelímků jsou překvapivě pevná a hrozí možnost zranění. Vhodnější, bezpečnější a také rychlejší je jednoduché sestřižení hrany dna na třech místech silnějšími nůžkami. Pro pomalu rostoucí sazenice květin (máme na mysli třeba astry, šruchy, hledíky, voskovky, statice nebo salvie) se osvědčují vhodné menší kelímky – cca 150 ml. Pro rychle rostoucí sazenice okurek, rajčat nebo zeleninových paprik se hodí větší o objemu kolem 400 ml.

• Vrstvené kartony: Jedinou sezonu jdou využívat vrstvené obaly od mléka nebo džusů či dětských „pitíček“. Báječně vám uspoří místo, dají se výborně skládat na tácky, a tak bezezbytku využít místo. Po několika týdnech zalévání vám ale budou k ničemu, vrstvený materiál se vlhkem rozdělí, a tak je musíte po vysazení mladých rostlin vyhodit a na další rok si vyrobit nové. Výborně se ale hodí pro rajčata, papriky a další větší rostliny, které pobývají dlouho doma a potřebují větší objem pro kořeny i více substrátu. Obaly od mléka musíte vypláchnout a seříznout minimálně na polovinu výšky. I v tomto případě nejlépe uděláte, když sestřihnete protilehlé rohy, a zajistíte tak odtok vody. Pro rajčata se vyplatí ještě jedna vychytávka. Rostou poměrně dlouho, proto lze nechat obal trochu vyšší a postupně přisypávat substrát. Tak rajče pustí kořeny i ze stonku a vy získáte sazenici s mohutným kořenovým systémem. Tento postup se osvědčuje především v chladnějších polohách, kde skutečně musíte vysazovat ven až ve třetí dekádě května.

Foto: Shutterstock

• Papír: Využívat jdou obaly od vajec, mají ovšem dost malý objem. Navíc se rychle rozmáčí, neboť nemají pevnou strukturu, vyrábí se z už recyklovaného papíru a po navlhčení se brzy rozpadají. Lepší volba? Nejrůznější roličky od papírových utěrek a jiných drogistických potřeb. Pouze myslete na to, že s nimi, pokud už zaléváte sazenice, nelze moc manipulovat, musíte je natěsno naskládat do vyšší misky nebo pekáčku. Sice u nich lze vytvořit dno (buď obalením další vrstvou papíru, nebo poskládáním naříznutého kartonu naspodu), nemusíte to ale dělat za každou cenu, dají se používat bez problémů i bez tohoto opatření. (Výborně obstojí i plastová vanička od baleného masa, má kolmé stěny a ideální velikost pro snadné přenášení.) Papír se sice postupně rozmáčí, ale pár týdnů vydrží a rostliny od sebe spolehlivě oddělí. Při výsadbě se nemusíte zdržovat vyklepáváním, můžete je do půdy dávat i s rostlinou, pokud tedy nechcete promočený papír z kořenového balu sloupnout. Záleží na vás!

• Dřevo: Oblíbený materiál ekozahradníků poslouží jen omezeně, v domácností se totiž moc nepoužívá, proto zde ani nezbývá. Co lze dobře využít? Dřívka od nanuků a zmrzlin. Vyrobíte z nich výborné jmenovky k sazenicím. Nashromáždit jich alespoň dvacet, třicet, kolik jich na běžné zahradě potřebujete, chvilku trvá, ale výsledek stojí za to. Mají ideální tvar a napíšete na ně přesně to jedno, dvě slova, která potřebujete. Po sezoně se čistí Savem nebo se mohou přetřít bílou barvou, aby byla znovu připravená k použití. Co dalšího můžete opakovaně využít? Bedničky od ovoce. Nebývají tak velké a pevné jako kdysi tradiční lísky, ale i tak najdou na zahradě uplatnění. Čas od času potřebují znovu zpevnit sponkovačkou a určitě byste je neměli nechávat na dešti (vyrábějí se na jednorázové použití, dno bývá ze sololitu a zbytek z tence štípaného dřeva), nicméně poslouží výborně. Zvláště ženy a děti při práci ocení jejich nízkou hmotnost a přiměřenou velikost. Hitem českých zahrad a dvorků se staly hlavně dřevěné palety, na jejich nové a kreativní využívání narazíte prakticky všude.

Foto: Shutterstock

Nové materiály a technologie

Sem patří všechno, co nahrazuje plasty jako takové. Konkrétně sadbovače z papírového či dřevěného recyklátu nebo rašeliny. A také jiffy, tedy válečky a tablety pro výsev semen vyrobené z rašeliny. Ta má velkou sorpční schopnost, sazenice potřebují méně zalévat, tím pádem uspoříte nejen plast, ale i vodu a substrát. Rašelinové výrobky mají bezesporu nižší uhlíkovou stoupu, rozkládají se bezezbytku. (Z dlouhodobého hlediska ochrany přírody to, nicméně, žádná výhra není, těžbou rašeliny se ničí přírodní ekotopy, a například ve Velké Británii už její používání od letošního roku plošně zakázali.)

Velmi sympatické je nahrazení sadbovačů pěstebními „šneky“, u kterých se vyhnete přepichování a použití plastových truhlíků. U některých druhů rostlin už můžete vysazovat přímo ven a přeskočíte pěstování v kelímcích či květináčích. Z laboratoří přichází i trend pěstování zcela bez půdy, jen za pomoci vody a filtračního papíru. Svitky s většími, rychle klíčícími semeny (hrách, okurky, hrachory, zahradní bob, kukuřice…) se vloží do vody, po deseti, čtrnácti dnech se rozbalí a můžete hned sázet. Kořínky jsou izolované, nepropletené s ostatními, následuje tedy rychlá a čistá práce. Nejlépe se tato metoda osvědčuje u menšího množství semen.

Foto: Shutterstock

Sítě a stínovky

Na zahradách se nejčastěji setkáte se sítěmi pro nakládačky, sítěmi pro ochranu úrody před ptáky a také s pevnějšími typy, které chrání zeleninu před náletem bělásků. Mají jedno velké minus: kvůli jemnosti materiálu se snadno trhají, nelze je přemisťovat, dobře čistit, a proto je nemůžete používat víc let po sobě. Na zahradách dokáže sítě nahradit králičí pletivo, provázky natažené přes dřevěné rámy, dlouhá léta výborně poslouží i kovová kari síť.

Ochranu úrody před ptáky můžete vyřešit starou silonovou záclonou, korunky menších stromků (třeba u rybízu nebo aronie) zase přetáhnete rašlovým, tedy řídce pleteným pytlem od brambor nebo cibule. Stínovku chránící okna skleníku nebo pařeniště můžete nahradit rákosovou rohoží – ty ostatně zahradníci používali už před sto lety. Pořád se prodávají, ale pokud máte poblíž místo, kde rákos roste, můžete si je uplést sami – třeba uspořádat sousedský workshop.

Foto: Shutterstock

Za co náhradu neseženete? Za textilie!

Nenahraditelná je bílá krycí textilie, která chrání rostliny před mrazem, ale i před náletem škodlivého hmyzu. Má totiž vlastnost, kterou se jiné materiály pochlubit nemohou – průsak pro vodu a možnost odparu, a hlavně propustnost pro světlo. Dá se uchytit tak, že rostliny můžete zcela izolovat od náletu škůdců, třeba pochmurnatky mrkvové nebo vrtule pórové. Tento materiál naopak chápeme jako ekologický, neboť omezuje nutnost postřiků chemickými pesticidy. Na zahradách se ale zaměřte na opatrné zacházení a pečlivé skládání, tak se netkané textilie předčasně nepotrhá a budete ji moci používat opakovaně.

Naopak její protipól, tedy černou netkanou textilii, nemusíte nahrazovat vůbec, její používání se totiž už nedoporučuje. Omezuje život půdních mikroorganismů a vede k degradaci půdy. Částečně ji zastoupí mulčování, které naopak oplývá samými klady. Za jediné negativum se asi dá považovat „estetický dojem“, který v okrasné zahradě ale můžete zachránit pomocí kamenných oblázků nebo štěpky, jež má jednotný vzhled. V užitkové části nevadí, když se na záhonech sejdou různé mulčovací materiály – využijte slámu, trávu nebo nadrcené větvičky.