Objevte půvab kapradin

Nekvetou, přesto jsou velmi přitažlivé, a to díky vějířům jejich listů, které ozdobí i stinná místa. Výběr kapradin i jejich dekorativních variet je široký a pěstování snadné, pokud dodržíte pár zásad.

V přírodě většinou rostou kapradiny pod stromy. Na slunci neporostou, daří se jim v polostínu, některé snesou i trvalý stín. Můžete je kombinovat i s vlhkomilnými trvalkami, krásně vypadají také vedle kamenů, pařezů a kusů dřeva, doplní zastíněné suché zídky nebo skalky. Aby byly krásné a zdravé, potřebují hodně vody. Ovšem pokud jim připravíte vhodnou půdu, která umí vláhu zadržet, nebudete je muset tak často zalévat. Ocení také vlhký vzduch. Máte-li na zahradě částečně zastíněné jezírko, budou zde rychle a dobře růst a nádherně vypadat. A místu dodají atmosféru lesní studánky.

V kypré půdě se jim daří

Kapradiny vyžadují vlhčí humózní půdu, až na výjimky kyselou nebo neutrální. Nešetřete proto při jejich sázení kompostem a listovkou. Pokud je nemáte, můžete přidat i rašelinu. Listí se vám bude hodit i na velmi žádoucí zamulčování, které udrží půdu kyprou a brání ztrátě vlhkosti. Zmírní také střídání teplot a ochrání kořeny před vymrznutím. Kapradiny jsou zvyklé na kryt z listí, tuto přirozenou ochranu jim proto dopřejte i na zahradě. Můžete však použít i štěpku nebo kompostovanou borku, jen u vápnomilných druhů nepoužívejte kůru ani štěpku z jehličnanů.

Krásné během celého roku

Kapradiny zahradu obohatí nejen v létě. Na podzim jejich listy usychají, ovšem mnohdy zůstávají i tak velmi krásné – zbarví se do žluta až měděna, a pokud je příliš nezatíží déšť a sníh, stále zčásti drží tvar. Na podzim je proto nikdy neodstraňujte, a to nejen kvůli ozdobě zahrady. Podobně jako u trvalek chrání suché listy střed rostliny. Navíc poskytují zázemí užitečným zimujícím živočichům. Odstřihněte je až před sezonou, než začnou rašit listy nové. Jejich zelená barva a tvar spirály, která se pomalu rozvíjí, je ozdobou jarní zahrady.

Rozmnožování

Zjara, kdy se listy teprve rozvíjejí, můžete většinu druhů kapradin snadno namnožit dělením starších trsů. Pokud budou mít dostatek prostoru, celkem rychle dorostou do původní velikosti. Rozdělit velkou kapradinu vám pomůže ostrý rýč, nůž nebo nůžky. Rostlinu lze množit i výtrusy, což je ovšem zábava spíše pro trpělivé a zvídavé pěstitele, kteří rádi experimentují. Výtrusy najdete na spodní straně listu, v kupkách zvaných výtrusnice – u každého druhu kapradiny mají charakteristický tvar a dotvářejí jeho vzhled. List plný tmavých výtrusnic ustřihněte, položte na papír a pár dní ponechte na teplém místě, kde prasknou a uvolní se miniaturní, prášku podobné výtrusy. Z papíru je vyklepněte rovnou do misky nebo květináče s vlhkým substrátem. Nádobu zakryjte průhledným plastem, sklem nebo fólií, abyste vytvořili příhodné vlhké mikroklima. Klíčení může začít po několika týdnech, ale také až po třech měsících – záleží na druhu i teplotě, která by se měla pohybovat mezi patnácti až dvaceti stupni.

Ovšem pokud pěstujete dekorativní kultivary, tento způsob množení nezajistí stejný vzhled, jaký má původní kapradina. Výtrusy přitom neprojdou žádným opylením, jako je tomu u kvetoucích rostlin, a měly by tedy dát vzniknout kopii mateřské rostliny. Nevyklíčí vám totiž nová kapradina, ale pár milimetrů velký útvar zvaný prokel. Žije jen pár týdnů a vytvoří pohlavní orgány, jejichž spojení dá teprve vznik nové rostlině. Umožní tak promíchání genů a udržuje genetickou variabilitu, která je pro každý druh výhodná.

Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris)

plodné listy

na jaře

Tato elegantní a nenáročná kapradina ozdobí stinná místa zahrady. Krásně zelené listy jsou až 120 centimetrů dlouhé a vyrůstají v růžici ve tvaru nálevky. Pérovník poroste i v polostínu, pokud mu dopřejete humózní vlhkou zeminu. Jméno mu daly listy hnědé barvy, které opravdu připomínají pštrosí pera. Kapradina pochází z lesů východní a jižní Evropy, vzácně se vyskytuje i v naší přírodě, ovšem spíše jako zplanělá. Velmi snadno se totiž šíří oddenky, díky čemuž brzy pokryje větší plochy půdy. Pokud si rozrůstání nepřejete, lze nechtěné rostliny poměrně snadno vykopat a případně přesadit jinam. Pérovník je velmi vděčný druh, který mohou pěstovat i kapradinoví začátečníci. Metr čtvereční zaplní dvě až čtyři rostliny.

Podezřeň královská (Osmunda regalis)

v létě

na jaře

Jedna z nejmohutnějších zahradních kapradin může mít výšku i více než 120 centimetrů a do šířky se rozrůstá ještě více. Dvakrát zpeřené listy jsou světle zelené a na podzim se zbarví do syté žluti. Ty plodné pak na koncích zdobí střapce hnědých výtrusnic. Barevnost byla ještě zdůrazněna při šlechtění – kultivar Purpurascens má mladé listy narůžovělé, na podzim měděné. Podezřeň dobře roste ve stínu i polostínu, v dostatečně vlhké půdě snese i částečné oslunění. Co však ráda nemá, je vápník – vyžaduje humózní a kyselou zeminu. Nezalévejte ji proto tvrdou vodou a přidejte kyselou rašelinu nebo listovku, nejlépe z buku, dubu či ořešáku. Jako původní evropský druh je mrazuvzdorná, před nízkými teplotami ji dostatečně ochrání vlastní listy. Na metr čtvereční bohatě stačí jediná rostlina.

Kapraď samec (Dryopteris filix mas)

výtrusné kupky na spodu listů

v sezóně

Domácí lesní kapradinu budete snadno pěstovat i na zahradě. Dosahuje výšky a šířky kolem metru, jednoduše zpeřené, do oblouku se klenoucí listy jsou matně zelené. Varieta Barnesii je má vzpřímenější a lehce zvlněné. A pokud si přejete výjimečný vzhled, je tu například kultivar Linearis Polydactyla s nezvykle úzkými lístky, které vypadají jako utkané z krajek. Běžně velké kultivary můžete na čtvereční metr vysadit nejvýše čtyři. Kapraď dobře snáší i hlubší stín, ale vyrovná se i s částečným osluněním, ovšem jen pokud je půda stále dostatečně vlhká. Našimi předky byl považován za rostlinu nejen krásnou, ale i magickou a léčivou. Výtažky z oddenku pomáhaly proti střevním parazitům, například tasemnicím. Ovšem nevhodné dávkování může zapříčinit závažné zdravotní problémy.

Kapraď rezavá (Dryopteris affinis)

„Crispa“

základní druh

Název jí daly zlatavě hnědé řapíky, nikoli listy, které jsou sytě zelené a nerezaví dokonce ani na podzim. Zvláště za mírnějšího počasí může tato kapradina zůstávat zelená i po zimní měsíce. Dorůstá až do výše osmdesát centimetrů a stejně tak může být i široká. Dceřiné rostliny se drží u matečné, nerozrůstá se do okolí, a hodí se tak i na malé zahrady a předzahrádky. Vyšlechtěna je do množství variet. Například Pinderi je nižší a listy má užší, Crispa Cristata a Crispa Congesta zase zvlněné. Zajímavým tvarem vyniká také kultivar Cristata The King. Nároky tohoto druhu jsou podobné jako u kapradě samce, lépe však snáší slunce. Krásných vějířů se dočkáte, pouze pokud ji nebudete přesazovat a dělit.

Kapradina bodlinkatá (Polystichum setiferum)

mladé listy

vzrostlé listy

Listy této stálezelené kapradiny jsou až 120 centimetrů dlouhé a tvoří pěknou růžici. To z ní spolu s dvojitým zpeřením a elegantním tvarem listu činí mimořádně pěknou ozdobu stínomilných trvalkových záhonů, stinných zákoutí a břehů jezírek. Při šlechtění bylo členění listů ještě znásobeno, takže u některých kultivarů dosahuje vzhledu přímo jemného a křehkého – vznikl tak například kultivar Plumosum Densum, dosahující výše jen kolem půl metru. Na vlhkost půdy i vzduchu je tato kapradina značně náročná, pochází ze stinných vlhkých lesů jižní Evropy. Za sucha jí pravidelně zalévejte, nešetřete kompostem a listím při každoročním nastýlání. Stálezelené listy chraňte před zimním sluncem a mrazivým větrem chvojím. Na metr čtvereční sázejte jednu až tři rostliny, u malých kultivarů dvojnásobek. Trsy této kapradiny nedělte, množit ji lze mnohem lepším způsobem, typickým pro tento rod a jinak výjimečným – na konci listů občas vyrostou pupeny, které stačí přitisknout k zemi i s listem a počkat do dalšího roku, až zapustí kořínky. Pak je můžete oddělit a zasadit samostatně.

Jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium)

jarní podoba

Výjimečný vzhled dávají této stálezelené kapradině nedělené a velmi jasně zelené listy. Dorůstá do výše a šíře kolem čtyřiceti centimetrů a nabízí snad největší počet kultivarů. Undulata má listy mírně zvlněné, Cripsum silněji a zvýrazněna je i jejich jasná barva. Capitatu a Cristatu zdobí listy roztřepené, Angustifoliu úzké. Díky nižšímu vzrůstu se dá vysadit i pod azalky a rododendrony. Snese substrát jak kyselý, tak slabě zásaditý. Potřebuje vlhkou jak zeminu, tak vzduch, jinak hnědne. Metr čtvereční zaplní osm sazenic. Dělení trsů u tohoto druhu příliš vhodné není, zato ho lze množit listovými řízky.

Sleziník červený (Asplenium trichomanes)

světle vybarvený na slunci

ve stínu

Kapradina, která má výšku maximálně třicet centimetrů a půvabně dělené sytě zelené listy s načervenalou středovou žilkou a rubem, je ideální do stinných skalek a suchých zídek. Pěkně však doplní i drobnější trvalky. Vyžaduje stín a vlhko, půda může být jak kyselá, tak zásaditá. Na metr čtvereční se vejde kolem patnácti rostlin.

Netík znožený (Adiantum pedatum)

na záhonu s trvalkami

Pokud máte rádi pokojové kapradiny ledviníky, na zahradu můžete vysadit podobně vyhlížející, avšak otužilý severoamerický netík. Tvoří do půl metru vysoké rozprostřené polštáře, které se dále rozrůstají do stran. Krásně oživí stinné trvalkové výsadby nebo poslouží jako půdopokryvka pod stromy a keři. Snese i občasné proschnutí půdy, oslunění však nikoli. Metr čtvereční zaplní patnáct rostlin.

Osladič obecný (Polypodium vulgare)

rostoucí na tlejícím dřevu

Přibližně čtyřicet centimetrů vysoká stálezelená a otužilá kapradina jedinečného vzhledu roste i planě v lesích. Na zahradě se uplatní jako půdopokryvný druh, doplní stínomilné trvalky, stinné skalky i zídky, dovede totiž zakořenit i ve štěrbinách staršího kmene. Místo vyžaduje stinné, půdu bohatou na humus, vlhkou a slabě kyselou. Na metr čtvereční se doporučuje vysadit osm rostlin. Dříve se oddenek sladké chuti využíval v lidovém léčitelství podobně jako u kapradě samce.

Stromové kapradiny

Novinkou na středoevropských zahradách jsou stromové kapradiny, které připomínají obrázky přírody prvohor. Prastarý původ mají sice všechny kapradiny, ovšem ty stromové jsou v mírném pásu raritou – časy, kdy zde rostly, dávno pominuly. Pokud si přejete opravdu nevšední strom, stanou se skutečným skvostem pro vaši zahradu. Domovem většiny dnešních stromových kapradin jsou tropické lesy, ovšem některé přežijí i v chladnějších polohách a horských oblastech. Druhy Dicksonia a Cyathea přežijí i dočasné slabší mrazy. Můžete je pěstovat jako přenosné rostliny, za jistých podmínek dokonce přežijí i venku.

Dicksonie antarktická (Dicksonia antarctica) již dlouhá léta zdobí zahrady Britských ostrovů, kde jí svědčí vlhké podnebí i mírná zima. Krátkodobě snese i dvanáctistupňový mráz, avšak běžně se uvádí spíš jako krajní teplota plus pět stupňů. Záleží na stáří kapradiny (mladší jsou choulostivější), její kondici i dalších okolnostech. Déletrvající silnější mrazy ale určitě nesnese. Tomu je třeba přizpůsobit pěstování a zajistit kapradině skutečně silnou ochranu z kompostu, listí či slámy. Využít můžete například válec z netkané textilie vyplněný izolačním materiálem. Důležité je silnou vrstvou mulče nastlat půdu a zabránit jejímu promrznutí. Další, jistější možností je pěstovat kapradinu jako přenosnou rostlinu v dostatečně velké nádobě. Prostor pro zimování musí být světlý, s teplotou do patnácti stupňů. Pro přemisťování vzrostlé kapradiny budete možná potřebovat podložku na kolečkách nebo rudl a bezbariérovou cestu. Nároky na substrát, vlhkost a polostín jsou obdobné jako u běžných kapradin. Stín by však neměl být příliš hluboký. Vyšší vlhkost je stejně důležitá jak u vzduchu, tak půdy. Ve své domovině roste dicksonie ve vlhkých lesích a v blízkosti vod, a to až do výšky kolem tisíce metrů nad mořem. Může dosáhnout výšky až dvanáct metrů, i když na zahradě se sotva dočkáte pěti metrů. Roste pomalu a dospívá v podobném věku jako lidé. Listy dospělých stromů jsou dlouhé až čtyři metry a kmen má obvod až třicet centimetrů. Pokud nechcete čekat, některá zahradnictví nabízejí i dvoumetrové exempláře, ovšem ceny se pohybují nad deseti tisíci korunami. Mladou stromovou kapradinu koupíte i za pár stokorun. Jde však o druh chráněný mezinárodní úmluvou o obchodu s ohroženými druhy CITES. Měli byste proto obdržet i certifikát o legálním původu sazenice. O něco méně otužilý je atraktivní druh Cyathea cooperi, snese nejvýše pět stupňů pod nulou.

Falešné stromy z pravěku

Kmen, který činí tyto kapradiny tak jedinečnými, není pravý a stejný jako u stromů. Vzniká z odumřelých listů, které vyrůstají každým rokem výše. Pokud je po uschnutí zastříhnete, vytvoříte kmen podobně jako u palmy. Mladé stromové kapradiny se drží při zemi a teprve s lety začnou nabývat na výšce i výjimečnosti. Poté vypadají úchvatně a stanou se unikátní ozdobou trvalkových záhonů v polostínu.

Nádherné stromové kapradiny si můžete prohlédnout například v botanické zahradě v Liberci, v expozici Pravěk. Zdejší pradávná zeleň doplněná mohutným vodopádem, kterou se můžete kochat zezdola i z balkonu, vás přenese do jiné dimenze. Zdejší sbírky jsou oceňované po celém světě a jistě zde najdete i mnoho dalšího potěšení i inspirace.

Viola Martinková